The Evil Within 2

Druhý pokus

Druhý díl The Evil Within se v základu hraje víceméně podobně jako ten předchozí. Novou šanci dostali staří hrdinové a totéž lze prohlásit na adresu světa nemrtvých, který opět vznikl na motivy žánrové klasiky Resident Evil. Nezměnily se proto základní pocity z hraní, které znovu vycházejí z osvědčené kombinace third person akce s občasným tichým pohybem a růstem hrdinových schopností. Absence zásadních změn nicméně neznamená, že by Tango Gameworks od sebe jenom opisovali.

Samotná hratelnost působí svobodnějším dojmem díky otevřenějšímu designu úrovní. S nabytými zkušenostmi se autorům také podařilo vytvořit zajímavější příběh, který vás chytne za srdce. V detektivně a psychologicky laděné zápletce hra brnká na emocionální notu, když hlavní hrdina Sebastian Castellanos vstupuje do paranormálního světa s nadějí, že zachrání vlastní dceru. V neposlední řadě se tvůrcům podařilo obohatit hru obsahovými detaily a současně vymýtili zbytečné technické chyby.

Ve stopách duchovního otce

The Evil Within 2, na rozdíl od prvního dílu, nevznikal přímo v režii Šindžiho Mikamiho, duchovního otce série Resident Evil a konzolového hororu vůbec. Rukopis člena zlaté generace japonských vývojářů si ale ponechala a znovu nese typické znaky dobrého herního kompromisu. Vyváženě se v ní mísí různé herní styly, a univerzálně tak oslovuje hráče, kteří by se žánrově více vyhraněnému survival hororu možná vyhnuli. Ostatně, The Evil Within není pravý, čistokrevný horor, který by stál jen na atmosféře. Jenom tak působí a spíše inklinuje k něčemu, co by se spíše dalo nazvat morbidním divadlem.

Tísnivé napětí při plíživém pohybu, který je ve hře opět plně k dispozici, často ustupuje před štěkotem zbraní v efektně střižené střílečce proti znovu obrovským, obtížně zvladatelným, a hlavně odporným monstrům, která jsou staronovým vrcholem celé hry. Tango Gameworks jednoduše nezměnili kurz a udělali z násilí dekadentní show s teatrálními souboji v gejzírech marmeládové krve.

Netvoři se hrou bytostně srostli jako legionáři se starým Římem a kromě přirozeného strachu budí v člověku úžas a ohromení, což jsou pocity díky kterým je The Evil Within 2 opravdu univerzálním zážitkem. Bizarní bestie, která Sebastiana chytne jako maminka své dítě do náruče, ale poplive mu obličej kyselinou, to je symbol zvrácenosti, která je pro hru typická, a právě díky se nestává pouhou akčnější alternativou k temným příběhům z nezávislé produkce. Na to je příliš bizarní a zvrhlá.

Rozpůlená

Navzdory absenci zásadních novinek a víceméně nezměněnému naturelu, schovává si hra pro znalce prvního dílu (i pro nově příchozí) nejedno menší překvapení. Plynou hlavně ze svérázně pojatého herního designu, který hru v cca uprostřed dělí na dvě odlišné poloviny. Ta první dává prostor svobodnému pohybu v městském prostředí a ta druhá je lineárnější, spěchající k dějovému finále. Městské prostředí bezesporu zaujme víc, je totiž v rámci obou her příjemně neokoukané a nové.

Jakmile se hra po sérii flashbacků ustálí v čase i místě, vybídne průzkum ulic městečka Union ke kreativnímu uvažování. Hráč se může libovolně přibližovat k hlavním a vedlejším cílům kampaně a zároveň si volí vlastní styl boje. Nové kulisy efektně maskují, že v jádru se hratelnost opravdu nezměnila, ale v městském prostředí se nabízí daleko více možností, jak si hru užít.

Městečko je úžasný prostor k hledání úkrytů a střeleckých pozic. Snadno se v něm vymýšlejí překvapivé útoky, třeba z obyčejného křoví, a také se účinněji prchá před soupeřovou přesilovkou. Jednoduše řečeno, existuje nespočet příležitostí, jak se v The Evil Within 2 akčně realizovat, přinejmenším v prvních několika hodinách, kdy autoři v prostoru opravdu zbourali většinu možných omezení.

Univerzální návod neexistuje

Navzdory lineárnímu zadávání úkolů neexistuje v Union jednoznačný návod k tomu, jak je plnit, a vznikají tak ohromné rozdíly mezi bojem v Rambo stylu a tichým likvidováním jednoho nepřítele po druhém. V prvním případě přichází vhod relativně pestrá nabídka zbraní zahrnující nikoliv jen obligátní brokovnice, ale třeba i výstřední metač elektrických výbojů. K tiché alternativě slouží jednoduchý, ale účinný systém krytí, který poskytuje postavě bezpečí za překážkami a zároveň pro ni v několika stupních monitoruje pozornost nepřátel.

Zvyknete-li si na zpočátku lehce krkolomné ovládání na gamepadu, hra při obou stylech akce vyjde zábavně vstříc, a to i když umělá inteligence neoplývá zrovna velkou škálou činností. Pozorujete-li déle některé nepřátele, odhalíte jejich strojové chování. Někteří jsou dokonce schopní desítky minut vykonávat jedinou činnost, například párat povalující se mrtvolu.

Nedokonalost, či spíše záměrná hloupost umělé inteligence, má však vítané důsledky. Monstra například neumějí efektivně pronásledovat hrdinu na útěku, což se hodí prakticky pořád, neboť laťka obtížnosti hry leží opravdu velmi vysoko. Navzdory průběžnému zdokonalování postavy i arzenálu Sebastian prakticky pořád bojuje o život. Přesně v intencích žánru „survival“.

Došly náboje... už zase

Monstra mají dle očekávání velmi tuhý kořínek. Zejména jejich větší skupiny je extrémně obtížné likvidovat, hlavně díky permanentnímu nedostatku munice, který je pro hru typický. The Evil Within 2 zkrátka umí hráče pěkně unavit, a to ostatně i dlouhou hrací dobou, která bez ohledu na styl hraní překonává patnáctihodinovou hranici.

Příjemného zlepšení, i když opět spíše jen kosmetického, doznala také technická stránka hry. Autoři se rozhodli přetvořit původní engine iD Tech 5 do nové podoby a pojmenovali ho STEM. Optimalizovali s ním hru do té míry, že nejen dobře vypadá (povedly se zejména interiéry budov a detaily postav), ale je bezproblémově hratelná bez rozkolísaného snímkování a výraznějších technických chyb.

Přestože druhý díl The Evil Within nabízí rámcově podobné zážitky jako ten první, rozhodně nepůsobí jako laciné oživení starých pořádků. Na to jsou nová monstra až příliš děsivá, design prostředí příliš dobře propracovaný a hra na dnešní poměry až netypicky dlouhá. Zkrátka se příjemně zdokonalila na solidních základech a je pozvánkou pro všechny s dostatkem sil, odvahy a aspoň trochu odolným žaludkem.