Tekken 8

Po sedmi letech

K Turnaji krále železné pěsti jsem se v průběhu let pravidelně s větší či menší rozkoší vracel na různých konzolových platformách. Dá se říct, že jsem s ní vyrůstal a dosud poslední sedmý díl jsem před dlouhými skoro sedmi lety už i recenzoval. Loni na jaře jsem se vydal do Lyonu poprvé vyzkoušet dlouho vyhlíženou osmičku a pohovořit s Kacuhiro Haradou o jeho kreativních záměrech, které mají udržet sérii svěží a relevantní i po třech dekádách, které letos slaví. Z francouzské expedice si hlavně pamatuju touhu moct hrát dál i nad rámec času vymezeném pořadateli události, což je vždycky dobré znamení. A všechny příznivce tvrdých úderů určitě potěší, že plná verze nezklamala.

Když Tekken 8 pustíte poprvé a pohlédnete do detailní zamračené tváře Kazuji Mišimy, přivítá vás bohatá nabídka herních aktivit. Nachází se tu příběhový režim o patnácti kapitolách i klasické narativní epizodky jednotlivých postav, s nimiž musíte absolvovat pět zápasů s rostoucí obtížností, abyste na konci byli odměněni krátkým a často vtipným videem.

Natřískané menu

Pro hráče-sólisty je tu připraven také mód Arcade Quest, ve kterém se svým avatarem a jeho kamarády budete obrážet různé herny ve snaze stát se opravdovým šampionem v Tekkenu 8 a přitom dokázat arogantním snaživcům, že se jedná o hru pro každého, a je jedno, jakým způsobem si ji užíváte. Nechybí samozřejmě Arcade Battle, tedy žebříček osmi oponentů, trénink nebo bonusový mód Tekken Ball alias poněkud násilnější variace volejbalu.

Bohužel v době recenzování nefungovaly multiplayerové servery, a tak jsem síly s jiným živým hráčem mohl vyzkoušet pouze v režimu Versus na jedné konzoli. Nabídku doplňuje menu s možnostmi úprav vzhledu jednotlivých bojovníků, kde si za souboji vydělané peníze můžete koupit různé doplňky nebo rovnou celé kostýmy. Musím přiznat, že mi s ohledem na rozmáchlost série přišla nabídka oblečků velmi chudá a je škoda, že se kromě blbin typu „plyšový toust na hlavu“ nezaměřuje víc třeba na kostýmy z minulých dílů. Pro hráče, kteří si potřebují osvěžit předchozí děj, je tu v rámci sedmi videí připraveno shrnutí událostí každého dosavadního dílu.

Rodinná pouta

Příběh osmičky se točí kolem Kazujovy touhy po globální dominanci, k níž mu výrazně dopomáhá síla propůjčená ďábelským genem. Sekundárním motivem jsou pak životní trampoty Džina Kazamy (Kazujova syna), který naopak ďábla v sobě nenávidí a snaží se se svou podstatou nějak vyrovnat.

Dlužno říct, že se v rámci prezentovaného vyprávění autoři totálně odbrzdili a hned v prvních minutách si užijete pohled na jízdu na motorce vertikálně po mrakodrapu, hromadu výbuchů a souboj dvou démonických bytostí nad střechami hustě obydlené metropole. Příběh je jako tradičně absolutně přitažený za vlasy. V univerzu Tekkenu se zkrátka vše řeší pěstmi, což nejvíce vyplyne na povrch v momentě, kdy se proti sobě rozběhnou dvě po zuby ozbrojené armády a místo střelby se stejně začnou řezat rukama a nohama.

Při hraní jsem si znovu uvědomil, že i když ani kampaně moderních Mortal Kombatů nejsou žádnými veledíly zralými na nobelovku za literaturu, přesto v téhle disciplíně v rámci mainstreamových bojovek drží studio NetherRealm prim a je daleko před svými konkurenty. Tekken má za třicet let své existence hromadu zajímavých postav s různě propletenými osudy. V rámci kampaně s nimi ale nakládá poměrně ledabyle.

