Super Mario Galaxy
Ohromující plošinovka, zasazená mezi stovky různorodých, překrásně šílených planetek, plachtících vesmírem. Z toho pramení ohromující pestrost, ale také návykové hrátky s gravitací. Ohňostroj originality vybuchuje v nepřeberném množství nápadů, díky kterému se nebudete v žádném okamžiku nudit. Nejen na poměry Wii jde o mimořádně krásné provedení, v němž jako zázrakem není forma nad obsah. Hratelnost, design, ovládání – vše na jedničku. I dnes, mnoho let od vydání, se jedná o v podstatě nepřekonaný klenot.
Další informace
Výrobce: | Nintendo |
Vydání: | 16. listopadu 2007 |
Štítky: | plošinovka, pro hráče do 18 let, více hráčů u jednoho zařízení, akční |
Vzhůru do vesmíru!
Mario se v minulosti procházel po zelené trávě pohádkového Houbového království, případně v jeho podzemí. Výjimkou bylo relativně rozpačité dobrodružství na pláži v Mario Sunshine na konzoli Gamecube. Rozhodnutí vystřelit jej tentokrát do vesmíru tedy zaskočilo i nejvěrnější fanoušky.Nejde však o žádné samoúčelné rozhodnutí, jak ozvláštnit pozadí hry. Celý koncept hratelnosti se točí okolo malých planetek a objektů mezi nimi, po kterých běháte doprava, doleva, nahoru, dolů a to vše klidně i hlavou vzhůru nebo v jakémkoliv divokém úhlu, pro který se zrovna rozhodnete.
Aby toho nebylo málo, můžete se většinu času odrazit a vyskočit takovým způsobem, že se na chvíli vznesete do vzduchoprázdna mezi planetkami, aby následně odpovídající fyzikální model přitáhnul vaši maličkost ke gravitačně nejsilnějšímu okolnímu objektu (pozor na černé díry, které zde plní funkci bezdné prázdnoty a jakéhosi hlídače nežádoucích zkratek úrovněmi). Tohle odskakování můžete využít pro rychlejší přesun po planetce, ale někdy jde také o jediný způsob, jak přeskákat řadu meteorů z jedné strany na druhou.
Z hlediska příběhu není příliš co řešit, ten je stejně prosťoučký, jako vždy: zlý dráček Bowser unesl ve svém vesmírném korábu princeznu Peach a pro svoji flotilu zneužívá sílu tzv. Velkých hvězd. Do děje vstupuje nová hrdinka, vesmírná víla Rosalina, brázdící galaxie na své kometě. Tato kometa vám bude sloužit jako základna, odkud se budete moci vydávat na jednotlivé výpravy do různých galaxií. V praxi to funguje tak, že si v observatoři vybíráte jednotlivé galaxie a planetky, které se vám postupně odemykají podle počtu nasbíraných Velkých hvězd.
Galaxií je zhruba čtyřicet a každá z nich obsahuje několik různých planetek, po kterých se můžete pohybovat. Projít jednou planetkou vám může zabrat pět minut, ale také mnohem více – podle toho, jaká je její herní náplň (kromě tradičního procházení jsou zde rozličné prostorové puzzle, minihry, závody nebo souboje s bossy) a jak se vám bude dařit. Mimochodem, na kometě najdete také knihovnu, kde je možné si přečíst překvapivě pohnutou historii Rosaliny.
Naprostá kontrola nad hrou
Jestliže nějaká hra disponuje absolutním ovládáním, které přejde hráči do krve naprosto automaticky bez ohledu na jeho věk, pohlaví nebo zkušenosti, pak je to právě Super Mario Galaxy. Ovládání je natolik intuitivní, rychlé a přesné, že prakticky neexistuje žádné citelné učení se – jako kdyby se odehrálo zcela podvědomě, navzdory tomu, že hra obsahuje desítky různých herních mechanismů. Základem všeho je pohyb postavičky Maria po scéně (analogová páčka na Nunchuku). Pak tu máme skákání, namapované na největší a nejdostupnější tlačítko ze všech (tlačítko A na Wiimote) – mimochodem, Mario zvládne dvojskoky i trojskoky. Tím jsme vyčerpali celé ovládací schéma základních pohybových schopností – víc toho nemusíte umět, abyste mohli svižně navigovat světy v této hře.
