Super Mario Bros. Wonder

Prvotřídní zábavu opět servíruje jak protřelým veteránům, co to s Mariem táhnou už od NESu a ještě je neopustily hbité reflexy, tak i nejmladším ročníkům, které přišly na svět třeba společně se Switchem - hybridní konzole by letos chodila do první třídy, ten čas letí! Zabaví a pobaví ale i všechny ostatní, kteří disponují alespoň špetkou dětské hravosti. Kloubí v sobě mírně návykovou, odměňující hratelnost se špičkovým designem úrovní a hlavně přehršlí nápadů, kdy se nebojí přicházet s úplnými novinkami, ale ani si půjčovat z celého mariovského univerza a vtipně odkazovat sama na sebe.

Pojďte, pane, budeme si hrát!

Wonder se na rozdíl od většiny předchozích iterací neodehrává v Houbovém království princezny Peach, ale v Květinkové zemi housenky-prince Floriana, kam se Mario a spol. vydávají na návštěvu. Jenže ještě než si družina stihne odbýt přípitek medovým nektarem, vrchní zlobivec Bowser ukradne květinu divů, stane se zámkem a vůbec zkomplikuje život všem Poplinům. 

A protože jejich primárním úkolem je být roztomilí a kvést, musí se o záchranu království postarat návštěvníci. Tedy vy, případně vy a až tři další spoluhráči na sdílené obrazovce. Ansámbl hratelných postav sestává z obvyklých podezřelých - vedle Maria se můžete ujmout jeho bratra Luigiho, princezen Peach a Daisy, stejně jako houbičky Toada ve vícero barevných variantách, případně Toadette nebo napruženého králíka Nabbita či hned čtyř barevných verzí dinosauříka Yoshiho.

Právě poslední dva jmenovaní jsou zvlášť vhodní pro nejmladší publikum, případně pro úplné začátečníky, na jejichž vkus se toho na obrazovce děje trochu moc. Yoshimu a Nabbitovi totiž nepřátelé neublíží, skonat mohou pouze pádem do hlubin. Na druhou stranu nemůžou sbírat klasické power-upy. Yoshi k tomu disponuje speciálními schopnostmi - stále umí schramstnout (a posléze vyplivnout) nepřátele, doskočí trochu výš, a co je nejlepší, ostatní postavičky na něm mohou jezdit. Na kooperaci s méně zběhlými hráči je tedy ideální volbou, aniž by měli pocit, že jsou na obrazovce navíc.

Placky, sbírám placky

Když už jsme u schopností, mimo právě zmíněných specialit přišly ostatní postavy o své unikátní vlastnosti. V zásadě se tak skoro za všechny hraje prakticky stejně, nikdo nemá výškovou výhodu, pérka v botách ani plachtění v záloze. Namísto toho vám princ Florian představí sadu speciálních odznaků, z kterých si můžete vybírat schopnost klidně na míru dané úrovni. 

Dělí se na tři druhy - první z nich ovlivňují nějaký aspekt pohybu, typicky třeba vyšší skok, snazší odrážení od stěn, nebo vám propůjčí popínavou rostlinu, kterou můžete vystřelit a přitáhnout se, ale taky delfíní plavání, díky němuž jsou i podvodní úrovně konečně zábavné.

Druhým typem jsou asistenční placky, se kterými například začínáte úroveň s houbičkou navíc, nechají vás jednou napravit jinak fatální skok, případně za každého zneškodněného Goombu dostanete penízek. Anebo vám třeba do úrovní rozhází kostky s vykřičníkem, které ji různým způsobem zjednoduší - ať už vás zachrání před pádem do propasti, přihrají vám bonusový power-up, či vás upozorní na schovanější místa. 

Třetí, nejvzácnější typ odznaků pak zásadně mění herní styl. Jeden příklad za všechny je neviditelnost. Nepřátelé vás tedy nevidí, což je skvělé, ale vy… se taky nevidíte a musíte tak jen podle reagujícího prostředí či vířícího prachu odhadovat, kde na obrazovce se postavička asi zrovna nachází. Zvlášť při hře více hráčů je to výzva jen pro velmi otrlé povahy, které by doslova zvládly hrát i poslepu.

