Super Mario RPG
Super Mario RPG představuje skvělý způsob, jak přiblížit v tuzemsku relativně nedostupnou klasiku modernímu publiku. Bohužel mu však nejde moc naproti a snahou být co nejvíc 1:1 působí občas dřevně. Tahové souboje s rytmickými prvky jsou ale pořád zábavné a nové grafické montérky nejslavnějšímu instalatérovi a jeho družině sluší.
Čtyřicet let historie kníratého instalatéra nabízí dost příležitostí k návratům, oprašování a vylepšování toho, co už jednou fungovalo. Super Mario RPG: Legend of Seven Stars pro konzoli SNES bylo v roce 1996 prvním pokusem uvést Maria do tahového světa RPG - ostatně ho ani nevyvíjelo Nintendo, ale Square (Enix), který měl s žánrem zkušenosti mimo jiné díky Final Fantasy.
Nutno dodat, že bylo pokusem vcelku úspěšným, ovšem pouze v Japonsku a Americe. Do Evropy se oficiálně poprvé podíval až v roce 2008 v digitální verzi pro Wii, jehož připojení k internetu dokázalo být poměrně bolestivou záležitostí, a tak není divu, že se u nás Mariovo první RPG netěší kdovíjak kultovnímu statusu.
Čerstvý remake pro Switch od studia ArtePiazza má určitý potenciál tenhle fakt změnit, ale mám také tušení, že by nostalgická berlička v tomto případě rozhodně nebyla na škodu. Super Mario RPG je z ranku těch nejvěrnějších předělávek, z pohledu člověka, který s originálem nemá zkušenost z devadesátek, možná v jistém ohledu až trochu zkostnatěle věrných.
Grafika je zbrusu nová, některé mechanismy přeleštěné a vylepšené, přibylo pár prvků uživatelského pohodlí, které se za uplynulých 27 let staly standardem, zatímco obsah, dialogy, minihry a design úrovní zůstaly prakticky nezměněné do posledního otazníkového bločku s léčivou houbičkou. Snad s výjimkou možnosti zopakovat si některé souboje po dohrání příběhu a několika drobných změn v anglickém překladu - třeba princezna Peach se kdysi jmenovala Toadstool.
Na příběh Super Mario RPG klade větší důraz, než je pro tituly s Mariem typické: Bowser opět unesl princeznu Peach, a tak ji její obvyklý zachránce vyráží vysvobodit. Jenže se stane něco, co nikdo nečekal - během záchranné mise na Bowserův hrad spadne obří meč Smithy, který cestou z oblak roztříští duhovou hvězdnou dráhu na sedm kousků. Mario, Peach a Bowser se musí najít a spojit proti společnému nepříteli, dobýt zpátky pevnost a posbírat úlomky hvězd. Stejně jako cestou pomáhají mráčku jménem Mallow vychovávanému žabáky nalézt jeho opravdovou rodinu a návštěvníkovi z vesmíru Genovi zase asistují s návratem domů.
Nebýt oficiální terminologie, označila bych Super Mario RPG spíš za remaster. Změny v grafice jsou těmi nejočividnějšími, původní pixelartová stylizace se proměnila v hladké 3D plné detailů. Nejvíc péče se dostalo modelům postaviček a jejich animacím, kterým to zkrátka sluší mnohem víc než s primitivními sprity.
Jsou zkrátka přesně tak roztomilé a hravé, jak se na Maria a jeho partu, ale i na místní zlotřilce patří. Jejich designu, ale ani rozhovorům neschází smysl pro humor - Mario toho sice moc nenamluví, ale díky své neúnavné snaze zachránit svět je celebritou, která se prokazuje ikonickým skokem.
Některé pantomimické momenty z původní hry nahradily renderované filmečky, stejně jako se postavičky různě nervózně pohupují a ošívají, když v soubojích čekají, až přijdou na řadu.
Princip tahových soubojů netřeba dlouze vysvětlovat komukoliv, kdo se kdy otřel o nějaké JRPG, disponují nicméně určitým ozvláštněním, které z nich činí místy rytmickou záležitost. Při správném načasování můžete stiskem tlačítka posílit svůj útok, případně zkusit zablokovat tah protivníka. To platilo už v původní hře, moderní předělávka vás však odmění za extra přesnost - když základní útok posílíte ve správný moment, udělí menší poškození i zbytku nepřátel na obrazovce, když se trefíte při obraně, poškození se nesnižuje, ale úplně vynuluje.
Podobně můžete podpořit i různé speciální schopnosti, které postupně získáváte - pokud chytíte dobrý rytmus, může se Mario od něčí hlavy odrazit klidně i stokrát, stejně tak Bowser nejvíc vystraší Goomby, když dost obratně zatočíte páčkou, další zase podpoříte usilovným bušením do jednoho tlačítka.
