Syberia 3

Roubujeme a šroubujeme

Když Microïds oznámila vývoj třetí Syberie s Benoîtem Sokalem v roli kreativního šéfa, fanoušci adventur zbystřili. Na jednu stranu byli rádi, že se vrátí do světa prodchnutého unikátní atmosférou, na druhou stranu netušili, jak chtějí tvůrci navázat na v podstatě uzavřený příběh o jednom podivínském staříkovi a jeho snu o setkání s živými mamuty. Inu, trojka logicky navazuje přímo na konec druhého dílu: Kate pomohla vynálezci důmyslných automatonů najít na dálném severu živé mamuty, jenže sama pak vyčerpáním upadla do kómatu. Naštěstí ji včas nalezli a zachránili kočovní Youkolové. A Kate jim jako vyjádření díků slíbí, že jim pomůže dovést jejich sněžné pštrosy do svaté země.

Pokud jste první dva díly nehráli, budete asi zpočátku poněkud ztracení. Kdo je Hans, kdo je Oskar a proč máte u sebe malé mechanické srdce? Bohužel, žádné shrnutí předchozích událostí se nekoná. Ale budiž. Začátek hry působí slibně, modely postav mají příjemný vizuální styl, odkazující na předchůdce, a ze zchátralého sanatoria, ve kterém se probudíte, dýchá slušná atmosféra. Navíc ve voliéře máchají plechovými křídly mechaničtí ptáci – jasný odkaz na automatony. Jenže už od samotného začátku si začnete všímat různých obtíží, které se na sebe postupem času začnou nepříjemně vrstvit.

Většinu z nich způsobuje nezvládnutý přechod na skutečné 3D zpracování. Pohyb postavy ovládáte přímo klávesami, jiná možnost není. Kate při svém velmi pomalém běhu občas samovolně zatáčí, kurzor tvoří titěrný bílý kroužek, který na světlém podkladu není vůbec vidět, a ovládání kamery je zoufale neohrabané. Navíc se kurzor rád hýbe sám od sebe.

Tohle jsou přece věci, které bijí do očí od prvních minut! Spoustu činností provádíte gesty podobně jako v Heavy Rain, což ale s myší není zcela ideální. Ne nadarmo vás hra na začátku upozorní, že je „mnohem zábavnější, pokud budete hrát s gamepadem“. Jenže ani s Xbox ovladačem to není kdovíjaká sláva a jedna hádanka je s ním téměř neřešitelná kvůli špatnému přepínání hotspotů – titěrných bílých teček, které označují aktivní místa.

Sada problémů není příběh

Bohužel, ani scénář není žádné terno. Roli hlavního padoucha obsadil jakýsi generál, který je zkrátka zlý, protože je Rus a má pásku přes oko, což je správné poznávací znamení každého padoucha. Generálovi navíc sekunduje ošklivá (tzn. zlá) doktorka ze sanatoria, ve kterém se na začátku hry probouzí naše hrdinka. Proč generál a doktorka pronásledují Kate, není úplně jasné, protože se to hra příliš neobtěžuje sdělit. Navíc krátce poté, co Kate uteče ze sanatoria, zmizí ze hry příběh a už se nikdy skutečně nevrátí. Místo něj nastoupí generické trápení s kočovnými Youkoly a jejich pštrosy.

Co to znamená? Dorazíte na určité místo, vůdce Youkolů vám řekne něco ve stylu „Hmm, tady jsou zamčené dveře, jsme ztraceni!“ a vaším úkolem je dveře otevřít, zatímco Youkolové postávají kolem, divoce šermují rukama a vydávají otravné zvuky. Jenže ouha, za dveřmi je další překážka, a kočovníci jsou opět v koncích. Když už to vypadá, že se můžete konečně vydat na cestu, vycucá si kmenový šaman z prstu báchorku o tom, že tudy se ale jít nedá, protože si to duchové nepřejí a je potřeba najít chrám, kde se pomodlíte. Ale nikdo neví, kde chrám je, tudíž jej musíte najít. A tak dále, a tak dále, až do úplného konce hry. Občas se objeví záporák v helikoptéře a vy mu utečete.

Je škoda, že z celé grupy Youkolů se lze pořádně bavit jen s jejich vůdcem, protože dialogový systém tvůrci příjemně zmodernizovali. Nyní si v klasickém kruhovém menu můžete volit téma rozhovoru či způsob, jakým odpovíte. Nejvíce to oceníte při rozhovorech s lidmi v přístavní vesnici, kde alespoň klasicky ožralý kapitán předvádí něco, čemu by se dalo říkat vývoj postavy. Prakticky všichni ostatní po vás jen chtějí něco zařídit, přičemž i Kate je zcela prostá jakéhokoliv vývoje, a její motivace zůstávají nejasné.

Putování vás alespoň zavede do poměrně zajímavých a rozsáhlých lokací, z nichž rozhodně stojí za zmínku zchátralý lunapark a opuštěné městečko, které ne náhodou připomíná ukrajinskou Pripjať. Bohužel, i přes snahu vývojářského týmu nezvládá Unity engine rendering na takové úrovni, aby se mohl vyrovnat s bezesporu uměleckými obrazy z prvních dvou dílů, což v rozhovoru pro Level 274 uznal i Benoît Sokal. I tak se ve hře najde několik velmi příjemných zátiší, a zažijete například i výlet pod vodní hladinu.

Všude samé bugy

Syberia 3 je na tom po technické stránce opravdu špatně. Řada mechanismů je rozbitých na zcela základní úrovni. Není to jenom o toporném a špatně řešeném pohybu postavy v kombinaci s nepovedenou kamerou, ale i o řadě nedodělků, které vás několikrát donutí k načtení posledního checkpointu (ukládací pozice je ve hře pouze jedna). Dle reakcí hráčů v diskuzních fórech navíc není poškozený soubor s uloženou hrou nic výjimečného. Chyb je ale ve hře mnohem více.