Odznáček můžete mít přišpendlený pokaždé jen jeden, nabídku si postupně rozšiřujete v rámci postupu jednotlivými částmi království, nákupem za speciální květinovou měnu a taky v dedikovaných výzvách, které zároveň slouží i jako tutoriál pro danou schopnost, abyste si ji rovnou mohli otestovat v praxi.

Wowie zowie!

Porci novinek si Wonder přichystal i pro power-upy, kde ale samozřejmě nechybí ani stálice v podobě zvětšovacích a 1UP houbiček, hvězdiček garantujících krátkodobou nesmrtelnost či ohnivého kvítka. Bublinová květina vás nechá foukat bubliny, které instantně promění většinu nepřátel v penízky a navíc se po nich dá skákat, vrtáková houbička zase postavičky zvládne ukrýt pod povrch země či stropu a také se s ní dostanou na určitá, jinak nepřístupná, místa. 

A nakonec je tu sloní ovoce, které je promění v chobotnatce, což sice trochu komplikuje průchod trubkami nebo úzkými dveřmi, ale bourání zdí je rázem hračka, stejně jako zalévání květin či odhazování nepohodlných Bowserových pohůnků. Jeden power-up si můžete schovávat na horší časy, často se k nim přitom vážou různá tajemství či skrytý obsah. 

Mrkvička a rybářský prut

Úrovně ve Wonder totiž umějí promlouvat velmi srozumitelným hráčským jazykem - pokud vidíte něco zdánlivě nedosažitelného, určitě se v okolí nachází nějaký způsob, jak se k tomu relativně snadno dostat. Možná stačí pokropit tamhleto seschlé kvítko, hezky si načasovat přicházejícího Koopu, zatáhnout za nějakou páku, vyskákat po semínkách melounové masožravky, anebo si z otazníčku tamhle opodál vyzvednout slona a prostě probourat stěnu...

Lovce tajemství přitom bez výjimky odmění a v odměnách je poměrně kreativní. Může to být obligátní hrstka penízků či speciální květinové měny, power-up nebo život navíc, stejně tak ovšem můžete narazit i na alternativní zakončení celé úrovně a na semínka divů. Ta zpravidla promění svět kolem vás, často i vás a fantazie v nich nezná hranice. 

Stát se může opravdu cokoliv - může vás čekat adrenalinová jízda na stádu nosorožců, hudební číslo s pochodovou kapelou masožravých rostlin, létání na obláčku, změna perspektivy, stínohra, hraní za lepivou kuličku slizu odporující gravitaci, ale třeba také vědomostní kvíz. A to jsem jich teď z hlavy vyjmenovala jen pár, kompletní seznam všech nápadů by byl mnohem víc vyčerpávající, nejspíš by zabral několik stránek a ostatně - nechte se jimi raději překvapit sami, patrně se podobně jako já každých pár minut přistihnete v upřímném úsměvu u každého poťouchlého objevu, co všechno se dá v Mariovi a dvou rozměrech vymyslet.

V trubce zmiz a v trubce se objevíš

Nápady se střídají tak často, že se nestihnou okoukat, stejně tak rozmanitá je i samotná herní náplň společně s prostředím a nepřáteli. Začíná se obligátně v travnatých, pestrobarevných úrovních protkaných trubkami, podíváte se ale i do oblak jako z cukrové vaty, kde občas sněží, mezi třpytivé vodopády evokující Monument Valley, do Orientem inspirovaného pouštního království s mumiemi, pod vodu a samozřejmě i pod zem, do muchomůrkových dolů s hororovým nádechem (zejména fanoušci Luigi’s Mansion si budou čvachtat) i do útrob sopky s bublající lávou a poletujícím popcornem.

Ano, jistě, občas budete zkrátka postupovat zleva doprava, abyste se na konci zatočili na vlajce, typů úrovní ale Wonder nabízí mnohem víc. Výzvy spjaté s odznaky jsem už zmiňovala, pak jsou tu různé časovky, pátrání po pokladu, zneškodňování Bowserových létajících lodí s továrnami na Koopy, závody s Wigglery na bruslích, bitky s Bowserem Juniorem a tak dále, a tak dále. 

