Take On Helicopters

Čistá radost aviatika

Hlavní zábavní hodnotou Take on Helicopters je především nespoutaná radost ze samotného letu vrtulníkem a z toho, jak bravurně ho dokážete ovládat a využívat. V některých hrách tajete blahem z poražení netvora, tady se to děje při přistání bez zapnutí pomocné stabilizace nebo při průletu vysokou rychlostí mezi pilíři přístavního jeřábu. Aby vás Take on Helicopters chytla, tohle vás musí dokonale rajcovat, protože hra se přesunula spíše k simulaci (tedy pokud hrajete minimálně na střední obtížnost) a výrazně odskočila od arkády.

Vrtulník sebou při letu v silnějším větru škube a hází a přistání není žádná sranda. Pokud přepísknete rychlost letu, jste mrtví, stejně jako když přetížíte převodovku nadměrným točivým momentem, způsobeným neopatrnou manipulací s kolektivem nebo šílenými manévry. Tvůrcům z Bohemia Interactive se nesmí upřít, jak se jim podařilo vytvořit vyvážený model vrtulníků - letět s nimi dokáže skoro každý, ale obtížnější manévry, třeba při záchraně zraněných na vodě, přesnost při zvedání nákladu nebo kličkování mezi mrakodrapy při velké rychlosti, už vyžadují jistý cvik a představují vítanou výzvu.

Také startovací procedura vrtulníku je tak akorát těžká, ale největší požitek ze hry máte, až když se odlepíte od země. Take on Helicopters má šanci nadchnout drsné odchovance žánru simulátorů i nově příchozí virtuální piloty. Malé upozornění – bez joysticku to nehrajte!

Seattle

Další potlesk patří mapě Seattlu a jeho okolí. Mapa je ohromná (61 x 61 km), zcela postačující potřebám hry a navíc je pohledná i rozmanitá. Chvilku létáte mezi výškovými budovami města, přistáváte na střechách mrakodrapů a dáváte si bacha, abyste nestrefili anténu na vrcholku známé věže - dominanty města.

V další moment letíte nad přístavem a valíte oči na zakotvené letadlové lodě. O pár desítek kilometrů dál jsou vysoké kopce svažující se až k rozsáhlým vodním plochám, kde budete z bryndy tahat nejednoho jachtaře. Ani jeden pohled z kabiny vrtulníku nebyl fádní, a přestože není povrch tak detailní jako třeba v ArmA 2, z výšky pár desítek metrů vypadá dobře. Je potěšení nad ním frčet dvoustovkou a rozviřovat prach nebo se ve výšce kochat nově modelovanými mraky.

Pro potřeby kampaně najdete ve hře ještě mapu s kouskem Asie - hornatou, holou, málo obydlenou a ve srovnání se Seattlem zdaleka ne tak atraktivní. Možná bude časem využita v nových misích, ale její rozlehlost a nutnost dlouhých přeletů mezi městy a v relativně nudném území, není ideální. Nevadí to však, i kdyby byl ve hře jen Seattle, úplně by to stačilo. Pokud chcete mít hru opravdu nablýskanou a zapnout si třeba dohled na 18 km, počítejte s velkou HW náročností enginu, ostatně svůj původ v ArmA 2 hra nezapře. Na druhou stranu je ve hře solidní škála nástrojů, jak náročnost snížit.

Malý, střední a obří

Trochu mrzí relativně malá rozmanitost vrtulníků. V základu jsou ve hře vlastně jen tři typy: lehký, střední a těžký. Chovají se sice značně odlišně a potkáte je v různých barevných kombinacích s různým vybavením, ale pořád to jsou jen tři kusy.

Oproti ArmA 2 mají zdejší stroje funkční palubní desku a na ní několik interaktivních prvků, které využijete převážně jen při manuálním nahození motoru. Během letu pouze sledujete přístrojovou desku, ale ani to dělat nemusíte. Hra totiž nabízí možnost umístění pětice budíku do popředí (viz obrázky okolo), a tak máte přehled o rychlosti, výšce, stoupání, náklonu a směru letu i během přepnutí do externího pohledu. A ten s chutí využijete, nejen při přistání.