Přestože hlavní dějová linka není nikterak dlouhá (čemuž mimo jiné pomáhá i to, že se snad všechny příběhové zápasy odehrávají na jediné kolo), ke konci už začne být poměrně natahovaná. Je trochu otravné, kolikrát dostane Kazuja nebo Džin po hubě, aby se znovu plni sil zvedli na nohy a vypustili nějaké nové hyperkombo, které vyhladí (s nadsázkou) půl vesmíru.

V jeden moment pak kampaň vsadí na mimořádně nepovedenou nápodobu Dynasty Warriors, kdy máte ve 3D prostředí vykostit určitý počet neustále se spawnujících protivníků, což tedy soubojovému systému Tekkena nijak zvlášť nesvědčí. Celkové bizarnosti pojetí příběhu pak nasazuje korunu implementace několika QTE, z nichž můj nejoblíbenější vás vybízí ke stisknutí křížku, abyste uvěřili svému srdci. Mačkání efka u rakve v Call of Duty: Advanced Warfare má svého vyzyvatele!

Jako doma

Příběh ale přirozeně není tím hlavním, proč si nového Tekkena pořídit, a zaplať pánbů všechno ostatní šlape přesně tak, jak bych si představoval. Naskočit do nového dílu je jako vklouznout do dobře vyšlápnutých bačkůrek a pokud jste někdy s touhle sérií měli co dočinění, naskočí vám svalová paměť s bleskovou rychlostí. Významně tomu pomáhá tradiční a prosté ovládací schéma, kdy má každá končetina své dedikované tlačítko a řetězení komb se daří velmi přirozeně i úplným nováčkům.

Ani Tekken 8 se nevyhnul modernímu trendu zjednodušeného ovládání, které můžete plynule zapínat i vypínat stisknutím jediného tlačítka přímo v průběhu zápasu. Získáte tak díky tomu přístup k oku lahodícím úderovým kombinacím i bez toho, abyste museli dlouho studovat inputy a pečlivě trénovat na figuríně. Staří harcovníci si nad zjednodušením samozřejmě opovržlivě odfrknou, jedná se ale o dobrý způsob, jak do hry lépe zapojit kamaráda, partnera nebo ratolest, kteří si s vámi chtějí zahrát, ale moc je nebaví být jen zmateně poskakujícím boxovacím pytlem bez naděje na vítězství.

Co se týče novinek v soubojovém systému, hlavní inovací je takzvaný Heat Gauge, tedy nový ukazatel nacházející se pod lištou se zdravím bojovníků. Pokud je plná, můžete vstoupit do takzvaného Heat State, který s sebou přináší řadu výhod, mimo jiné například působení drobného poškození i přes blok, případně provedení drtivého Heat Smash útoku. Každá postava má navíc další unikátní možnosti a komba, která může během Heat State použít. Zapomenout nesmím ani na Heat Dash, tedy rychlý rozběh ke vzdálenějšímu protivníkovi, kterého můžete promptně zasypat dalšími údery.

Tato taktika je těsně spjata s filozofií nového dílu, o které mluvil hlavní designér Harada už loji v Lyonu. Klíčovým motivem Tekkenu 8 je totiž agresivita. Hra vás má vybízet ke zběsilému útočení a ze soubojů s počítačem řízenými protivníky jsem dostal pocit, že opatrné bránění vede k úspěchu jen zřídka. To ale samozřejmě nejvíce prověří až čas strávený v hodnocených žebříčcích multiplayeru.

Pokud se vám v zápase nedaří a zdraví vašeho bojovníka se ocitne pod kritickou úrovní, můžete jedním tlačítkem spustit takzvaný Rage Art a způsobit mu masivní poškození, abyste trochu vyrovnali stav. Na poli bojovek se nejedná o nic nového, útok je ale blokovatelný a rozhodně není automatickou spásou, která změní poměr sil na tatami.

