Technotopia

Pokud vás baví hry jako Reings, Dorfromantik, Slay the Spire nebo Tetris, tak si přijdete na své. Technotopia je totiž kartami řízená výstavba futuristické metropole, která se řídí pravidly tetrisových dílků, nechá vás uspokojivě rozrůstat celé čtvrtě ve čtvercové síti a k tomu všemu vám dává za úkol vybalancovat misku vah tak, aby se nepřevrhla ve prospěch jedné ze čtyř zdejších frakcí.

AI nás (ne)spasí

Jste umělá inteligence, kterou její otec, takzvaný Architekt, navrhl s cílem vybudovat utopické město, v němž všechny čtyři třídy – kapitalisté, aristokraté, politici a prostý lid – žijí ve vzájemném souladu. A asi vás nepřekvapí, že je to skutečně jen utopie.

V příjemně podávaném příběhu není kromě vás nikdo, kdo by po nějakém soužití skutečně toužil. Jenomže nadvláda jednoho nikdy nevede ke šťastnému konci, a tak se tu budete pořád a pořád dokola pokoušet o vybudování skutečně fungující a prosperující metropole.

Přestože se hra chová jako běžný roguelite titul, ve skutečnosti tak vůbec nepůsobí. Po prohře sice musíte začít s výstavbou úplně od začátku, ale děj pokračuje přesně tam, kde skončil. To znamená že úkol, který před vámi ležel naposled a nestihli jste ho splnit, je v dalším průchodu vaším úplně prvním úkolem, díky čemuž se nedostavuje pocit, že by si hra snad nevážila vámi investovaného času.

Úkoly jsou postavené na jednoduchém principu – prostavět se přes sousedství budov ke vzdálenému bodu na mapě, čímž se spustí další příběhová konverzace, případně zbudovat jednu z mnoha unikátních a často obřích staveb, které na mapě vykvetou po obestavění jinými budovami.

Jde tak o neustálý boj s časem a prostorem. Na jednu stranu se co nejrychleji chcete prostavět k úkolovým oblastem, na druhou stranu vás každá jednotlivá budova stojí jeden tah a vždy po deseti tazích si všechny frakce strhnou postupně zvyšované částky z vámi budovaných příjmů. Konstruovat proto jen dlouhé nudle staveb táhnoucí se od úkolu k úkolu není úplně žádoucí, protože větší příjmy vám přinesou jen semknuté chumly domů.

S každým dalším průchodem navíc odemykáte nové možnosti, které vám usnadňují výstavbu a obecně umožňují stavět čím dál tím větší zástavby a udržet město v rovnováze delší dobu (zároveň záleží na tom, jak se budete rozhodovat v nahodilých událostech, kde se ne každá volba bude líbit každému). Ale dříve nebo později se misky vah přece jen převrhnou a už zase budete stavět od začátku.

Karty a tetris

Stavba je totiž řízená kartami a ty mají tendenci přicházet na ruku v nahodilém pořadí. Takže když ze všeho nejvíc potřebujete posílit sektor kapitalistů, nemusí vám najednou přijít jediná jejich budova povyšující tolik důležité příjmy.

Nicméně tvůrci přišli s velice chytrým řešením, jak náhodu umírnit. Stačí vystavět budovy jiných frakcí vedle sebe do přdem daného tvaru a jeho dokončení vám poskytne příjmy nejen ve frakci, jíž budovy patří, ale i ve frakci, jíž náleží daný tetrisový tvar.

S těmito propojenými domy se pak pojí ještě jeden moc hezký prvek – základní domečky se skutečně přetransformují do jediné zajímavější stavby, jako je třeba nadzemní železnice. Hra je po grafické stránce velice minimalistická, technopunková a mě se opravdu trefila do vkusu.

Nespočetněkrát jsem si kameru přiblížil na maximum a sledoval pěkné detaily animací budov a podzemní dálnice, z jejíchž tunelů se vynořovala vozidla, jen aby o pár metrů dál zase zmizela v dalším z tunelů.

Jednohubka na večer

Vyjma grafiky, karetně-budovatelského roguelite systému a minimalistického, leč zajímavého příběhu, který celou tuhle mašinérii táhne kupředu, tu už vlastně nic moc není. Na konec této futuristické jednohubky se dostanete za nějaké asi tři hodinky, kdy vás zamrzí jen to, že tvůrci nevytvořili žádný nekonečný mód, který byste mohli hrát bez příběhu a plnit třeba jen nějaké výzvy.

Já bych totiž ve světě Technotopie a její návykové hratelnosti rád setrval i po delší dobu, ale bez možnosti odemykat další obsah a jen opakovat už jednou prožitou hru to opravdu není ono. Pokud ale máte zbytečných 125 korun a mechanismy hry vám imponují, pak vám přeji jeden příjemně prostavěný večer.