Teardown

Verdikt

Hra, která vás nechá poničit úplně všechno, co vidíte, vlastně ani žádnou další reklamu nepotřebuje. Bořit je zábava a vy si to nyní můžete vyzkoušet na vlastní kůži, protože hra je k dispozici v rámci programu předběžného přístupu.

Počítač

WindowsWindows

19,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Tuxedo Labs
Štítky: dobrodružná, experiment, akční, simulace

Nechápu Minecraft. Tedy, abyste mi špatně nerozuměli, chápu jeho úspěch i popularitu. Nechápu jeho herní mechanismy. Opakovaně jsem se pokoušel jeho kouzlu propadnout na rozličných herních platformách. Sledoval jsem pompézní projekty jiných lidí a říkal si, že to přeci musím dokázat taky. Bohužel všechny mé pokusy skončily u hranaté boudy splácané z dřeva a hlíny, ne nepodobné koncentráčnickým barákům, jak je znáte z černobílých dokumentárních filmů.

Schopnost tvořit je v mém případě výrazně překonávána schopností ničit. Když jsem v roce 2001 na jakémsi disku z časopisu nalezl demoverzi první Red Faction, dokázal jsem strávit nekonečné hodiny hloubením tunelů za pomoci C4 a raketometu a kochal se praskajícími okenními tabulkami obřího skleníku, který autoři do hry vložili pro demonstraci schopností svého tehdy přelomového enginu.

CRASH! BOOM! BANG!

Teardown sice do značné míry vypadá jako Minecraft, zábava, kterou poskytuje, je ale daleko blíží rauši, který ve mně před dvěma dekádami vyvolali vývojáři z Volition. Hned první okamžiky ukazují, že půjde o dokonalý destrukční sandbox. Hra vás přiměje odházet bedny, které blokují vstup do vašeho příbytku, a sledovat, jak krásně křupou, když padnou na hranu. A to je jen příslib věcí budoucích.

Hra doslova vybízí k řádění. Záhy dostanete do rukou masivní bourací kladivo nebo sprej, se kterým můžete po zdech psát obscénnosti. Druhý herní den jsem startoval v posteli s kladivem v ruce, zatímco vedle mě řval neodbytný budík. Pokud patříte mezi skryté zuřivce, kteří s kamenným výrazem ve tváři sní o tom, jak vše ve svém okolí rozkopou na cucky, je právě tahle hra dokonalým ventilem.

Smyslem Teardownu ale není jen umožnit vám dostatečnou dávku eskapismu ve chvílích, kdy vás v práci sežvýká šéf a vaše holka je otrávená, že jste zapomněli na nějaké důležité výročí. Ve skutečnosti se jedná o simulátor loupeží, který si ovšem moc nepotrpí na citlivý přístup, pomalé překonávání laserových pastí a opatrné vyřezávání kruhovitých otvorů do vitrín se šperky. Tady nejste v roli Catwoman, ale spíš pořádně humpoláckého řízka, který je ale o to nápaditější v řešení zapeklitých problémů.

BAGR JE KRÁL

Hned první úkol vás vyšle zlikvidovat chaloupku, která zákazníkovi brání ve výhledu. Nakopnete tedy věrnou dodávku, dorazíte na místo činu a obhlédnete situaci. Máte své věrné kladivo (bože, miluju ho skoro stejně jako brokovnice v jiných hrách), někdo o kus dál nechal příhodně poházené nádrže s propan-butanem a patrový domeček uprostřed ničeho je zcela nechráněn vašim ničitelským choutkám.

Po chvilce laborování s výbušným plynem však mé oko padlo na nedaleké staveniště, na jehož okraji stál opuštěný masivní bagr. „A hele, todle bodne“, pomyslel jsem si v duchu hlasem Marka Vašuta a okamžitě žlutý kolos s radlicí osedlal. Rodinné obydlí bylo v okamžiku doslova vaporizováno, nosné stěny úpěly pod pásy mastodonta a radlice se chtivě zakusovala do podkroví. Podobné herní uspokojení jsem už velmi dlouho nezažil.

Ani tento ničitelský kousek ovšem nepředstavuje hru v pravém světle, spíš dobře ukazuje možnosti destrukčního systému. Jádrem většiny misí je totiž infiltrace nějakého objektu, loupež určeného předmětu/předmětů a následný rychlý úprk pryč. Jakmile totiž seberete první kus lupu, spustí se přísný časový limit, po jehož uplynutí dorazí policie a máte se svou nenechavostí utrum.

Primárním cílem je tedy prozkoumat okolí, udělat si únikový plán, vytvořit co nejkratší cestu z bodu A do bodu B a potřebné věci posbírat v takovém pořadí, abyste byli maximálně časově efektivní.

APOKALYPSA NA PŘEDMĚSTÍ

Cíl je sice důležitý, ale je to právě cesta, která k němu vede, jež dělá ze hry onu relaxační švandu. Pro řešení problémů je vám totiž k dispozici nesmírné množství různých prostředků, celý svět je velmi interaktivní a většinou po vašem útěku zůstane tak neskutečná spoušť, že případný pojišťovací odhadce nebude mít co zkoumat. Tohle není hra, která by testovala vaši úspornost a schopnost vyžít s málem. Tohle je hra, kde budete obří míchačkou penetrovat zeď skladiště, abyste ušetřili pár cenných vteřin.

V průběhu jednotlivých pokusů můžete hru kdykoli rychle uložit, máte ale jen jednu pozici, a tak je třeba dobře rozmyslet, jestli už přišel čas na její použití, případně jestli si jejím přemazáním spíš neuškodíte. Některé mise mají i sekundární úkoly, jejichž úspěšné splnění je zásadním elementem obtížnosti, jinak je totiž plnění základních úkolů relativně snadné.

Teardown je krátce v předběžném přístupu a pracuje na něm jediný člověk pod hlavičkou svého studia Tuxedo Labs. V kontrastu s jinou one-man show, která si tento týden vysloužila mou pozornost, vzbuzuje tento projekt mnohem větší naděje a těším se, jak bude vypadat jeho finální podoba.

Teardown není nijak zázračná hra. Dennisu Gustafssonovi se ale podařilo zachytit esenci zábavy z naprosto přízemních činností, jako je stříkání hasící pěny do hranatých korun stromů nebo používání vysokozdvižného vozíku místo výtahu. Jde o ideál sandboxu, kde je celý svět vaším hřištěm a je jen na vás, jak s ním naložíte. V dnešní pohnuté době, kdy člověk neví dne ani hodiny, je možnost pokácet dům několika švihy kladiva velmi cenná.