The Finals

Verdikt
80

Pekelně zábavná multiplayerová akce, která stojí na povedeném systému tříd a destrukci všeho kolem. Obojí se jí daří skvěle.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Stáhnout

Další informace

Výrobce: Embark
Vydání: 8. prosince 2023
Štítky: střílečka, first person, multiplayer, akční

Destrukce prostředí. Slogan, na který se jednou za čas snaží nalákat hráče kdejaká hra. Za mě se asi nejlépe podařila sérii Red Faction, jenže to byla taky střílečka pro jednoho hráče. Co multiplayer? Může vůbec totální destrukce fungovat ve více hráčích? Může být fér kompetitivní hra, když se celá mapa v průběhu zápasu radikálně mění? A je to vůbec doopravdy nosný prvek hratelnosti, nebo jen další zbytečné pozlátko? Na to nám nová free-to-play střílečka The Finals dává vlastně jasnou odpověď.

Vítej, soutěžící

The Finals jsou ve své podstatě reality show v blízké budoucnosti – plná zbraní, výbuchů, ale taky nadšení skandujícího davu. Arény jsou obklopené jevišti a celý zápas doprovází komentář. Moderátoři nejsou nadabovaní skutečnými lidmi, ale pomocí AI. Ostatně kvůli tomu před vydáním hru doprovázela kontroverze. Možná mě za můj názor budete kamenovat, ale za mě je to skvělé rozhodnutí! Pokud nějak využívat umělou inteligenci ve hrách, tak právě takto.

Komentář totiž díky tomu zvládá reálně popisovat situaci na bojišti a pomáhat v orientaci. Určitě hlasy a texty nejsou na takové úrovni, jako by je vytvořil člověk. Jenže to vůbec nevadí, když díky tomu zvládají popisovat, že z týmu zbývá poslední člen, někdo má navrch a spoustu dalších věcí. Ve finále bych byl rád, kdyby podobnou technologii využívalo do budoucna klidně víc her.

Jenže ještě než hlasy samotných moderátorů uslyšíte, je třeba si vytvořit postavu, se kterou se pokusíte ovládnout bojiště. Základ hry tvoří tři tělesné konstituce – Těžká, která toho hodně vydrží, ale je pomalá. Lehká, která má životů pomálu, ale vynahrazuje to rychlostí. A nakonec ta střední, jež nemá sice žádné výhody, ale také ani žádné nevýhody.

To hlavní, čím se ale mezi sebou postavy ještě liší, je vybavení. Všechny tři totiž mají své vlastní zbraně a výstroj, které odpovídají jejich stylu. U lehké tak například doplníte svou rychlost o samopal, UZI s tlumičem, vrhací nože nebo třeba upilovanou brokovnici. Těžká zase disponuje bouracím kladivem, granátometem s bubnovým zásobníkem nebo kulometem. Střední má zase útočné pušky, pumpovací granátomet nebo třeba přesnou opakovačku. Střelba je v první řadě arkádová a vlastně strašně chytlavá. Jednotlivé zbraně je zábava používat a povedlo se i jejich ozvučení.

Další pomůcky jsou ale zajímavější. Těžká postava má třeba jednoranný raketomet, střední přenosný skokánek a defibrilátor na instantní oživování. Lehká zase paralyzér na krátkou vzdálenost. Nutno podotknout, že do své zbraně nemusíte sbírat munici a všechny předměty jsou na cooldown, stejně jako schopnosti. Časovač dobíjení abilit je navíc docela krátký, takže je můžete používat poměrně často.

Tím to ale nekončí. Každá třída má na výběr ještě ze tří schopností, které doplňují jejich styl. Někdo umí prorážet zdi, jiný se zneviditelňuje a další třeba disponuje léčivým paprskem. Poslední složkou jsou pak předměty. Ty už nejsou výjimečné pro jednotlivé typy postav. Jedná se třeba o několik druhů granátů. Kromě klasických nechybí třeba zábleskové, zápalné nebo takové, které po výbuchu vytvoří stěnu z pevné pěny. To vše napomáhá k tomu, aby The Finals byli co nejakčnější a nebylo třeba se přehnaně krotit v používání vašich hraček. Druhá věc, která nemusí být na první pohled úplně patrná je, že hra je ve své frenetické akci i sakra hodně o taktice.

Destrukce, kam se podíváš

V době psaní recenze jsou v The Finals dva základní herní módy. V prvním musíte ukořistit přenosný trezor, donést ho na jedno z označených míst na mapě a počkat, až se z něj převedou peníze. Hraje se ve třech týmech po třech a kdo první provede dvě transakce, vyhrává.