Jednotlivé levely vám vždy předem na mapě světa naznačí svou obtížnost hvězdičkami z pěti, občas je pro postup dál potřeba dokončit nějaký konkrétní, případně se prokázat určitým obnosem posbíraných semínek. Nemusíte zdaleka plnit všechno, poslední trojici světů navíc můžete procházet v libovolném pořadí, na druhou stranu jsem v uplynulém týdnu opakovaně chodila spát dost pozdě, protože jsem chtěla vidět „ještě jednu úroveň“. 

Dohráním příběhu Wonder samozřejmě končit nemusí, na kompletisty a čmuchaly tajných úrovní čekají speciální, extra tuhé výzvy a úplně poslední odznáček do sbírky získají opravdu jen ti nejlepší z nejlepších.

It's a me!

Do přímé kooperace se můžete sice pustit pouze lokálně, v online režimu si nicméně můžete vytvořit jakousi podpůrnou skupinu, která pojme až dvanáct lidí a navzájem si tak v poloprůhledné formě můžete vypomáhat alespoň posíláním předmětů a oživováním. Anebo se naopak hecovat a závodit, kdo dorazí na konec jako první.

S hrou po internetu se pojí ještě jeden milý prvek v podobě stojánků, které můžete umisťovat před obzvlášť tuhé pasáže, kde se u nich ostatní hráči posléze mohou oživit - a naopak. Jinak se můžete navzájem zachraňovat i se spoluhráči ve stejné místnosti, kteří se po smrti promění v duchy a stačí se jich v daném časovém limitu dotknout. Jen si pro lokální coop nezapomeňte správně nastavit vedoucího úrovně, podle kterého se orientuje kamera. 

Obsahu, možností a variability má nový Mario zkrátka na rozdávání vrchovatou měrou, hraje se výborně a ještě u toho zvládá skvěle vypadat (zejména na poměry výkonu Switche) a znít. Dabéra Maria a Luigiho Charlese Martineta po pětadvaceti letech vystřídal Kevin Afghani, což zejména v případě zeleného bratra není ani moc poznat, hlavní upovídanou hvězdou jsou nicméně všudypřítomné květinky, které trefně a leckdy i vtipně komentují aktuální dění.

Soundtrack střídá remasterované mixy ikonických klasik s úplnými novinkami a kupříkladu orientální variace na klasické mariovské téma zní jednoduše fantasticky. Se zvukem Wonder excelentně pracuje i v několika rytmických úrovních. Kdo neskáče na čtvrtou dobu, není instalatér! Hopity hop hop.

2D dokonalost

S téměř maniakálním smyslem pro detail se pojí i fakt, že jsem během recenzování nenarazila na jediný bug, snímkovací škobrtnutí nebo jakoukoliv jinou nesrovnalost. Ovládání je precizní a velmi rychle a přirozeně vám přejde do krve - budete vždycky přesně vědět, kde a kdy jste udělali chybu, na nepřesnost se v tomto případě zkrátka vymlouvat nedá, jen na vlastní nešikovné prsty a zpomalené reflexy. S Pro Controllerem je hraní samozřejmě pohodlnější, ale překvapivě efektivní umí být i v handheldovém režimu. 

Super Mario Bros. Wonder je dohromady pro 2D skákačky tím, čím byl pro 3D plošinovky před šesti lety Super Mario Odyssey. Na léty vycizelovaný základ perfektně odladěné hratelnosti vrství zásoby ze zdánlivě nekonečné studnice nápadů a všechny dílky skládačky do sebe zapadají na milimetr přesně. Nabízí přiměřenou výzvu, ale i štědré odměny, aniž by vás za neúspěchy nebo vynechání pedantsky trestala. 

Máme tu zkrátka další absolutní oslavu hravosti, kterou si majitelé Switche můžou zapsat na seznam šťastných povinností a neznabozi na seznam důvodů, proč by si ho měli konečně koupit.