Surgeon Simulator 2013
Sympatická hříčka s neotřelým námětem, která vám definitivně potvrdí, že máte ty ruce volšový. Kdo k tomu přistoupí s nadsázkou, nebude litovat času ani peněz.
Různé slevy nejsou ani zdaleka jediným důvodem, proč občas zabloudit na Steam. Přiznejte si, že jste občas z těch áčkových her unavení a chcete se odreagovat u něčeho bizarního. Simulátor metaře jste vyzkoušeli loni, kombajnování ve Farming Simulator už vás nebaví, ale někde vzadu v hlavě klíčí pocit viny, že jste se vydali na dráhu programátorů, ekonomů, právníků a dalších materialistických oborů, místo abyste prokázali světu službu a stali se lékařem. Naštěstí to můžete napravit alespoň virtuálně. Po seznámení se Surgeon Simulator 2013 budete příště sestřičku na sále prosit, aby vám to anestetikum píchla pro jistotu dvakrát.
Všechno je tu na levačku!
Surgeon Simulator 2013 je spíš hříčka než hra a odpovídá tomu i cena atakující dvě stovky, kterou byste v reálu zaplatili za jednu vstupenku do kina nebo dvě návštěvy na pohotovosti. Surgeon Simulator je svým způsobem obojí. Nechá vás operovat bezbranné pacienty, ale nedělá z toho vědu. Slůvko simulátor je v názvu spíše pro formu, protože jakmile se poprvé dostanete na sál, rychle zjistíte, že se znalostí z anatomických atlasů tu příliš nesvedete.
Svébytné ovládání ostatně budete muset ochmatat už při pohybu v hlavním menu. Kdo nezvládne zapnout počítač, zvednout telefon nebo spustit první ze tří operací, toho by možná k operačnímu stolu ani neměli pouštět. Pěti klávesami na klávesnici ovládáte jednotlivé prsty, myší pak pohyb ruky a zápěstí. Takhle v psané formě to vypadá skoro až seriózně, jenže pohybová koordinace připomíná notně podroušeného kojence, který se teprve učí s rukou zacházet. Nebo opici s odkrveným pařátem, co nechápe rozdíl mezi pinzetou a pilou.
Ovládání je úmyslně nepřesné, takže prvních pár minut strávíte nikoliv snahou o pochopení situace, ale snahou o její uchopení. První věc, která pravděpodobně nastane, bude ztráta vašich hodinek. Při otáčení zápěstí totiž rupnou a skončí v útrobách pacientova hrudníku. Nestarejte se o ně, vaší první lekcí bude, že dokud pacient nekrvácí, je na všechno dost času.
Pět let studia? Kdo je potřebuje?
Smiřte se s tím, že vaše ruka je zároveň největší nepřítel. Budete ji vláčet po stole a rozhazovat předměty, zasekne se vám v pacientově hrudníku a nepůjde vyndat nebo shodí transplantovaný orgán daleko z vašeho dosahu. Operačních nástrojů máte k dispozici hned několik - nejrůznější pinzety, pilku, vrtačku, nějakou tu injekci atd. Nenechte se zmást širokým výběrem a nulovou nápovědou. Použijte to, co zvládnete uchopit.
Zprvu to bude zcela jistě vrtačka, protože je na ráně. Nemusíte si kvůli ní vykroutit zápěstí, stačí mírně povolit ruku a uchopit alespoň třemi prsty. Tak vida, už ji máte. Sice ji držíte obráceně, ale když trochu zkroutíte ruku a minete pacientovo oko, možná se vám podaří narušit strukturu hrudního koše. Nějak se přece k tomu srdci dostat musíme. Že vás tohle na škole neučili? Zapomeňte na medicínu, tady rozhodují zlaté české ručičky!
Kde mám ty hodinky?
Hra vás rychle naučí, že není důležité poskládat pacienta zpátky dohromady. Rozkaz zněl transplantovat srdce, ten zbytek už může sešít nějaký učedník. S touto úlevnou myšlenkou můžete postupovat o poznání rychleji. Rozbít hrudní koš kladivem, odhrnout úlomky kostí a pořádně zalomcovat tou správnou plící. Pak přefiknout aortu, vyrvat staré srdce a vložit nový budík na správné místo. Že pacient krvácí? Nevadí, dokud má v těle alespoň dvě decky, máte čas operaci dokončit.
Pravděpodobně to nebude jednička, ale tady se už žádné diplomy nerozdávají. Důležité jsou vyinkasované peníze od zdravotní pojišťovny. Samozřejmě nesmíte natropit příliš škody, protože rychlé krvácení už nejde zastavit ani kouzelnou injekcí a dolování neposlušného srdečního svalu pár vteřin zabere, takže pokud si nejste jistí v kramflecích, radši nenařezávejte pacientovi na úvod operace krční tepnu jen proto, aby to byl „ten správnej adrenalin“.
Ten přijde ve chvíli, kdy dokončíte tři základní operace (srdce, ledviny a mozek). V druhém kole si je totiž můžete střihnout na palubě jedoucí ambulance, kdy se všechno třese a houká, takže vám do pacienta budou padat nejen ruce a skalpely, ale celá řada dalších věcí. Je to legrace, ale v podstatě jde o opakování stejných postupů. Fantazii se sice meze nekladou, ale lidské tělo v téhle hře není komplexní ani graficky, ani obsahově.
Výsledky jsou důležitější než lidi, kolego!
Doufáme, že úspěch tvůrce povzbudí v dalším bádání. Co takhle simulátor zubaře, protože to je strach, kterého se potřebujeme zbavit všichni, zvlášť když se přiblíží termín preventivní prohlídky. Navíc s trháním zubů máme mnohem víc zkušeností než s transplantací vlastních orgánů, no ne?