Tearaway

Tato hra naštěstí není jenom o tom, že se obdivujete, jak úžasně vypadáte a přemýšlíte o založení vlastní sekty. Tearaway je jednou z nejzábavnějších a nejhezčích her pro nedostatkem kvalitních titulů trpící PS Vita. Taky hru dalo dohromady studio stojící za LittleBigPlanet, což znamená nejen velmi výrazný vizuální styl, ale i skvělé nápady a hratelnost.

Pošlete to rekomando

Hlavním hrdinou hry je... dopis. Dopis napsaný vám, který se sám sebe snaží doručit. Jenže svět je velký a plný nebezpečí, a tak mu budete muset pomoci, aby se k vám přes všechny ty překážky a krabicoidní protivníky probojoval.

Zní to divně? Tak ještě vezměte na vědomí, že svět, kterým se bude prodírat, je celý z vystříhaného papíru a postavy připomínají origami (tedy, nejen připomínají, ale k tomu se dostaneme). Vypadá to jako něco, co dalo dohromady dítě s uměleckým nadáním a spoustou barevného papíru. A navíc se to všechno hýbe, rozvíjí a vůbec je to pastva pro oči. Takže styl je pěkný, ale co ta hratelnost?

Ta je ještě lepší

Jak známo, PS Vita je ovladatelná z obou stran. Můžete jí klepat na přední obrazovku nebo jí rukama nemravně šmátrat po zadku. Pokud uděláte to druhé, tak na určitých místech hry prorazíte tenkou zadní stěnu a vaše prsty proniknou až do příběhu. Tam pak s jejich pomocí můžete vystřelovat protivníky do výšek (někdy se vám rozplácnou na monitoru, takže je budete muset seškrábnout) nebo postrkávat předměty, aby se váš dopis mohl dostat dál.

Někdy budete muset na zadní stranu i bubnovat, abyste hrdinu vystřelili do výšky. Ale ani předek PS Vita nezůstane nevyužitý – skrze hlavní displej budete otvírat balíky, napřimovat srolované cesty, pohybovat houpačkami, lepit tapety a tak dále. No a nesmíme zapomenout ani na tlačítka, která jsou určená ke skoku, rozmluvám, chytání a házení věcmi (nebo protivníky), focení a k dalším důležitým činnostem.

Papír, všude samý papír

Po celou dobu hraní se vážně nezastavíte. Je jen na vás, jestli hrou jen tak prosvištíte, nebo budete každé místo pořádně zkoumat, hledat skryté balíky a plnit různé vedlejší mise. S každou novou schopností se vám otvírají nové možnosti a můžete se dostat zase o kousek dál. A téměř kdykoliv se můžete vrátit do už vyřešených levelů a projet si je znovu, důkladněji. Což asi uděláte, protože hra je bohužel celkem krátká.

Něco kolem pěti hodin herní doby sice stačí, ale Tearaway je jedna z těch her, se kterou se člověk nerad loučí. Hlavně když je každá minuta těch pěti hodin nadupaná tolika nápady a zvraty, že by v pohodě zaplnily hru pětkrát delší. Jen co se naučíte chodit a hýbat prsty, začnete skákat, pak si ochočíte (a obarvíte) prase a budete na něm jezdit, abyste se vzápětí naučili stočit do kuličky a kutálet se úzkými prostory.

Budete posouvat plošiny nakláněním přístroje, třesením shazovat kusy skal i vstupovat svým hlasem do děje. Jak herně, tak vizuálně je hra pestrá jako exploze v prodejně Barvy laky. Nápady, které by jinde stačily na celou hru, tady zaskočí jen na pár minut a zase zmizí – nahrazeny něčím zbrusu novým.

Je snadné být bohem

Světem nejen procházíte, dokonce ho i dotváříte. Během hry máte často za úkol nejen něco vyfotit (a tím mu dodat barevnost), ale občas i nějakou postavu dotvořit. Udělat jí děsivější, hezčí nebo jí jen přidat kravatu. Dostanete různé barevné papíry, na které můžete kreslit a pak to vystřihovat a dávat herním postavám. Budete dělat královské koruny, démonické oči, sněhové vločky, hvězdy, plameny a jiné artefakty, které pak vzápětí uvidíte i naživo ve hře. A podobně jako v LittleBigPlanet, i tady si můžete svou vlastní postavu libovolně upravovat (tedy pokud do toho budete chtít vrazit nalezené konfety, které tu fungují jako platidlo).

Je to všechno paráda, i když v tomhle případě mají výhodu lidé s dlouhými a tenkými prsty salónních kouzelníků a grafickým cítěním. Naštěstí jsou obyvatelé papírového světa vděční za cokoliv, což je také možná důvod, proč vás uctívají. Ale pozor, zábava s Tearaway se neomezuje pouze na hru! Kromě všech možných achievementů tu občas dostanete nákresy, abyste si vytvořili origami verzi herních postaviček! Stačí si návrhy vytisknout, vystřihnout, začít skládat a za chvíli můžete mít Tearaway i u sebe v pokoji.

Čas na držkovou

Jediné, co si zaslouží výtku, jsou souboje. Jsou to klasické plošinkové souboje, čili musíte počkat až si protivník sám nabije hubu a teprve pak ho můžete dorazit (obvykle tím, že ho na někoho hodíte). Časem sice narazíte i na silnější soupeře, kterým musíte nejprve podrazit nohy nebo na ně skočit, ale přesto jsou tyhle momenty o něco slabší, než zbytek hry.

Ovšem i souboje se časem zlepšují. Zatímco zpočátku je to vyložené únavné, tak se získanými schopnostmi a zbraněmi (skvělá je zbraň hromadného ničení – rozbitá harmonika), jsou souboje lepší a zábavnější. Přesto zůstávají ve stínu toho ostatního. Možná i proto, že jde o jedinou věc, která se během hry nemění. Přestože je Tearaway o vyprávění příběhu, děj sám o sobě je dost slabý, protože vás žene dosti uměle od čerta k ďáblu bez zjevného důvodu. Ale je to naštěstí vyváženo hravostí a fascinujícími světy. I když je Tearaway dost krátká a lineární záležitost, nabízí tolik odboček a malých úkolů, že se můžete dlouho bavit hledáním, pátráním a zkoušením, jak se kam dostat.

Tearaway je prostě krásná, plná nápadů a občas v ní budete muset použít nejen zručnost, ale i mozek. Logické úkoly nejsou těžké, ale potěší vás, když vidíte, co jste dokázali a kam jste se dostali. Je to krystalická radost v herní podobě.