The First Descendant

Free to play titul měl totiž splňovat všechny ty správné vlastnosti hry, od které se nepůjde odrhnout. Jedná se o looter shooter z pohledu třetí osoby, kde hrajete za předem připravené hrdiny s hromadou možností, jak si je vyladit k obrazu svému. Vlastně jediné, co působilo jako červená vlaječka, bylo, že ji vydává Nexon, který je známý tím, že dělá hry, jež jsou pod nánosem pozlátka jen virtuálním automatem na peníze. Jenže hlavní je, aby byl The First Descendant v prvé řadě dobrá hra. Je? Já vlastně sám nevím…

Vrchol generických světů

Nacházíte se na planetě Igris, která je pod útokem mimozemské rasy Vulgusů. Hra vás hodí rovnou do akce. V první misi to ještě nepůsobí tak hrozně. Cutscény odsýpají. Váš hrdina si vyměňuje rádoby drsné hlášky s hlavní „waifu“ propagačních materiálů Bunny, která kromě dabingu, jež by snesl tak leda film pro dospělé, disponuje i extrémní rychlostí a pozadím, které je kontroverznější než u Tracer v nejlepších letech.

Nakopete pár nepřátel, dostanete se k tajemnému artefaktu Ironheart a zjeví se hlavní zloun/generál/ten s bílými vlasy, aby ukázal, že jste na první úrovni a budete muset zabít ještě bambilion jeho pohůnků, abyste na něj měli. Naštěstí vás ale zcela klasicky nezabije, místo toho se propadnete ke skutečnému bossovi první mise, děsivému chodci mezi hroby. Porazíte ho a vracíte se na základnu, kde vás mohou začít všichni přesvědčovat, že vaše selhání nevadí.

Klasický začátek. Nepřekvapí, nenadchne. Jenže to není ten problém. Problém je to, že jste právě zažili vrchol scenáristických schopností The First Descendant. Tedy, ne že by v dalších částech hry bylo o něco méně dialogů. Tvůrci vás nechají docela často mluvit s postavami, které vám vysvětlují důležitý příběh o hledání artefaktů, původní civilizaci a dalších věcech. Na konci aktů jsou cutscény, které často míří na hlavního záporáka a mezitím se vám pořád někdo snaží vymluvit díru do hlavy vysílačkou.

Jenže bez ohledu na to, co si myslíte o scénářích psaných umělou inteligencí, věřte, že po tom, co tyhle dialogy zažijete, si budete přát, aby umělá inteligence The First Descendant celý přepsala. Horší to totiž ani být nemůže. Dialogy se pohybují někde mezi trapností a generickou nudou. Vlastně jsem se několikrát divil, že po takovém psychickém teroru můj Descendant neobrátil zbraň proti sobě.

Přitom má ale Igris potenciál. Je to rozmanitá planeta, která vás na ploše 8 map vezme do

různých biomů. Vulgusové mají vnitřní frakce a nespory. Descendanti nejsou jen stroje na zabíjení obdařené nadpřirozenými schopnosti, ale lidé, kteří mají své vlastní emoce a charakter. Jenže problém je, že to hra prostě neumí prodat.

Celá struktura kampaně je postavená na tom, že si promluvíte s postavou, splníte čtyři mise na kousku mapy, které trvají každá tak pět minut intenzivní střelby a jde se zase s někým pokecat. Po pár kolečkách je dungeon a pak buďto celé znova, nebo následuje bitka s větším bossem ve Void Intercept Battle. Tak je to až do konce a pak… můžete dělat konečně to samé akorát bez keců. Nechápejte mě špatně, vím, že u akční hry nemusí hrát scénář prim. Jenže, když je jeden z prvních bossů Commander Greg, jen abyste o hodinku později potkali geneticky modifikovaného Commandera Grega, možná vám dojde, že tady je něco fakt špatně.

Hrdinové bez bázně, ale s korejským faceliftem

Dobře, ujasnili jsme si, že kvůli vyprávění nestojí za to se The First Descendant vůbec dotknout. Což ještě u hry tohoto žánru nemusí vadit. Dalším velkým tahákem jsou ale hrdinové, tedy titulní Descendanti. Postavu si tvořit nebudete. Namísto toho se vžijete do role těch, které pro vás připravili tvůrci. Na začátku si vyberete jednoho ze tří. Lepic hází výbušniny, Ajax je tank, co dělá štíty a tlakové vlny a Viessa ledová čarodějka. Každý Descendant má pasivní dovednost, tři aktivní a jednu ultimátní. Díky tomu je hraní za ně dost rozmanité, abyste se těšili na odemykání nových postav a jejich testování.

