Tails of Iron 2: Whiskers of Winter

Tým avizoval, že příznivci značky nemají čekat revoluci. Rozhodli se jít cestou evoluce a zaměřili se na vylepšování toho, co fungovalo minule. Během procesu rovněž brali v potaz zpětnou vazbu od hráčů jedničky, aby zajistili co možná nejlepší zážitek, který potěší ideálně každého. Jestli se jim to povedlo, nebo zůstali stát někde na půli cesty, prozradí následující řádky. Dopředu lze avizovat, že milovníci předchůdce zklamaní určitě nebudou.

Pomsta naplněná krví

Ačkoliv v názvu naleznete číslovku a příběh se odehrává několik let po jedničce, nepotřebujete ji znát. Sledovat budete události odehrávající se na dalekém severu království Ratdom. Zde leží tvrz Winter’s Edge, která slouží jako pomyslný štít před chladným nebezpečenstvím v podobě krvelačných netopýrů.

Ty se v minulosti již povedlo zahnat, avšak jejich nejnovější útok má devastující následky, které tvrz a její okolí zanechávají v troskách. Nicméně naděje ještě existuje. Mladý Arlo, syn dosavadního severského správce, který musí dospět dříve, než by chtěl, vezme věci do svých vlastních tlapek. Nejen kvůli tomu, aby znovu vybudoval, co bylo zničeno, ale aby se taky pomstil za následky, jež krvesajové napáchali.

Cesta to přirozeně nebude jednoduchá, navíc protkaná krví, zhoubou i občasnou beznadějí. Příběh se opět řadí mezi ty přímočařejší, nicméně díky přítomnosti zvířat dokáže být ve správných momentech emotivní. Tomu současně pomáhají prostředky z minula, kam patří absence dabingu postav, který je nahrazený posunky, obrazovými bublinami a poutavým vypravěčem s hlasem Geralta z Rivie – Douga Cocklea.

Různorodosti krysího království

V tomto ohledu nedošlo ke změnám, což je logické. Jedná se o jednu z vitálních složek, díky níž byla jednička tak moc čarovná. Stejná slova se uplatňují na vizuální stránku. Tvůrci vzali ručně kreslenou grafiku šmrncnutou středověkými dřevoryty a perokresbou, o něco málo ji zdokonalili a výsledkem je ještě detailnější svět, ve kterém je radost pohledět na každou scénu. Ze všech koutů na vás dýchá historie lokací, které vypráví obrazem, nikoliv textem. Jen snad škoda, že hudba poněkud zaostává a nenabízí zapamatovatelné kompozice, jež by šly ruku v ruce s grafikou. Jako podkres ovšem funguje spolehlivě.

Autoři se také více zaměřili na prohloubení různorodosti a variability. Ve dvojce naleznete celkově sedm odlišných biomů, jež se liší nejenom vizuálním zpracováním, ale rovněž i obyvateli. Jednou se proto podíváte do hustého lesa osídleného moudrými sovami, abyste příště vyrazili do mrazivé osady plné hopkajících králíčků. Díky tomu člověk dostane pocit živějšího světa vybízejícího k návštěvě.

Potěší, že se tentokrát dává o něco větší důraz na průzkum. Na svých cestách naleznete různá tajemství, ale především vedlejší úkoly, které konečně nejsou přímo napojené na hlavní příběhovou linii. Pokud by se vám ale nechtělo neustále běhat ze scény do scény, studio zakomponovalo systém rychlého cestování, aby vám pohyb trochu zpříjemnilo. S tím se pojí i samotné skákání s přesunem, které je o něco málo přesnější a obohacené o vystřelovací hák. Nadále ale platí, že s ovladačem vše funguje lépe.

Obohacení se rovněž dočkaly jednotlivé RPG systémy, kam patří crafting výbavy a správa tvrze. Objevit můžete velké množství setů, které můžete nadále vylepšovat a různě kombinovat, s čímž se dá moc pěkně vyhrát. Ve své základně pak máte k dispozici několik rozšiřujících novinek, kam patří třeba kosmetické dekorace, abyste z ní mohli postupně vytvořit svůj domov.

Surový svět plný smrti

Dalším rozšířeným aspektem jsou souboje. Stále svým způsobem spadají do soulslike subžánru a připomenou trochu třeba Salt and Sanctuary. Znamená to, že se od vás vyžaduje trpělivost, správné načasování a studování pohybů vašich soků. Potyčky jsou relativně pomalé a každá zbrklost je už na normální obtížnost (na výběr je ještě lehká a náročná) po právu potrestaná.

Znovu proto kombinujete útoky lehké, těžké a dálkové zbraně, přičemž se snažíte bránit, parírovat, uskakovat i dělat kotrmelce. K tomu se ještě přidává nová rovina elementů (oheň, led, jed a elektřina), která přináší hlubší taktickou vrstvu v oblasti útoku i obrany. Navíc elementy nemáte jenom na výbavě, jelikož se Arlo na své pouti naučí kouzlit.

Soubojový systém je i přes všechny novinky stále trochu těžkotonážní a nově dokáže být i docela zmatený. Hitboxy jsou pochybné a přechody ze „zraňovací“ fáze do animací nepřesné. Navíc vzhledem k tomu, že se do akce přidalo kouzlení, se občas stane, že nedojde ke správné registraci vašeho inputu a nakonec uděláte něco jiného (případně jindy), než chcete.

Směrem k recyklaci

S touto výtkou se pomalu dostáváme do nepříjemného segmentu negativ. Studio se v rámci evoluce rozhodlo, že dvojka bude ve většině ohledech bohatší. Takové rozhodnutí je přirozeně vítané, ale přináší i pár úskalí, za něž pravděpodobně může omezenější rozpočet, případně možnosti týmu.

Tím hlavním je, že se lehce prodloužila herní doba (s vedlejšími úkoly na zhruba 9 hodin), avšak v některých ohledech paradoxně trochu uměle. Relativně brzy si začnete všímat jisté úrovně recyklace obsahu, a to nejen z pohledu různorodosti nepřátel, ale rovněž jejich sad pohybů. Nešvar sice nikdy nedojde do neúnosné míry, nakonec ale přeci jen zanechává mírnou pachuť.

Autorům se občas nepovedlo úplně vychytat rozvržení ukládacích bodů v podobě laviček. Někdy jsou umístěné tak, že ve chvíli, kdy souboj pokazíte (a vy ho pokazíte), musíte se znovu podívat na krátký filmeček či si vyslechnout stejný komentář. Na druhou stranu je potřeba pochválit všeobecnou obtížnost, která jde sice exponenciálně nahoru, ale cítíte v ní každé své zlepšení.

Chlup od euforie

Poslední výtka se týká herní ekonomiky, která nedává moc smysl. Zdrojů máte vždy zbytečnou přehršel, suroviny se ve světě neustále obnovují a většinou se nestane, že byste něco neměli a potřebovali to shánět jinými způsoby. Chápu sice, že touto cestou se tvůrci vydali asi kvůli tomu, aby podpořili experimentování, leč jistá omezení by jistě neškodila. Nejen kvůli většímu důrazu na průzkum.

Je však třeba uznat, že v konečném důsledku nic z toho vyloženě nepřekáží tomu, abyste si tuhle mrazivou jednohubku užili. Tím spíše, pokud se řadíte mezi fanoušky originálu a chcete rozšířený výlet do oblíbeného světa. Kouzlo Tails of Iron 2: Whiskers of Winter je nadále veliké, surovost omamná a bajkové propriety vtahující. Jestli někdy vznikne třetí díl, zlobit se asi nikdo nebude.