Super Smash Bros.

Hned na začátku dostanete nejen fůru možností co dělat, ale i šestatřicet postav, ze kterých si můžete vybírat. Stačí se rozhodnout, jestli chcete protivníky mlátit s Pac-Manem, Mariem, Luigim, Bowserem, princeznou Peach, Donkey Kongem, Linkem, dalším Linkem nebo s Pikaču... Pikačem... Pikačumem... prostě tím žlutým elektrickým pokémonem. Nebo třeba s cvičitelkou z Wii Fit, která bojuje pomocí jógy a poté, co to soupeři natáhne, ještě komentuje jeho držení těla.

Samozřejmě že všechny ty postavy jsou hned v několika mutacích – a že během hry získáte ještě pár dalších borců. No a pokud by vám to nestačilo, můžete si (třeba na základě své Mii figury) stvořit vlastního ranaře, s vlastní sestavou chvatů.

Tahle hra není pro jednoho

Dobře, tak postavu bychom měli. Teď ještě, co s ní můžete dělat. Připravte si prsty na všech končetinách, začneme vypočítávat možnosti. Především je tu varianta Smash. Což, jak název napovídá, je ta nejzákladnější přesdržková, kterou můžete hrát jak sólově, tak s/proti kámošovi – a můžete si i nastavit vlastní pravidla. (Ne, bohužel pravidlo „vyhráváte, i když na konci kola ležíte na zemi a vykašláváte zuby“ tam není, ale jinak si můžete nastavit skoro všechno.) Pokud by vám normální souboj s parťákem nestačil, můžete si to samozřejmě rozdat po internetu.

Pro milovníky klasických arkád je tu varianta Smash Run. Což v praxi znamená, že běžíte prostředím vykradeným ze všech možných plošinovek, mlátíte davy protivníků, ze kterých vypadávají symboly – a ty vám zvyšují schopnosti (rychlost, sílu nebo obranu), s nimiž se pak pustíte do finálního souboje. Přesně podle zásady „jak budeme dneska drancovat, tak budeme zítra žít“.

Samotáři se chtějí bavit

Tohle jsou všechno věci, které si nejvíc užijete ve více hráčích. Ale pokud byste se odhodlali k poustevnickému životu, tak... tak těžko říct, proč byste si kupovali tuhle hru. Možná vám z pojídání sušených kobylek hráblo. Důležité ovšem je, že i s vámi hra počítá. Je tu tlačítko Games and More, pod kterým najdete jak vytváření vlastních postav a vylepšování ostatních, tak různé minihry na čas i na postřeh a především něco, co by se, při troše dobré vůle, dalo označit za „příběhový režim“. V podstatě jde o sled větvících se soubojů, kterými musíte projít. Tyhle souboje jsou samozřejmě čím dál tužší a obvykle končí fackovačkou s obří rukou. (A ano, i to můžete hrát spolu s kámošem.)

Takže jo, je toho opravdu dost. A jako všechny mlátičky, i Super Smash Bros funguje hlavně, pokud hru paříte s kámoši nebo přes net a jako relaxaci mezi dalšími hrami. Úderů je sice málo, ale jelikož na bitevní plochu ustavičně dopadají nějaká udělátka (meče, plamenomety, pistole i pokémoni), nudit se nebudete. Ovládání je snadné a intuitivní.

Co je malé, to je sice možná hezké, možná dokonce i šikovné – ale nepřehledné. Na Nintendu 3DS si hru dost možná neužijete tak, jako kdybyste ji hráli na velké obrazovce, s velkými efekty. Malé jsou i arény... i když tam to bohatě vyvažuje skutečnost, že jsou pohyblivé a často se mění. Navíc jsou opravdu pestré – můžete bojovat na Linkově vlaku, na stíhačce, před arénou pokemonů i v obýváku s čoklem.

Super Smash Bros. není úžasná velká bojovka s množstvím vychytaných chvatů. Takové si zahrajete na PlayStationu či Xboxu. Tohle je zábavná malá hra pro Nintendo 3DS s překvapivou spoustou možností. Hra, u které můžete demolovat i závěrečné titulky. A to se počítá.