Superhot
Tvůrci vymysleli skvělý koncept. Superhot je unikátní střílečkový zážitek, který nadchne každého příznivce novátorských her. Plná verze je jako plnohodnotná placená hra k dispozici na Steamu, hratelný prototyp nebo demo, chcete-li, si můžete zkusit zdarma v prohlížeči.
Svět se hýbe, jen když se hýbete také. Pokud stojíte na místě, stojí i nepřátelé. Když vystřelíte, projektil zasáhne cíl až v momentě, kdy ukročíte o kus vedle. A pokud někdo pošle olovo vaším směrem, můžete se mu vyhnout natolik elegantně, že by i Neo z Matrixu závistí padal na záda. Zní to skvěle? Je to skvělé. Superhot je střílečka, ale hraje se úplně jinak než ostatní střílečky. Rychlý pohyb, reflexy a dynamickou akci nechte doma. Naopak se připravte na šnečí tempo a pečlivé plánování každého pohybu.
Každá z více než 30 základních úrovní vlastně připomíná několikaminutovou (resp. několikavteřinovou) partičku šachu. Objevíte se v bílé místnosti, začnou na vás nabíhat červení pěšáci a musíte je do jednoho pokácet. Začínáte s holýma rukama, kličkujete mezi levitujícími střelami, opatrně se přibližujete k nejbližšímu oponentovi, na uvítanou po něm vrháte sebranou kulečníkovou kouli, na rozloučenou jej hladíte pěstí, ještě ve vzduchu chytáte jeho vyraženou pistoli, jednu mu posíláte mezi oči, zbývající tři nájemníky v zásobníku pálíte směrem k jeho rudým kolegům, tak tak se vyhýbáte přepadení zezadu, do vitrínky saháte pro samopal a jedním stisknutím spouště vysíláte trojitou dávku, ale jako pán času stíháte každou střelu namířit proti jinému protivníkovi… Dámy a pánové, čistá práce.
Čas se zastavil. Skoro
Když před téměř dvěma roky Superhot zazářila na Kickstarteru, odkud si polští autoři odnesli balík se čtvrt milionem dolarů, byly slyšet obavy: nebude té hře chybět výzva? Pokud člověk svým pohybem ovládá čas, budou mít nepřátelé vůbec šanci se trefit? Nebojte se, mají. V Superhot se naopak umírá docela často. Hraje se tu podle pravidel „co zásah, to smrt“, navíc vždy čelíte mnohonásobné přesile. Pokud se necháte zahnat do kouta a z několika úhlů na vás vyletí salvy broků, s velkou pravděpodobností se jim už prostě nevyhnete. A co je pro obtížnost asi nejzásadnější: on se ten čas přeci jen trochu hýbe i bez vás…
Není totiž pravda, že vaše prosté stání znamená i stoprocentní stání světa kolem. I když sundáte ruce z myši a klávesnice, hodinky nadále tikají. Jedna setina „nehybného“ herního času trvá zhruba dvě a půl vteřiny reálného času. Což je znát. Setinky jsou možná zanedbatelné při vaření brambor, ovšem v balistice už ne. Šnečí, leč přeci jen konstantní tok času hráče kolikrát pošle do rakve – dívá se před sebe, vyhodnocuje situaci a najednou h něco pifne zezadu, aniž by hnul brvou (mimochodem, i prosté rozhlížen se považuje za pohyb). To člověka dokáže rozčílit, zvlášť u delších levelů v pozdější části hry, kde nejsou checkpointy. Tvrzení, že „čas se hýbe, jen pokud se hýbete vy“, zkrátka není stoprocentně pravdivé.
Velmi dobré, ale má na víc
Třicítku úrovní spojuje vágní dějová linka o děsivě návykové simulaci „superhot.exe“. Vaše postava se postupem času ztrácí ve virtuální realitě a přestává rozpoznávat skutečné od digitálního. Rozhodně nedoporučujeme hrát před spaním, nebo vám bude celou noc před očima blikat „SUPER! HOT! SUPER! HOT! SUPER! HOT!“ V jeden moment dokonce musíte program vypnout, vrátit se do Windows a hru znovu spustit. Nevidí se často, aby vývojáři s hráčem takhle vytírali, a výsledek je trochu psycho. Kdo sleduje seriál Mr. Robot, tak ví, která bije.
Atmosféře hodně pomáhá i svérázný vizuální styl. Svět je bílý, zbraně jsou černé, nepřátelé jsou červení. Žádné další barvy v Superhot nehledejte. Je to jednoduché, stylové a hardwarově nenáročné. Zasažení protivníci jsou digitálního složení, nemluví, nekřičí a tříští se jako sklo (tedy za předpokladu, že hra zásah detekuje, občas totiž střela nepochopitelně proletí skrz protivníkovo tělo a on vesele běží dál). Akce v trojbarevném světě je náramně efektní, pozorování vzduchem plachtících projektilů má své nepopiratelné kouzlo.
Superhot není složitá hra – za necelé dvě hodiny máte příběhovou kampaň za sebou. Postupem času se od pistolky dostanete k brokovnicím a samopalům, od pouhých pěstí k basebalkám a katanám, avšak celkově se hra nevyvíjí. Až na jednu výjimku tvůrci v průběhu kampaně nepřekvapí žádným novým prvkem v hratelnosti, novým druhem level designu nebo novým typem nepřátel. Vymyslet by se toho při tom jistě dalo mnohem více. Celou dobu čekáte, kdy se z té simulace s malými levely přesunete do opravdové velké hry, ale jediné, čeho se dočkáte, jsou závěrečné titulky.
Superhot zkrátka nabízí jen to, co znáte z trailerů. Jde o svěží koncept, který na několik hodin spolehlivě zabaví, avšak současná verze má stále příchuť prototypu. Doufáme, že se Superhot chytne, vydělá autorům dost peněz na další projekty, a oni za pár let překvapí stejně mile, jako Valve s Portal 2 po trochu prototypové jedničce.