Jen namátkou: v podpalubí lodi mizí modely schodů, tudíž se z lokace nemůžete dostat pryč. A schody jsou obecně velký problém v celé hře, protože u opravdu každého schodiště hledáte ten správný úhel, ze kterého na ně vstoupit, jinak se postava zacyklí v animační smyčce. Minimálně dvě hádanky jsou zabugované a hra při nich přestane reagovat na stisk tlačítek či kláves. Další hádanku nelze kvůli nesprávnému překladu do češtiny vyřešit.

Další problémy jsou ve světle všech zmíněných už pouhé drobnosti. Sebrané předměty se občas objeví zpátky na původních místech, některým postavám při rozhovorech ustřeluje pravé oko do lebky, během cutscén poskakují 3D objekty sem a tam nebo rovnou mizí. V závěrečné lokaci kamera cuká tak, až z toho bolí oči, a pohyb po zbytečně obrovských lokacích znesnadňuje fakt, že se Kate neustále o něco zasekává – většinou o neviditelné zdi nebo titěrné objekty na zemi. Jindy naopak můžete použít předměty skrz zeď.

Kdyby se jednalo o rozsáhlou hru s otevřeným světem, dalo by se přimhouřit oko. Ale u téměř čtyři roky vyvíjené a striktně lineární adventury? Tohle nemohli testeři přehlédnout… Navíc se nejedná o problémy naší verze v kombinaci s hardwarem, protože stížnosti se hrnou od všech hráčů.

Vedle technických problémů hra „nabízí“ i řadu logických nedostatků. S razítkem si nemůžete orazítkovat potřebný dokument, ale musíte zcela zbytečně zprovoznit složitý razítkovací stroj. Okno nelze rozbít polenem, ale pouze jednou specifickou cihlou. Tyto chyby jsou navíc doplněné plejádou dalších problémů. V některých lokacích vůbec nefungují zvuky, jinde se pouze zapomene spustit hudba. Lip-sync (napasování mluveného slova na pohyb rtů) je nepřirozený a někdy postavy mluví, aniž by vůbec otevřely ústa. Hlasitost spíše průměrného dabingu je značně kolísavá, zatímco třeba ve filmečcích je neustále desynchronizované audio. A nepotěší ani fakt, že nelze přeskakovat dialogy, ani animace.

V podobném duchu bychom mohli pokračovat donekonečna. Když skloubíme špatně řešený pohyb, zrádné uživatelské rozhraní a hromadu technických chyb, získáme hru, do jejíhož hraní se musí i fanoušek vyloženě nutit. Přitom se nejedná o těžkou adventuru. Většina řešení je hned jasná. Problém je ale v rozlehlých lokacích něco najít, protože ikony pro sebrání či prozkoumání se objevují jen v těsné blízkosti předmětů, případně jen při specifickém natočení kamery. Alespoň ty hádanky jsou stále ještě zábavné, protože se většinou jedná o ovládání nějakého hezky propracovaného mechanismu se spoustou hejblat, táhel a čudlíků.

Čtvrtý díl jen zázrakem

Po zhruba dvacetihodinovém trápení jsme konečně viděli závěrečnou animaci, a přestože nechceme zbytečně moc prozrazovat, neodpustíme si alespoň jednu připomínku: u všech rohatých, vývojáři evidentně počítají se čtvrtým dílem! Navíc je outro zcela upřímně odfláknuté – nenabízí ani náznak uzavření příběhu, a přestože je renderované, má vizuální kvality deset let staré hry.

Je zcela zřejmé, že Syberia 3 vyšla dříve než vyjít měla. Ze všech koutů téhle adventury na hráče dýchá esence rané betaverze. Na každém kroku vás provází zarážející nedodělky nebo rovnou zásadní chyby. Nelze opomenout ani prakticky neexistující nastavení grafiky a nepochopitelnou hardwarovou náročnost, způsobenou tristní optimalizací. Na sestavě s Core i7, 16 GB RAM a GeForce GTX 1080 jsme museli hrát „jen“ v rozlišení 1440p při 40-55 snímcích za sekundu s tím, že v některých lokacích se snímkovací frekvence propadala i pod hranici 30 fps.

Je to obrovská škoda, protože ve druhé polovině hry se podaří Syberii chytit dech. Konečně zase ke slovu přijdou automatoni, zajímavé rébusy i pro sérii typická chladná atmosféra, postavená na melancholických skladbách a unikátní architektuře s nádechem sovětského brutalismu. K dobré atmosféře přispívá (až na zanedbatelné výjimky) povedená česká lokalizace. Háček je ale v tom, že dle dostupných informací implementovali vývojáři do hry nefinální překlad, což znamená, že v jednom okamžiku nelze v české verzi hry vyřešit zásadní hádanku, zatímco v angličtině to jde bez problémů. Na opravě se prý pracuje...

Syberia 3 zkrátka není dobrá hra. Jen těžko lze o nějakém prvku hovořit jako o vyloženě povedeném, a když už se hře něco povedlo, je to většinou jen lehký nadprůměr. Drtivá většina herních mechanismů prostě drhne jak čtyřicet let starý automaton. Výsledkem je hra, která je určená jen pro nejzatvrzelejší (a nejtrpělivější) fanoušky. Je sice možné, že se tvůrcům časem podaří technické nedostatky odstranit nebo alespoň zmírnit jejich dopad na zážitek, a ze Syberia 3 se pak stane solidní adventura. Nikdy z ní ale nebude výborná hra a adventura, tak jako v předchozích dvou případech.