Druhý mód pak nechává peníze nosit jednotlivé hráče. Po smrti ale finance vypadnou a může je kdokoliv sebrat. Hráči pak převádějí obsah své pomyslné peněženky do terminálů, které se objevují po mapě a tým, který nasbírá dostatečný obnos, vyhrál. Proti sobě tady už stojí čtyři tříčlenné týmy. Koncept je tedy jednoduchý, ale The Finals jeho zábavnost zvládá ždímat na maximum a dělá celou řadu věcí jinak a neotřele.

Třeba první změna je už v zabírání sejfů. Ve většině her začne odpočet vítězství pro tým, který se bankomatu zmocní, od nuly. Nikoliv v The Finals. Tam časomíra prostě pokračuje. Díky tomu budete v zápasech zažívat zoufalé bránění i triumfální zvraty a vítězství v posledních vteřinách. K tomu přispívá i to, že týmy jsou vždy minimálně tři a dostat se tak do křížové palby není vůbec těžké. A v neposlední řadě je tu samozřejmě již zmíněná destrukce. Krásná a kouzelná destrukce!

Je váš trezor v podkroví budovy? Je taky dost možné, že během pár vteřin bude najednou ve spodním patře a vy budete na díry v podlaze koukat překvapeněji než stráže ve filmu o loupežích. Zabarikádujete pěnou všechny dveře, nastavíte automatické věže a čekáte? Klidně se může stát, že vám vybuchne zeď za zády a do týlu se vrhne nepřátelský tým vedený obrem s bouracím kladivem. A ještě pravděpodobnější je, že se do toho celá stavba začne hroutit pod náporem explozí.

Nikdy se nejde připravit na všechno. Aréna se mění během vteřin a to, že boj někde začal, vůbec neznamená, že se jeho podmínky neotočí o 180 stupňů. Všechny ty miny, dálkově odpalované nálože a raketomety totiž nejsou jen pro srandu. Chcete zabít snipera brokovnicí? Shoďte barák, na kterém stojí. Potřebujete k nepříteli dostat výbušninu, která se dá jen pokládat na místo? Nalepte ji na květináč, ten mu pak hoďte do obličeje a se smíchem zmáčkněte odpalovací zařízení.

Důležité je ale i to, že prostředí neničíte nahodile. Obyčejné zbraně totiž většinou nefungují a je tedy potřeba využívat samotné schopnosti a vybavení. Díky tomu je celý ten chaos v The Finals řízený. Vždy víte, proč odpalujete schody, zdi nebo necháváte zřítit celé domy. Celá ta destrukce je díky tomu nejen skvělá zábava, ale zároveň taktický prvek, který funguje na výbornou a je i pekelně zábavný.

On i systém oživování nahrává tomu hrát hru prostě chytře. Pokud jeden člen týmu umře, zůstane po něm ležet soška a začne 20vteřinový odpočet do oživení. Spoluhráči ho v té době, nebo i po ní, pokud nestiskne tlačítko na oživení, mohou nejen zvednout a vrátit do hry, ale sošku i přenášet. O epický útěk s mrtvým mezi nepřátelskou palbou tak není nouze.

Pokud zemře celý tým, oživí se za 15 vteřin bez ohledu na to, v jaké fázi odpočtu byli ostatní ve chvíli skonu posledního člena. Respawny navíc respektují dynamiku akce. Čím je kratší doba do konce hry, tím blíž k cíli se oživíte. Díky tomu je všechno doopravdy napínavé až do samotného konce.

Pořád dokola?

Pokud se ale dá něco vytknout, je to samotný obsah. Map je relativně málo, vlastně jen čtyři. Podíváme se na stadion plný domů a střech, kterému vévodí obrovský jeřáb a staveniště kolem něj. Navštívíme neony osvětlené Las Vegas, kde se bojuje hlavně v budovách kasin. Dále do Monaka, které hodně připomíná mapu se stadionem, jen jeřáb nahradil kostel.

Poslední, a dost možná nejlepší, je Soul. Ten se totiž odehrává ve vrchních patrech několika mrakodrapů. Není tak nouze o plošiny, lana a další vylomeniny ozvláštňující pohyb. Hlavně ale mapa vede ve střídání bojů ve stísněných prostorách a otevřených prostranstvích.

Herní módy se pak odehrávají ve dvou variantách – v klasické a hodnocené verzi. Šplhání po žebříčcích se pak od klasického hraní vlastně liší jen detaily, jako je například limitovaný počet oživení. Rozmanitost v samotných mapách pak stojí hlavně na třech prvcích.

První je samotná destrukce a úkoly. Místa odkud můžete nabrat peníze se objevují náhodně. Přesto ale díky destruktivnímu aspektu celé hry může mapa vypadat ke konci dost jinak než na začátku. Tam, kde jednou skáčete přes střechy, zbydou jen ruiny. Kostel je najednou průchozí díky zničené stěně a ze staveniště se staly už jen trosky. Navíc se všude povalují předměty, které můžete házet. Výbušné lahve, sudy s pěnou, plynové, kouřové i zápalné sudy. Cokoliv můžete popadnout a vzít někam, kde to napáchá co největší paseku. Z pěny jde navíc stavět i nové plošinky a vytvářet si tak vlastní cesty k cíli.

