Super Mario Odyssey

Přitom to začíná klasicky a nevinně: Mariův úhlavní nepřítel Bowser se rozhodl, že si vezme princeznu Peach za manželku. Hned v úvodu hry je Mario potupně na hlavu poražen a jen bezmocně sleduje, jak Bowser Peach unáší a plánuje svatební přípravy. Zvíře však před vynucenou svatbou s kráskou musí ještě sehnat prstýnek, pohoštění ke svatební tabuli a další nezbytnosti. Čímž se samozřejmě italskému instalatérovi otevírá možnost, jak celou svatbu překazit a princeznu si nechat pro sebe. Klasický příběh, který slouží jen jako most mezi jednotlivými nápaditými světy.

Mariova pouť skrze rozličná království a prázdné hrady by však nemohla začít bez přepravního prostředku a bez pomocníka. Přepravním prostředkem je létající klobouk Odyssey a pomocníkem klobouk/čepice Cappy, kterého Mario využívá jako rádce, zbraň, odrazovou plochu a také jako prostředek pro ovládnutí některých druhů nepřátel. Největším zvratem v klasické hratelnosti, který umožňuje odemykat další a další herní mechanismy, je totiž Mariova možnost proměnit se v podstatě cokoliv a využít schopnosti nepřátel pro cestu dál.

Skáčeme radostí

V prvních minutách hry se sice seznámíte s běháním a klasickým skákáním, ale už po chvíli zjišťujete, že je toho ve hře mnohem víc. Když skoky správně načasujete, je třetí skok do větší výšky. Můžete taky skočit šipku, což se vám hodí, pokud potřebujete překonat nějakou větší vzdálenost. Správným načasováním můžete udělat skok s odrazem. A koneckonců můžete využít i Cappyho, a to jako další plošinku, pokud jej hodíte před sebe, chvíli podržíte na místě, a pak na něj dopadnete. Možnosti, které pohyby otevírají, jsou nekonečné a z každého správně provedeného skoku máte radost, což je pro dobrou plošinovku základ.

Skoro dvacítka různorodých pohybů je pak vyžadována k tomu, abyste překonali všechny zábavné překážky, které pro vás hra nachystala. Ty zahrnují normální, chytře rozmístěné plošinky, které překonáte skokem s rozběhem, stromy, sloupy a různé další věci, po nichž se dá šplhat, přirozeně vypadající kopečky a propasti, které musíte přeskočit, a další skvěle navržené překážky. Ty totiž nejenže musíte zdolat kvůli postupu hrou, ale zároveň je budete chtít zdolat. Přiměřená výzva a chytře dávkované odměny totiž fungují na jedničku. A nejlepší na tom je, že pohyby nebudete nikde drilovat, ale hra vás k jejich využití přirozeně popostrčí bez toho, aby vám polopaticky vysvětlovala, že zrovna tahle část je tutoriálem pro tenhle typ skoků.

Nouze není ani o klasiku v podobě propadajících se plošinek, otáčivých plošinek, zničitelných kvádrů, klouzající podlahy, ale i časových limitů nebo nečekaného prostředí, jímž prokličkujete jen tehdy, když vedle rychlosti a šikovnosti prstů zapojíte i mozkové závity. Do toho vám již klasicky nedají nic zadarmo nepřátelé, které ale tentokrát nemusíte likvidovat klasickým skákáním na hlavu (i když můžete), ale ublíží jim i zásah Cappym – jen musíte dobře mířit.

Posednul tě démon Maria!

Jak už bylo řečeno, Cappy má i jiná využití. Když poprvé hodíte Cappyho na žábu a najednou ovládáte žábu s Mariovským knírkem a typickou čepicí, přijde vám to silně ujeté. Mechanismy, které vyplývají z převtělování se do různých charakterů, jsou ale tak zábavné, že nápadu lehkou podivnost odpustíte a už si užíváte jen pozitiv. Síla žabích stehýnek vám totiž umožní skákat podstatně dál a výš, ale měli byste aspoň částečně zapomenout na to, co jste se naučili: let žáby a klasický skok jsou něco trochu jiného a pokud chcete v rámci žabí pasáže uspět, musíte se naučit její styl skoků. Kdo by ale čekal, že žábami, resp. různými formami skákání, to začíná a končí, a dál už Nintendu dojdou nápady, ten bude zírat s otevřenými ústy.

Ovládnete třeba elektřinu, kdy si budete hrát na blesk a ovlivňovat tok proudu od jednoho místa obvodu k druhému. Posednete T-Rexe, v jehož kůži se najednou nebudete muset bát jakýchkoliv nepřátel. Ke konci hry se setkáte s geniální mechanikou klování díky slepicím a to je jen pár příkladů z mnoha možností, jak se dá klasická hratelnost ozvláštnit. Nechceme tady rozebírat do detailu každou mechaniku, protože překvapení je důležitou součástí zábavy, ale všech cca 40 významných druhů nepřátel, které můžete posednout, dodává hře úplně jinou atmosféru a mění její mechanismy jiným způsobem.