Už třeba taková Bunny, kterou si odemknete po prvních misích kampaně, je hlavně o běhání. Nabíjí si tak elektrickou energii a pokud vyskočí dvojitým skokem, při dopadu kolem sebe udělá výbuch. K tomu se pojí i schopnosti, které ji zrychlují, dávají elektrické poškození nebo vrhají elektrické orby, nakonec se naučí vypálit mocný paprsek. Vlastně v hodně střetnutí nemusíte téměř střílet. Jen běháte extrémně rychle kolem a blesky se postarají o zbytek. Prostě je zábava za ní hrát.

Já si třeba oblíbil Freynu. Její plošné rozdávání toxického poškození je zábavné a rozpouštění celých skupin nepřátel ultimátním kulometem s názvem Venom Baptism vykouzlí úsměv na tváři. Jednotlivé Descendanty je prostě radost hrát. Jsou tu silnější i slabší, ale nikdo z nich není vyloženě pozadu.

Za balanc si Nexon rozhodně zaslouží palce nahoru. Je pravda, že už se sice objevily ultimátní buildy, které doslova v rámci vteřin zničí libovolné bosse, ale vývojáři zatím jejich balanc neplánují. Tvrdí, že oceňují kreativitu hráčů a hlavní je, aby se bavili. Což je za mě pro PvE hru správný přístup. Dokud tedy jeden build neovládne celou hru, což se naštěstí zatím neděje.

Hra se snaží dát i jednotlivým Descendantům specifický charakter. U doktorky Gley můžeme vidět rádoby vývoj během kampaně. U Bunny se snaží prodat dojemný příběh. Blair je kuchař, co pomocí extrémně pálivého jídla likviduje nepřátele a tak dále. Jenže scénář je i jako u kampaně strašně k ničemu. Navíc nepomáhá ani to, že postavy vypadají prostě jako naprosto generický zástup z každé druhé korejské MMORPG hry. Ženy jsou krásné a vnadné, muži pohlední členové K-popových kapel a občas se mihne namakaný drsňák s ironickým úšklebkem.

Hlavně když to bouchá

Příběh je na nic, postavy zábavné, ale zcela generické. Jenže co gunplay? Dobře, tady je jen těžko cokoliv vytknout. Zbraně mají ten správný zvuk i sílu. Existuje dost druhů a prostě je radost z nich střílet. Máte tu útočné pušky, revolvery, kanóny, pušky, samopaly, ale i paprskomety a děla. Podobně jako v Destiny používají buď bílou, zelenou nebo fialovou munici. The First Descendant má jako bonus ještě oranžovou, ale ta funguje naprosto stejně jako předchozí tři. Ideálně chcete mít v každém ze tří zbraňových slotů jinou barvu, abyste co nejvíc zužitkovali to, co padá z nepřátel.

Kromě klasických zbraní jsou tu ještě ty legendární. Unikátní kousky, které si budete muset za suroviny vyrobit. Opět, pokud jste hráli jiné hry ze žánru, budete jako doma. Inspirace jde tak daleko, že první samopal, Thunder Cage, je vlastně jedna ku jedné Riskrunner právě z Destiny. Každopádně, legendární zbraně jsou skvělá možnost, jak si doplnit do arzenálu přesně to, co potřebujete, abyste dokončili svůj tanec smrti.

Kombinace rychlého pohybu, zástupů nepřátel, a zábavného přitahovacího lana vám doopravdy umožní vládnout bitevnímu poli. Když po prvních pár úrovních konečně začne všechno dohromady zapadat, ukazuje First Descendant, že jeho gameplay je zatraceně zábavnou záležitostí. Desítky nepřátel padají v nadpřirozených bouřích, zásobníky o stovkách nábojů vyhazujete jeden za druhým a čísla poškození létají k desítkám tisíc. Jo, kéž by celá hra byla taková.

Když vylepším modul…

Alfou i omegou vaší palebné síly ale nebudou ani tak zbraně, ale moduly. Pokud jste někdy hráli Warframe, víte přesně, o čem mluvím. Vlastně karty, které vkládáte do své výbavy, abyste ji vylepšili a doplnili jimi vaše ostatní schopnosti. Jak levelujete své zbraně a účet, dostává se vám víc energie a tím pádem můžete použít lepší moduly nebo jich víc využít.

Nejpodstatnější je úroveň samotného účtu. Ta vám otevírá počet modulů, ale ovlivňuje třeba i úroveň lootu, který dostáváte. Užitečná je i odbornost se samotnou zbraní, kterou získáváte jejím používáním. Shodou okolností asi nejméně podstatné mi přišly úrovně samotných Descendantů, které vlastně jen zlepšují jejich schopnosti. Když si ale odemknete novou postavu, můžete ji klidně ověsit zbraněmi na současné úrovni vašeho účtu a pokračovat tam, kde jste skončili. I díky tomu pak naberete klidně deset úrovní z celkových čtyřiceti za jedinou misi.