Pak ale přichází třešnička na dortu: zapojení senzorových schopností Wiimote. Jako ukazovátkem jím budete ovládat modrý zaměřovač ve tvaru hvězdičky, kterým můžete sbírat hvězdný prach (třpytivé úlomky, připomínající malé hvězdičky), roztroušený všude po hře. Následně jej pak můžete stisknutím spouště (tlačítko B na spodku Wiimote) vystřelovat. Tento mechanismus je samozřejmě integrální součástí navigace úrovněmi i soubojů s nepřáteli nebo bossy (se kterými se budete nejednou nahánět dokolečka po jejich planetce, přičemž jejich velikost zpravidla bývá proti vám mnohonásobná).
Posledním zásadním ovládacím prvkem je zatřepání Wiimote, kterým krátce roztočíte Maria – tento vířivý útok má prakticky stejnou funkci, jako když na nepřítele skočíte, takže budete schopni bez náročného míření smést potvůrky ve vaší cestě. Ačkoliv to teoreticky může znít nepravděpodobně, není vůbec problém se zároveň soustředit na modrý kurzor i postavičku Maria – většinu času je ostatně budete držet z logických důvodů pohromadě.
Výsledkem této dokonale promyšlené a odladěné kombinace je strhující herní zážitek, během kterého budete tradičně mačkat tlačítka, ale zároveň mířit do obrazovky jako kouzelnou hůlkou a všelijak se natáčet, kombinovat a objevovat stále nové a nové způsoby, jak tohle všechno jde ve hře využít.
Kamera je přitom automatická a jedna z nejchytřejších vůbec, přesto máte možnost ji dorovnat pomocí směrového tlačítka na Wiimote. To jsme si ale popsali jen základní ovládací schéma, které se dále mění a rozšiřuje podle specifických aktivit – například u vodních závodů budete řídit svoji mantu nakláněním Wiimote do stran, zatímco v závodu na kutálející se kouli budete Wiimote držet vertikálně a naklánět jej jako letecký joystick. Celou dobu platí, že – na rozdíl od mnoha jiných her pro konzoli Wii – je ovládání zcela přesné, hladké a okamžité.
Nekonečný příběh
Ve hře je k nalezení 120 velkých hvězd. Některé z nich jsou přitom schovány v jakýchsi „tajných“ nebo „vedlejších“ galaxiích, kam se dostanete pouze splněním určitého vedlejšího úkolu (např. nakrmení zadaného množství hvězdného prachu hladové hvězdičce). Na místě pak nejednou budete muset řešit poměrně sofistikované prostorové hádanky, abyste tajnou Velkou hvězdu získali (např. běhat po sférické kostce tak, abyste se každé její plochy dotknuli jen jednou, jelikož poté se propadne). Nebo na vás naopak čeká příjemně tradiční 2D úroveň… ve které se náhle během jejího průchodu bude gravitace otáčet vzhůru nohama. Také zde využijete speciální schopnosti (získané dočasné sebráním odpovídajícího předmětu), ať už jde o létání v kostýmu včelky, chrlení ohně nebo chůzi po vodě za pomoci mrazivých botek. Na druhou stranu je možné vedlejší úkoly ignorovat a hnát se za co nejrychlejším projitím hry. V takovém případě se vám poslední (relativně snadný) souboj položí k nohám po nasbírání pouhých šedesáti Velkých hvězd. Šéf autorského vývojářského studia Nintendo EAD Tokyo, Yoshiaki Koizumi, k tomu v jednom z rozhovorů řekl: „Chtěli jsme, aby si hru mohl užít a dohrát opravdu kdokoliv. Od malých dětí po kované hardcore hráče. Záleží jen na vás, kolik galaxií budete chtít objevit a jak dlouhou nebo náročnou cestu do konce tak zvolíte“. Hrací doba se může pohybovat od nějakých dvaceti hodin do stovky, čistě podle vašich schopností. Tuhle hru je ale potřeba si užívat, vlastně si ani nějak nelze představit člověka, který by jí proběhl jen tak na rychlost.
Překrásné orchestrální skladby hraje živý orchestr a najdete v nich všechny oblíbené melodie ze Super Mario Bros 3, stejně jako tunu zcela nových a unikátních „spacey“ elektronických efektů, podporujících atmosféru vesmírné scenérie kolem vás. Nedivte se, až se po tomhle herním zážitku přistihnete, že si některou z těchto melodií broukáte zničehonic třeba o týden později. Stejně kvalitní jsou roztomilé zvuky… ale dabing bohužel opět chybí.