Mapy se také vyskytují v několika variantách. Ty vyloženě nemění, kde co najdete, ale samotný pocit ze hry už ano. Někdy je to mlha, jindy sníh, den, noc a největší změnu asi poznáte, když mapu ve Vegas zahalí písečná bouře. Přízemní vchody jsou zasypané, po ulicích se povalují hromady písku, které vytváří nové kryty a viditelnost je v háji. Variace jsou sice dobré, ale bohužel úplně nezaženou pocit, že map je prostě málo.

Do třetice všeho dobrého jsou tu i náhodné eventy, které hru doprovází. Ty vždy ohlásí jednak moderátoři, a taky odpočet na obrazovce. Víte tak, že brzy přijde třeba zvýšené poškození, nebo snížená gravitace. Je ale pravda, že mezi online střílečkami jde celkem o klasiku. The Finals se ale nebojí odvázat třeba tím, že začne palba z orbitálních laserů, nebo se objeví UFO, které svým paprskem vtahuje celé domy. Hra se celkem zvládá držet mezi tím, aby tyhle události nebyly příliš časté, ale ani extra vzácné.

Vezměte si moje peníze

Jak už bylo řečeno, The Finals jsou free-to-play titul, což samo o sobě vznáší otázku, jak jsou na tom s monetizací. S radostí můžu říct, že dobře. Ve hře jsou dvě měny. Základní dostáváte za hraní zápasů a odemykáte s ní nové zbraně, schopnosti a výbavu. Všechno si můžete navíc vyzkoušet v tréninkové místnosti, než za to těžce naškudlené mince utratíte.

Další kosmetické předměty pak dostáváte pomocí levelování účtu. Postavy můžete obléct do hezčích oblečků, než jsou základní teplákovky. Malý obnos zkušeností a kreditů dostanete i za každý zápas, ale hlavním zdrojem jsou denní a týdenní úkoly. Ty jsou klasické: Od vyhraj kolo, tref někoho předmětem, který se povaluje na mapě, nebo uděl x poškození z dálky. Neurazí, ale ani nenadchne.

Za prémiovou měnu, kterou si koupíte za skutečné peníze, pak nakupujete přímo v prémiovém obchodě, který se naštěstí omezuje jen na kosmetické předměty. Další možnost, jak utrácet, je zaplatit si battle pass, který stojí zhruba 10 euro. Kromě nových oblečků a skinů na zbraně si v něm ale našetříte i na battle pass pro další sezónu, což je samo o sobě fajn.

A čím v takovém kompetitivním FPS můžete zkrášlovat své bijce? Vším! Samotné kosmetické věci na postavy obsahují hromadu záložek: Brýle, make-up, čepice, kalhoty, rukavice, batoh, ozdoby a další a další. Oblečky nejsou genderově omezené, takže do baletní sukně můžete navléknout jak malou dívku s vrhacími noži, tak obrovského chlapíka s kulometem. K tomu přidejte třeba pózy na základní obrazovku při představování týmů, skiny pro zbraně, speciální animace nabíjení nebo přívěsky.

Samotné zbraně a výbava taky používáním dostávají úrovně a odemykají další kosmetické odměny, i když třeba tady bych ocenil spíše funkční vylepšení arzenálu, jako nový zásobník nebo optiku, které ale bohužel ve hře chybí. The Finals vám prostě dává za vaše peníze možnost vypadat stylově a nabízí k tomu milion věcí, které můžete vaší virtuální panence obléct. Ve finále se pak za mě jedná o nejlepší druh monetizace, kterou může titul zdarma přinést.

Přežít v aréně

Co si budeme povídat – ve světě multiplayerových týmových stříleček je plno. The Finals přináší ale skvělý mix zábavné hratelnosti a komplexní destrukce tak, aby měl šanci se udržet v téhle vřavě naživu. Monetizace není agresivní, titul navíc dobře vypadá a ještě lépe se hraje. Hlavní, co mu alespoň v tuto chvíli chybí k tomu, aby strčil svou konkurenci do kapsy, je obsah.

Víc map i herních módů by totiž pomohlo jako sůl. Úrovně se i přes všechny náhodné události a variace velice rychle okoukají a dva módy se ohrají. V týmu je hra správně taktická, ale za mě ji chybí nějaká obyčejná řežba bez hlavy a paty, která by se k destrukci prostředí skvěle hodila (například Team Deathmatch). I přes to se ale k The Finals rád vracím, protože jsou prostě zábavní. Což je asi nejlepší vizitka.