Možná i proto jsme se při hraní nebyli schopní přestat usmívat a užívali jsme si gejzír nápadů, který na nás autoři chrlili. Bavili jsme se po celou dobu a cca každou půlhodinu až hodinu dělali něco úplně nového, co bylo tak odladěné a zábavné, že by na tom šlo postavit celou hru. Navíc je vše navrženo tak dobře, že se nemusíte nové prvky namáhavě učit, velmi snadno si je osvojíte.

Odyssey vás navíc mimo rozličných postav a potvůrek provede i obrovským množstvím rozličných světů. Každý z nich je originální a obývají ho jiné postavy, přičemž i ke světům se samozřejmě váží rozličné mechanismy – na ledě vám to logicky klouže, ve vodě musíte řešit kyslík, jinde si musíte dávat pozor na rozžhavené želé a nálada jednoho ze světů vám dokonce připomene Dark Souls. V kombinaci s chytrým designem a širokou studnicí Mariových proměn se tak nestane, že by vás tato „obyčejná“ skákačka začala někdy nudit.

Inovovaná klasika

Perfektní rovněž je, že je jen na vás, jak se rozhodnete jednotlivými světy projít. K další honbě za Bowserem totiž stačí většinou splnit poměrně lineární úkol a nasbírat palivo do vaší kloboukovité lodi Odyssey. Místním palivem jsou energetické měsíce, jež se nabízejí v různých barvách a dostanete jich v každém království celou náruč. Samozřejmě to ale nebude zadarmo: některé jsou za bitky s bossy, další dostanete za pečlivý průzkum, některé se schovávají na konci obtížné skákačkové pasáže a jiné vám visí před nosem a jen čekají, až k nim dojdete.

Pokaždé ale musíte vykonat nějakou tu činnost, prokázat trochu zručnosti a chytrosti, a hlavně si užít některou z mechanik. Jeden měsíc se většinou rovná pěti až deseti minutám snažení, přičemž pokaždé máte pocit, že jste se ve hře někam posunuli a něco v ní dokázali – buď, že jste na něco přišli, anebo prokázali svou šikovnost. Odyssey tak má smysl zapnout i na pár desítek minut, nicméně upozorňujeme, že budete mít tendence před televizí spíše prosedět hodiny – hra vás bude tak bavit, že ani nebudete vnímat, jak rychle čas ubíhá.

Vedle měsíců pak sbíráte klasické mince, které slouží jako univerzální platidlo, a pak mince, které jsou unikátní pro každý svět. Za ty druhé si můžete koupit speciální oblečky, bez nichž se ani nedostanete do určitých úrovní, ale hlavně si jimi sympaticky proměníte Mariův vzhled a koupíte vystavené suvenýry. Skvělé je, že mince se schovávají většinou poblíž měsíců a jejich získání je tak jakousi „mezivýzvou,“ takže před vámi neustále visí nějaký cíl.

Překrásné 3D

Samostatnou zmínku si pak zaslouží grafika a hudba. Pestrost jednotlivých motivů a umělecká propracovanost totiž přebíjí v případě grafiky lehce „zubatou“ technickou stránku a na Maria se tak i velice dobře dívá. A to vše při 60 FPS. Speciální poklonu však musíme složit retro 2D pasážím, které jakoby vypadly z doby osmibitů a chytře doplňují klasickou 3D hratelnost – je to změna tempa a úhlu, nicméně hravost a perfektní hratelnost zůstává zachována. A skvělé je, že 2D prvky jsou perfektně začleněny do 3D světa, kde si s Mariem většinou hrajete na 3D objektu a přecházíte skrz jednotlivé obrazovky.

Zajímavě řešené je i ovládání, které plně ukazuje pohodlnost dvou rozpojených joyconů a využívá pro ovládání i některé pohybové prvky, respektive gesta. Což je na jednu stranu super, na druhou stranu zamrzí, že Odyssey tak lze plnohodnotně hrát jen když je konzole připojená k televizi. Druhá výtka se pak týká možnosti hrát ve dvou hráčích – jakkoliv je toto inzerováno na obalu a v rámci menu, nezkoušejte to. Není to zábava, není dobře vyřešené ovládání ani úhly kamery a hra pro hraní ve dvou není navržená.

Nekončící zábava

Super Mario Odyssey je však jednou z nejlepších her, které jsme kdy hráli, a jestliže Nintendo udělalo někde chybu, je to v tom, že Odyssey se pravděpodobně porve o titul hry roku s The Legend of Zelda: Breath of the Wild. Jinak až na drobnosti zmíněné v předchozích odstavcích nemáme co vytknout a jakékoliv negativum přebíjí hotová lavina pozitiv. Pokud máte Switch, upalujte pro Maria, a pokud Switch nemáte, přináší Super Mario Odyssey další pádný důvod, proč si Nintendo Switch pořídit.