Rozdrcení příběhem

Velká fajnová mapa a chytlavý letový model přebijí malou rozmanitost strojů. Měl by tu však být ještě jeden prvek, v simulátorech nevídaný – příběhová kampaň a vlastnictví firmy provozující leteckou dopravu. Váš otec, zakladatel firmy, zemřel a vy se máte se svým bratrem postarat o její chod a hlavně rozvoj, protože finančně na tom nejste nejlépe.

Jenomže BI to udělali trošku jinak, celé to postavili jen na příběhu. Proč by se měl hráč snažit vydělávat, když těžký vrtulník automaticky získá v průběhu příběhu? Chápeme, že to bylo nutné z důvodu scénáře a ani netvrdíme, že to je scénář špatný, ale šlo to vyřešit daleko lépe.

Kampaň je vlastně jen souvislá série misí. Máte sice možnost nakoupit vylepšení kamer, závěsů s lanem, sedaček a dalších věcí, ale využijete to jen minimálně. Vedlejší mise pro vládu, policajty i civilní sektor ve hře najdete také, ale není jich mnoho a navíc nemají tak dobré finanční ohodnocení jako mise příběhové.

Po dokončení příběhu máte možnost pokračovat v plnění vedlejších úkolů, ale už to postrádá jakýkoli význam. Spíš bychom čekali propojení příběhu s rozvojem firmy, například zpřístupnění příběhové mise mohlo být podmíněno vlastnictvím středního vrtulníku, což by motivovalo vydělávat peníze na jeho koupi.

Další podivností je systém poškození a oprav. Je paráda, že se dá chodit kolem vrtulníku a odhalovat poškození rotoru, převodovky nebo lyžin, čímž si ušetříte peníze za opravy, ale ta poškození vznikají zcela náhodně. Nápad s poškozením je dobrý, ale nefunguje. I tohle navozuje pocit, že kampaň nebyla dokončena tak, jak si ji samotní tvůrci představovali. Není sice nudná, ale zpracování jejího konceptu je zklamáním.

S policajtem na laně

Ač se to nezdá, náplně misí jsou hodně variabilní, i když jsou založené jen na umění létat rychle a přesně. Mezi nejméně zábavné úkoly patří létání s turisty po městě nebo převážení příběhových postav z místa na místo. Naštěstí lze vrtulník zatrimovat, tedy usadit ho v jedné poloze, a pak zapnout čtyřnásobné zrychlení času. Přesuny jsou vždy opruz, ale bez nich to nejde a jen málokdy přesahují 20km. V kampani je na vás ale přichystáno například o dost zábavnější filmování velryb, které musíte nejdříve na moři najít. Budete vozit vojáky a létat s nimi těsně nad korunami stromů a díky retrospektivním vzpomínkám svého bratra se dokonce dostanete i k lehkému střílení a létání ve válce na mapě Asie.

Autoři zabodovali misí, v níž bylo třeba pasažéra trápit a dostat z něho jisté informace. Jako pilot ho samozřejmě nebudete mučit tipnutím cigára o čelo, ale provádíte s ním šílené manévry s velkým přetížením, dokud vše nevyklopí. Výborná je i boční mise s výsadkem jednotky SWAT na mrakodrapu. Počasí je mizerné, fouká silný vítr a udržet vrtulník v klidu tak, aby mohli policajti slanit, je pěkně napínavé a strhující.

Kromě příběhu jsou ve hře i generované mise na různá témata: od tahání nákladů, po záchranu zraněných. Vrcholem umění jsou pak lety na čas, při kterých je mnohdy nutné proletět hodně nepříjemně umístěnými waypointy, třeba mezi nohama přístavního jeřábu, nebo se proplétat městem. Náplň misí tedy ani v nejmenším nezklamala a až na pár výjimek, které jsou založené na nudném cestování z místa na místo, se s vrtulníkem skvěle vyblbnete.

Hodnocení do budoucna

Take on Helicopters je nejen hra, ale také nástroj a odrazová plocha k dalšímu rozvoji. Ze hry je na sto honů cítit, že k ní vyjdou placená DLC, ale také, že komunita vybavená kvalitním editorem přinese stovky nových misí a nepochybně i nové vrtulníky. U téhle hry se nemusíte obávat, zda vznikne silná komunita schopná ji povznést dále a výše. U této hry je naprosto zřejmé, že komunita, která se částečně přelije z ArmA 2, je již připravená.