Tales of Vesperia: Definitive Edition

Návrat ztraceného syna

Reakce fanoušků na sociálních sítích byly převážně pozitivní. Zatímco ostatní díly ze série „Tales of“ se dočkaly portů a remasterů na jiné platformy, Vesperia si na tento moment musela počkat celých deset let.

Jako omluvu tak dostáváme nejen všechna rozšíření z PS3 verze, ale vše je navíc kompletně nadabované, a to jak v anglickém, tak i japonském jazyce. Je tedy čas se konečně podívat, zda se opravdu jedná o tu nesmrtelnou klasiku, nebo spíš o další případ hry, ke které nebyl čas příliš přívětivý.

Zachránit svět ještě před obědem

Jestliže jste už měli tu čest a hráli alespoň jedno typické JRPG, sami asi dokážete odhadnout, jakým směrem se příběh Vesperie ubírá. Nechybí protagonista–rebel v podobě Yuriho, bývalého rytíře, který chce jen vyřešit problém se zmizelým energetickým jádrem zvaným Blastia a vrátit se zpět k nicnedělání. Jak už to tak bývá, problémy se na sebe začnou nabalovat v momentě, kdy potká mladou a značně naivní princeznu Estelle a než se naděje, najednou musí zachránit celý svět.

I příběh nenabízející nic nového dokáže zabavit. Stačí jen, aby vše podával dostatečně zábavnou formou a aby si hráč postupem času vytvořil vztah k jednotlivým postavám. Bohužel, v obou případech má Vesperia co dělat, aby vůbec udržela vaši pozornost. To hře, která vás chce připoutat k monitoru alespoň na 50 hodin, moc bonusových bodů nepřidá.

Příběh se rozplétá přesně tak, jak budete od začátku předpokládat, jednotlivé zvraty jsou vidět na kilometr daleko a jestliže se nedokážete naladit přesně na tu samou notu vyprávění, budete už po pár hodinách znuděně odklikávat všechny animačky bez obav, že přijdete o důležitý vývoj v příběhu.

Stejně tak i charaktery se drží zuby nehty svých archetypů, a ačkoliv se dočkají nějakého vývoje v průběhu hry, nedá se říct, že by alespoň jejich osudy byly to, co vás u hry udrží. Pro začátek se velká část z nich přidá do vaší party, aniž by k tomu měli nějaký pádný důvod. Prostě je potkáte a oni se bez nějakého zásadního popudu rozhodnou, že vás poctí svojí přítomností po zbytek výpravy.

Aby se neřeklo, že chybí veškerá interakce mezi partou, protože v příběhových sekvencích jí moc neuvidíte, hra nabízí kratičké dialogy mezi jednotlivými postavami. Ty se můžou udát jak po důležitém zvratu, tak během pobíhání po mapě.

Ze začátku jsou tyto dialogy vítaným oživením, ale poměrně rychle se i ty začnou zajídat. Naštěstí je v tomto případě jejich přehrávání naprosto dobrovolné a celá hra se dá projít i bez jejich sledování, aniž by uniklé informace byly příliš důležité k vašemu dalšímu postupu hrou.

Kde nic, tu nic

Tales of Vesperia svůj původ nezapře ani v tom, jak přistupuje k určitým herním mechanikám. Dejme si za příklad třeba vedlejší úkoly. Plánujete mít celou partu vybavenou tím nejlepším, co hra nabízí, ale nenapadlo vás si ve třetině hry udělat výlet do jednoho z prvních měst a tam si promluvit s NPC, které se jinak na daném místě nevyskytuje? Pak jste přišli o sidequest nabízející specifický předmět a můžete hned zapomenout, že dostanete druhou šanci k jeho získání.

Nečekejte, že vám hra dá jakoukoliv indikaci o možnostech začít sidequest, popřípadě v něm pokračovat. Jediná možnost je po každé významnější události projít všechna dříve navštívená místa a promluvit si úplně s každým nebo si vytisknout návod a ten pravidelně kontrolovat, stejně jako v devadesátkách.

Kdo by vám měl za zlé, že se nechcete vracet zpět do měst, která působí naprosto mrtvým dojmem a kromě hospody a obchodu nenabízejí zhola žádný důvod k návratu, pokud to po vás nechce hlavní dějová linka? Na obranu Vesperie by se dalo říct, že historicky je tento neduh součástí mnoha JRPG, avšak je také důležité si uvědomit, že dnes mají hráči mnohem více možností, co se dostupných her týče. Mnohé z nich si váží jejich volného času víc než JRPG ze staré školy.

Toto, stejně jako zbytek věcí, na které jsme si prozatím stěžovali, není problémem čistě Vesperie, ale celého žánru. Bohužel čas a hry ze série Persona nebo loni recenzované Ni No Kuni 2 ukazují, že to jde dělat jinak a lépe.

Protáhnout se

Vesperia však není jen o slepě opakovaných hříších celého žánru. I ona nabídla hráčům závan čerstvého vzduchu, a to v podobě soubojového systému. Ten je shodou okolností zároveň tím nejlepším, co hra nabízí.

Zapomeňte na tahové souboje, ty nemají v sérii „Tales of“ co dělat. Namísto toho jste během každé bitvy uzavřeni do malé arény a s nepřáteli si to vyříkáte pěkně ručně stručně v reálném čase. Souboje přímo vybízí k taktizování, a zvláště hráčům 2D rubaček přejde ovládání ihned do krve. Pak budou provádět jedno kombo za druhým.

Ano, kombo. Jak klasické, tak i magické útoky lze řetězit do komb a s jejich pomocí se dají i větší nepřátelé položit na lopatky poměrně rychle. Zároveň to však nedělá souboje triviálními, protože nespamujete jen ten samý útok, ale musíte být schopní každé kombo vytvořit a udržet.

Čím kreativnější budete, tím větší šanci máte, že si v průběhu souboje odemknete nový skill i s možností ho ihned využít. Žádné zdlouhavé čekání na konec bitky a následné studování, co přesně daná schopnost nabízí. Navíc, pokud seženete další tři hráče, každý z vás může ovládat jednoho člena party. Nemusíte se tak spoléhat na předem nadefinovanou taktiku ostatních hrdinů a raději vzít vše do svých rukou.

Nic pro nováčky

Doporučit Vesperii je poměrně těžký oříšek. I pokud patříte mezi ty, kteří zákonitě musí dohrát každé JRPG na trhu, nebo prostě chcete vyzkoušet hru, okolo které byl takový humbuk, doporučili bychom vám si její pořízení promyslet.

Jestliže jen chcete proniknout do světa JRPG, bude fajn spíš počkat, až cena razantně spadne, popřípadě zvolit nějaký z titulů, který si vás bude jako nováčka více vážit a nabídne vám příjemnější první výlet do této velice uzavřené společnosti.