Tearaway Unfolded

Stejně tak jako Tearaway pro Vitu dokázal z pohledu ovládacích prvků vymáčknout z kapesního handheldu první i poslední, tak i jeho nástupce využívá všech unikátních prvků konzole PS4. Na přetřes se tak dostane gyroskop v ovladači, světlo DualShocku, dotyková plocha ovladače, mikrofon a nakonec třeba i PS Eye kamera. Novinkou je také Companion App, s jejíž pomocí můžete například měnit některé z textur herního světa či vytvářet papírové výtvory, což je obzvláště šikovné, pokud vlastníte například Vitu. Ono totiž kreslení na dotykové ploše ovladače není příliš pohodlné ani precizní, zatímco větší obrazovka handheldu k tomu přímo vybízí.

Ovládací prvky vytvářejí dohromady jedinečný svět, který je navíc složen výhradně z papíru – los, veverka či pouhé stéblo trávy je přeneseno do 3D světa z prosté dvourozměrné plochy. Ušetřeno zkrátka nebylo nic, ani roztomilé kruhy ve vodě či papírem šustící vodopád. Vše je navíc vyvedeno v nápadně pastelových barvách, které vždy odráží dění na obrazovce. Je zima? Vše se zbarví do modra. Pokud vám ale jde o krk a ocitáte se na nepřátelském území, očekávejte rudé odstíny všude, kam se podíváte.

Staří známí hrdinové 

Na samotném počátku si ale vybíráte hlavní postavičku, která se dle zvoleného pohlaví jmenuje buďto Iota či pozpátku Atoi, čili překvapení se stále ještě nekoná. Bradu na hruď nespustíte ani u příběhu hry – ujímáte se charakteru, který je zprávou i jejím nositelem zároveň, a opět je vaším úkolem dojít k mocnému You, tedy k samotnému hráči, který je od začátku nedílnou součástí příběhu.

Jelikož však ne každý má u své konzole nainstalovanou kameru, tak díra ve slunci v případě PS4 verze nemusí být zaplněná obličejem hráče, jako tomu bylo na Vitě. Na obloze se tak u většiny hráčů bude nacházet prostá díra, ze které se do příběhu cpou darební Scrapové. Ti se zas a znova pokouší celý barevný svět z papíru zabarvit do omšelých barev a vůbec jej pomačkat.

A tak se hráč vydává na pouť nejen za doručením zprávy, ale dost možná také za záchranou světa jako takového. A ani tentokrát to nedokáže nikdo jiný. Herní plocha je plná naivních a bezradných obyvatel. Každý si žije svým životem, uzavřen ve vlastním světě a snad až nemocně veselý. Názorná ukázka aplikované lobotomie? Pravděpodobně, ale tato naivita k laskavému světu Tearaway zkrátka patří.

Barevný svět v hrsti 

Jedním ze stěžejních prvků hry je opět atmosféra – papírový svět vypadá úchvatně, strašák z krepáku působí na velké TV rozkošně, ohýbající se tráva ve větru lahodí oku a vše je díky paměti konzole větší a živější. Podmanivý pocit ze hry i to, že se vám Tearaway snaží neustále vetřít pod kůži, dále podporuje soundtrack – motivy se v porovnání s kapesní verzí opakují a skvěle do světa hry pasují, na druhé straně však budete mít okamžitou chuť vmést pomyslný políček do tváře autorům za to, že té hudby není tolik, kolik by si tak obsáhlý svět zasloužil. Často tak procházíte lokacemi za doprovodu bujarého hulákání jeho obyvatel, jindy však jen za přítomnosti šumění větru. A přestože je hra svou atmosférou jedinečná, tak ani ta nefunguje natolik výjimečně, aby dokázala hráče plně vtáhnout i v rámci jinak docela tiché scény.

Naštěstí se ale o příliš velký problém nejedná – hratelnost zůstala na svém místě a nutí hráče pokračovat kupředu a objevovat dosud netušené taje a trhlé nápady. Zahrajete si tedy například vybíjenou s veverkami (ať už s balónem, nebo rovnou se živým materiálem), opět si vyzkoušíte basketbal s jinými živými tvory v roli míčů a úsměvně rovněž působí subtilní humor v dialozích i mimo ně.

Jako příklad lze zmínit prase (opět se na něm s kvičením projedete krajinou), které potká svou lásku. Ti dva se spolu následně zabouchnou do chlívku a rázem se to všude jen hemží srdíčky, čemuž náš hrdina (potažmo hrdinka) vůbec nerozumí. Humor je to zkrátka laskavý a kupříkladu vrhání veverek ovladačem je přímo geniální. To zároveň jen tak mimochodem vypovídá o velmi originálně pojatém přístupu ke zdejší fauně – co nelze použít rovnou, půjde ve jménu vyššího cíle zneužít za chvíli.

Terapie papírem

Skutečných novinek je ve hře opravdu velké množství – v soubojích můžete například Scrapy hypnotizovat tím, že si na ně lampičkou ovladače posvítíte a následně k propasti dovedete. Můžete je nacpat scrapožravé rostlině nebo je například v jejich výskoku odfouknout pomocí dotykové plochy ovladače. Nového je zkrátka dost a tvůrci všechny tyto prvky umně dávkují úroveň po úrovni. Zároveň však hráče tahají opakovaně za nos a když si užuž myslíte, že je všemu konec, tak se opět něco stane. Opakování takového jednání je bohužel na škodu a stejný výraz se vetře do hlavy všem těm, kteří mají za sebou původní verzi hry

Co zůstalo na svém místě, jsou otevřené lokace vybízející k průzkumu. Můžete opět likvidovat něco málo protivníků, sbírat po světě rozházené dárečky a samozřejmě také fotit bílé objekty. Ty se následně vybarví a zpřístupní se ve formě vystřihovánky. Jedná se opět o pěkný přesah do světa materiálního, ovšem i s tímto jsme měli tu čest již dříve.

Pokud jste svět Tearaway navštívili již před dvěma lety, tak budete jistě potěšeni, že vše zůstalo na svém místě. To samé bohužel platí i pro jisté neduhy – za vše zmiňme například občas zlobící kameru, jindy poněkud nepříjemné nároky na preciznost ovládání a občasné bugy, nikdy však nejde však o nic, co by dokázalo zážitek jakkoli výrazně zakalit. Pokud tedy hledáte líbivou oddychovou plošinovku a Media Molecule i mírumilovnost jejich série Little Big Planet je vaší krevní skupinou, tak s Tearaway Unfolded jednoduše šlápnout vedle nemůžete.