Hra vám ikonkou vykřičníku vždy napoví, kdy je vhodný moment stisknout A, takže i když jsem se v prvních soubojích moc nechytala a mačkala příliš brzy, nebo příliš pozdě, brzy mi systém přešel do krve. Občas mi se svalovou pamětí trochu otřásla třeba nová zbraň nebo typ nepřítele, který se napřahuje trochu déle než ostatní, ale ke konci hry už nebyl problém točit kombo o třiceti a více tazích.
Také pokaždé dostanete indicii, že už protivníkovi nezbývá moc zdraví a potenciálně na něj tak nemusíte plýtvat celý tah, ale vyřídit ho třeba zbytkovým poškozením při útoku na někoho jiného. Případně můžete využít citlivosti na živel nebo určitý typ poškození - lávovým monstrům nedělá moc dobře led, duchy ale zase pravděpodobně moc nevystrašíte, robotické protivníky nejlíp poškádlíte bleskem, a tak dále.
Funguje to do určité míry samozřejmě i naopak, časem se dostanete k různým kouskům vybavení, díky kterým bude vaše parta imunní třeba proti proměnám ve strašáka, uspávacím kouzlům nebo vůči jedu.
V družině můžete mít maximálně tři postavičky naráz, Mariova účast je nicméně povinná. Řetězením komb posílených útoků a úspěšných bloků postupně nabíjíte speciální akci, která je pro každou kombinaci přítomných unikátní s vlastní (přeskočitelnou) animačkou.
Pokud člen vaší party dosáhne nové úrovně, zatančí si celá skupinka na pódiu (ultra rozkošná podívaná!) a ke zvednutým statistikám si můžete vybrat ještě jeden ze tří bonusů. Náhodné bonusy vám občas spadnou do klína i v rámci soubojů, někdy dostanete tah navíc, zvýšenou obranu či útok anebo možnost zdvojnásobit (ale taky ztratit) získané mince či zkušenosti, pokud uhodnete, v kterém vajíčku se schovává Yoshi.
Standardními souboji budete většinou projíždět jako nůž máslem, mimo bossů ale občas narazíte i na speciální verze běžných nepřátel. Ty sice nedisponují žádnými extra pohyby, ale mají víc zdraví, silnější útoky a za jejich pokoření dostanete žabí minci, poměrně limitovanou měnu směnitelnou za vzácné odměny.
Žabí penízky, vzácné odměny a kousky vybavení se schovávají také v ukrytých truhlách, na hůře dosažitelných místech a v rozmanitých minihrách. Mezi souboji se Super Mario RPG hraje víceméně jako zjednodušená 3D skákačka s důrazem na adventurní prvky, hopsání ale v tomto případě není zdaleka tak uspokojivé jako třeba v Super Mario Odyssey, ale ani není tak častou náplní.
Právě plošinovkové pasáže mi přišly z celé hry asi nejslabší, což je u titulu s Mariem jednak nečekané, jednak celkem ostuda, a rozhodně by si zasloužily více modernizační péče. Z izometrického úhlu kamery se špatně odhaduje směr i celá perspektiva úrovně, jednodušší je se orientovat podle stínů, zároveň nemůžete skákat s rozběhem a ovládání je v tomto ohledu celkově poněkud toporné. Nic, co by se s brbláním nedalo překousnout, ale po Super Mario Bros. Wonder to bylo nepříjemné vystřízlivění. Ale což - Super Mario RPG nemá v popisu práce být vyladěnou skákačkou, od toho tu jsou jiní.
Jiné, dříve otravné záležitosti se ale přepracování a adekvátní péče dočkaly. Hra se kupříkladu ukládá automaticky, nemusíte tedy pokaždé shánět ukládací kostku, byť se mi tedy na normální obtížnost za těch zhruba 15 hodin nepovedlo ani jednou umřít. Načítání mezi lokacemi jsou blesková a orientace v menu včetně používání léčivých předmětů nebo třídění inventáře je vyřešená elegantněji než v originále. Stejně tak není potřeba dlouze hledat cestu ven z lokace, pokud se náhodou ztratíte - z mapy můžete odcestovat kamkoliv, kde už jste jednou byli.
Grafickou stránku už jsme výše probrali zevrubně, audiovizuální přeleštění by ale nebylo kompletní bez zvukové složky. Skladatelka původního soundtracku Jóko Šimomura se vrátila s novými aranžemi, pokud by se vám ale stýskalo po dobové variantě, můžete si na ni kdykoliv v menu přepnout.
Kolem a kolem není Super Mario RPG vůbec špatnou hrou, ale ani titulem, který byste zejména v letošní nadupané sezóně rozhodně nesměli minout. Pokud se řadíte ke skalním fanouškům Maria a spol., případně vás k legendě o sedmi hvězdičkách úplnou náhodou vážou nostalgické vzpomínky, můžete si k hodnocení přičíst bod či dva navíc. K jednoznačnému doporučení ale remaku schází špetka invence a pověstné schopnosti Nintenda dotáhnout všechno do posledního detailu. Snesl by zkrátka ještě trochu leštěnky a finální dotažení matičky.