A tím se vlastně dostáváme k tomu, co je hlavní náplní hry. Nekonečný a nic nepřerušující grind. Potřebujete suroviny na odemykání postav, upgradování zbraní na vaši aktuální úroveň, vylepšování unikátních perků, legendárních kousků a spoustu dalšího. Jejich shánění je to, co se po vás ve hře chce. Modlení se k bohům procent, aby konečně vypadla ta výbava, kterou potřebujete, bude vaším denním chlebem. Nechápejte mě zle, v looter shooterech jsem strávil nespočet hodin a odehrál i hromadu JRPG. Grindu se nezaleknu, ale The First Descendant to za mě už táhne trochu přes čáru.

Grind kam se podíváš

Jak už tomu bývá, grindit budete všechno. Suroviny, součástky zbraní, Descendanty, mody, prostě vše. Hlavně legendární zbraně a postavy vám dají zabrat. Potřebujete čtyři části, tři z nich jsou sestavené ze tří surovin a jednoho unikátního komponentu. Naštěstí vám hra ukazuje, co se při kterých aktivitách dá získat. Plus je i to, že nepadají z jedné konkrétní, ale můžete si vybrat. Stejně vás ale čeká dlouhá cesta za čímkoliv. Vlastně je to důvod vás u hry udržet ty stovky hodin, které se u online looter shooteru očekávají. On by to ani nebyl takový problém, kdyby samotné aktivity byly zábavné.

Většinou budete bránit nějakou arénu, sbírat předměty, které vypadnout z nepřátel nebo muset zabíjet konkrétní skupinky protivníků. Vrchol inovace je dotlačit drona z bodu A do bodu B. To se bavíme o aktivitách ve světě. Jenže Dungeony jsou to samé v bledě modrém jen několikrát pospojované a zakončené bossem. Ti sice mohou vypadat jinak, ale vlastně jsou jenom dva typy.

Jednomu uberete životy a zjeví se mu nad hlavou tři orby, ty zničíte a sestřelíte mu životy znovu. Druhá varianta se liší v tom, že si zapne štít, kolem kterého létají malé pečetě, ty zničíte a… myslím, že už chápete. Vrcholem inovace je, když má boss fáze dvě a první je štít a druhá koule, nebo naopak.

Kromě dungeonů a aktivit ve světě je tu ještě obrana proti hordám a infiltrace. Obecně ale nejde o nic, co by změnilo základní herní formulku. Jedinou výjimkou jsou pak Void Intercept Battles, které vás postaví do arény proti obřím bossům. Ti mají už trochu zajímavější útoky, zničitelné části a jsou celkem výzvou.

Grind v sobě skrývá taky jednu z nejhloupějších mechanik, kterou momentálně hra disponuje. Představte si, že vám vypadne očekávaný předmět. Vyrobíte si nového hrdinu? Jasně! Pokud ale není váš úlovek zašifrovaný.

Pokud ano, nezbude vám, než na mapě najít na zemi malý znak a pomocí pípání dojít k soše, která ho umožní odemknout. Tam ho prostě dešifrovat? Kdepak. Musíte splnit minihru na čas. Po kruhu klasicky jezdí ukazatel a vy musíte stisknout interakci ve chvíli, kdy překrývá vyznačenou oblast. Jste na tenhle ty minihry naprosté jelito jako já? Nepovede se vám to? No, znovu to nezkusíte. Během neúspěšného pokusu se totiž zašifrovaný komponent, který jste zběsile grindili, zničí… věřte, že v tu chvíli doopravdy nemáte chuť pokračovat.

Hlavní problém je pak klasicky v nízkých pravděpodobnostech na vypadnutí toho, co chcete. Někdy máte štěstí a věci vypadnou na prvních pár pokusů. Jindy budete trávit hodiny a hodiny na jediném kusu, který potřebujete. Jo a víte, že legendární zbraně mají možnost si svou hlavní schopnost vylepšit? Hádejte za co. Za to, že celou legendárku poctivě nasbíráte a vyrobíte znovu.

Nexon v plné síle

Za čím možná většina otravných mechanik stojí? Za tím, abyste otevřeli svoje peněženky. Monetizace hry totiž rozhodně nepatří k těm nejlepším a už vůbec ne nejpříjemnějším.

Momentálně je k dispozici klasický battle pass s prémiovou verzí za zhruba 250 korun. Jsou v něm různé boostery, suroviny, zbraně a skiny na ně, a kupodivu jen jediný samotný skin na postavy. Tedy alespoň dokud nenaberete všech padesát základních úrovní a nedostanete se k bonusové části kde nakupujete za speciální měnu, kterou získáte hraním. Tam vás hra už několika skiny milostivě odmění, ale vlastně jen na základní postavy, které dost možná nebudete ani hrát. Zkrátka, pokud chcete nějaký kosmetický obleček, budete muset vytáhnout kreditku.