Staneš se kávovým koňosérem?

Tekken 8 běží na Unreal Enginu 5 a všechny modely animace jsou vytvořeny od základu znovu. Hra vypadá velmi dobře, byť musím připustit, že mi realističtější a detailnější estetika posledních dvou Mortal Kombatů přišla k chuti více. Tekken ovšem místo brutálního násilí sází spíš na oslnivé efekty a různě barevné „exploze“ při zásahu protivníka. Hlavní devízou jsou nicméně skvělé animace a především perfektní přesné ovládání a zvládnutí pohybu postav. 

Těch dostanete v první vlně hned dvaatřicet a najdete tu staré známé borce, zástupce z modernějších dílů i čtyři úplné nováčky (byť Jack-8 je takový polonováček). Mezi nové bojovníky patří francouzský superšpión Victor alias Phantom Raven, legendární námořní admirál a v současné době velitel jednotek Spojených národů, dále ho doplňuje kávová fanatička a influencerka Azucena z Peru a studentka Mišimovy polytechnické univerzity Reina, o které do budoucna asi ještě hodně uslyšíme.

Z vyjmenovaných nováčků mi svým bojovým stylem asi nejvíc přirostla k srdci MMA fighterka Azucena. Reina i Raven mi naopak přijdou poměrně nevýrazní a obecně mi v novém díle chyběl zajímavější nováček, který by hráče okamžitě okouzlil, což je ale dle mého názoru obecným problémem současných bojovek se silným a léty budovaným zázemím ikonických zápasníků. 

Herní Erasmus

Samozřejmě tu nechybí King, Law, Paul Phoenix (tentokrát se spuštěnými vlasy) nebo třeba můj oblíbený mistr taekwon-do Hwoarang, naopak zamrzí (logická) absence Hejhačiho, Lei-Wulonga nebo vyloženě cheatovacího Eddieho Gorda, který ale brzy přibude aspoň majitelům season passu. Obecně je ale žebříček postav poskládaný velmi dobře a vtipnou třešničkou na dortu je, že postavy mluví jazykem své země původu, z čehož následně vycházejí bizarní rozhovory míchající japonštinu, němčinu a třeba italštinu. Můžete tu tedy snadno replikovat lingvistickou osu zla.

Dvaatřicet bojovníků doplňuje čtrnáct arén (tedy šestnáct, ale dvě jsou jen variacemi), některé navíc nabízejí možnost probořit se skrz mantinely do nového prostoru. Bít se můžete třeba na asteroidu padajícím k zemi nebo naopak na pohodové vyhlídkové plavbě po Seině. Prostředí mají řadu zničitelných prvků a obecně vypadají hezky, opět ale platí, že nové Mortal Kombaty působí technicky mnohem pokročileji.

Balíček obsahu doplňuje ještě natřískaný soundtrack, který kromě nových songů nabízí také jukebox se všemi známými skladbami z předchozích dílů. Pokud vám tedy nová hudba nesedne, můžete se poohlédnout v minulosti. Aktuální skladby zahrnují silné i slabší kusy, zatímco pumpující ústřední melodie funguje velmi dobře, doprovod k finálnímu souboji mi přišel zcela otřesný, ale jen máloco je subjektivnější než hudební vkus.

Nový Tekken je skvělá bojovka, která zase ušla notný kus na poli přístupnosti nováčkům, aniž by se ale zpronevěřila letitým fanouškům. Žádné velké revoluce se tu nedočkáte. Bohatý žebříček hratelných postav a dostatek herních režimů v kombinaci s faktem, že tohle je asi nejlepší klasická bojovka, kterou si můžete zahrát i s dětmi, ale činí z Tekken 8 skvělou volbu jak pro fanoušky bojovek, tak i pro ty, kteří chtějí mít nějakou podobnou hru v záloze, když přijde parta kamarádů.