Ještě „vtipnější” je situace kolem barvení zbrojí. V passu i za plnění výzev můžete dostat barevná schémata. Myslíte si, že si prostě obarvíte kus své zbroje? Vlastně ano, jenže jen za podmínky, že máte na sobě nějaký skin. Zadarmo prostě s tím, jak vypadáte, moc nepohnete.

To je ale za mě ještě relativně snesitelné. The First Descendant je zdarma a na něčem vydělat musí. Jasně, je trochu hloupé, že musíte platit, abyste použili něco, co jste získali hraním, ale uvidíme, jak bude vypadat battle pass první sezóny. Horší část obchodu je ale ta nekosmetická. Ano, všechny Descendanty si můžete koupit za reálné peníze. Takže pokud nechcete čekat, než u některých projdete třeba i celou kampaň a pak je budete ještě hodiny a hodiny sestavovat, stačí kliknout na lákavé tlačítko prémiové měny.

Tady ještě ke slovu přichází oblíbená cenová politika, kdy nejlevnější balík měny za nějakých 130 korun vám dá 250 prémiové měny a nejlevnější postavy stojí 300. Musíte tedy sáhnout po tom za 250 korun, kdy vám zase nějaké dvě stovky zbydou. To je ale už jen kousek k dalšímu Descendantovi za 300. Tenhle balík vám ale zase neumožní dosáhnout na další postavy za 600 prémiové měny a tak dále. Zkrátka, vždy nakoupíte víc, než potřebujete, aby vás svrběly prsty koupit něco dalšího, po čem vám ale opět kousek měny zbude. Nemluvě o tom, že ultimátní verze postav, které jsou ve hře zatím tři, vás budou stát velice nepříjemných 1800 korun, i když vám 920 prémiové měny zůstane.

Další věc, která mi osobně hodně vadila, je i to, že si postavy nemůžete dopředu vyzkoušet. Je pak jedno, zda je budete hodiny sbírat, nebo otevřete peněženku. Prostě některé jsou svým herním stylem dost specifické a nebudou vám prostě sedět. Jen to musíte odhadnout z popisu jejich schopností a krátkých ukázek. Snadno se tak může stát, že budete hodiny sbírat někoho, koho nakonec jen odložíte do sbírky a vytáhnete ho maximálně, když budete potřebovat specifický element, kterým disponuje.

Ano, můžete argumentovat, že všechno, co si můžete koupit, lze získat i hraním. Jenže celkový přístup k obchodu, jeho položkám a cenám i nedostupnosti barvení je prostě až moc přes čáru.

Nedokonalá hra v dokonalé době

Co říct na závěr? The First Descendant umí být skvělou hrou. Etalonem akční bezmyšlenkovité

zábavy. Jenže všechno kromě toho pokulhává. Špatný scénář, repetitivní nenápadité aktivity, absolutně mrtvé mapy sloužící jen k přesunu mezi misemi. To přece nemůže nikdo hrát, můžete si myslet.

Jenže to je právě chybný předpoklad. Myslím, že hra tu s námi bude ještě dlouho a bude populární. Důvodů je několik: Pro nováčky jde o skvělý vstup do žánru. Destiny 2 i Warframe jsou už jen málo přívětivé pro nové hráče. Veteráni zase rádi uvítají něco, kam odskočit mezi plněním týdenních úkolů ve svých oblíbených hrách. Hra navíc dobře vypadá a baví přesně ve chvíli, kdy jen ničíte všechno, co se vám mihne před zaměřovačem.

Tvůrci navíc celkem rychle reagují na zpětnou vazbu komunity. Přidali už třeba matchmaking pro těžší aktivity, který chyběl. Zase ale třeba neřeší to, že AFK hráči nejsou penalizováni a v aktivitách klidně mohou sbírat zkušenosti a odměny, aniž by se zapojili. Stejně jako to, že scaling životů některých bossů je v partě tak špatně udělaný, že je jednodušší na ně chodit sám. Zároveň se nezdá, že by chtěli cokoliv dělat s obchodem.

The First Descendant je prostě něco, k čemu si sednete a bavíte se několik misí, než vás opakování toho samého prostě umoří. Sice během dvacetiminutové mise nasbíráte dvacet nových zbraní, ale brzy zjistíte, že je to jen potrava pro nekonečný cyklus rozebírání a skladování součástek. Hádám, že v následujících měsících se něco z toho změní, jak přibudou nové mise, nové postavy a celkový zážitek se bude ladit. Už teď se dá říct, že hráči, kteří lační po střílení a lootování, by měli hru zkusit. To, že hru během týdne vyzkoušelo už deset milionů hráčů, jen dokazuje, že hlad po tomhle žánru je. Hlavně, pokud vás stálice odrazují svou hromadou obsahu. Tato hra je však nová a lehce pochopíte její mechanismy.