Super Mario 3D World + Bowser's Fury

Super Mario 3D World + Bowser’s Fury je totiž absolutní koncentrát toho více i toho méně tradičního Maria ve 3D. Nintendo z obou designových přístupů ždímá maximum a zároveň dělá všechno pro to, abyste se po celou dobu hraní cítili příjemně, chytře, nebo abyste alespoň dostávali hezké odměny.

Říct, že je to nejen nádherná, ale především neuvěřitelně hravá plošinovka, nestačí. Staronový Mario je mnohem víc. Stejně jako téměř každý díl série je i tento narvaný nejrůznějšími detaily, že by to vystačilo na další dvě hry a rozhodně nejde o jen tak obyčejnou plošinovku.

Podobně jako třeba zatím poslední velký Super Mario Odyssey, i SM3DWBF (lahodná zkratka) funguje hned na několika úrovních. Na té nejzákladnější je to skutečně jen jednoduchá hopsačka. Pobíháte po stylových úrovních plných všech možných mariovských propriet, sbíráte mince, skáčete nepřátelům na hlavu, a když se vám to podaří, seberete nějakou tu hvězdu. Prostě klasika, kterou všichni dobře známe.

Stačí se ale podívat pořádně a hned spatříte nesmírně propracovanou, komplexní a promyšlenou 3D plošinovku s hratelností pestřejší než Frog Fractions. Logické hádanky, hrátky s prostředím a různé obleky, v čele s kočičím, mohly za to, že jsem v uplynulých týdnech zase žasnul nad tím, co všechno v Nintendu dokážou vymyslet.

Vedle precizně zpracovaného klasického hopsání totiž Super Mario 3D World + Bowser’s Fury zvládá měnit koncepty, perspektivy, tempo, postavy i žánry každou chvíli. Nic z toho navíc neopakuje natolik, aby se to po chvíli stalo ohraným, otravným nebo snad nudným. Ne vždy totiž hrajete za klasického Maria, ne vždy se pohybujete zleva doprava, ne vždy máte běh zcela pod kontrolou a ne vždy jde o pouhý sběr mincí či hvězd.

Osobně jsem Wii U nikdy neměl, ale kočičí oblek byl tehdy jednou z velkých novinek a zároveň jedním z hlavních taháků. Překvapivě ho ale máte jen někdy, respektive ho nemusíte mít vlastně vůbec. Jak moc ho používáte, nebo nepoužíváte, záleží na vás a vašich schopnostech. Díky kočičímu obleku můžete lézt po zdech, útočit za běhu, dělat výpady ze vzduchu a podobně. Najednou tak o úrovních můžete a leckdy i musíte začít přemýšlet úplně jinak než v kůži standardního poskakujícího Maria.

Na některé skryté či pokročilé pasáže je kočičí oblek nezbytný, protože stejně jako téměř v každém Mariovi, i tady jsou některé pozdější úrovně opravdu pekelně těžké. A i když hra obecně vzato není příliš složitá, můžete se u ní solidně zapotit. Hardcore hráči se mohou pokoušet speedrunovat, hledat skrytá místa a vysbírat všechno, co jim přijde pod ruku, což mi přijde jako téměř nadlidský výkon, nebo už jsem na vrcholového Maria možná příliš starý. Méně zruční hráči mohou sbírat pouze hlavní hvězdy potřebné k postupu do dalších světů a nehráči si budou jen tak pobíhat, hopsat a tu a tam seberou minci. Nintendo opět myslí na všechny.

Víc hlav

Jedním z největších lákadel Super Mario 3D World + Bowser’s Fury je bezpochyby multiplayer. Jde o typickou kompetitivní kooperaci, kdy společně procházíte úrovně, místy si možná trochu pomáháte a místy si i tak trochu škodíte. Hrát můžete až ve čtyřech lidech (lokálně i online) a řeknu vám, je to pořádná mela a obrovská porce zábavy.

Multiplayer je pro mě vrcholem hry, především v lokálu, a vyblbnout se v něm může doslova kdokoliv. Jen pozor na nehráče – pro ně nemusí být první krůčky zrovna jednoduché už jen kvůli tomu, že je to celé ve 3D. Trefit se na nějaké plošinky, když může postava chodit všemi směry a nejen zleva doprava, je pro někoho takového trošku těžší, ale jde jen o otázku času, než se to naučí. A pro absolutní nováčky se nabízí oblek White Tanooki, se kterým jste nesmrtelní.

Captain Toad

V Super Mario 3D World se vůbec poprvé objevil Captain Toad coby hlavní hrdina svých vlastních úrovní a se svou vlastní hratelností. Jde o specifickou změnu žánru: Když najednou hrajete za Toada, nemůžete skákat a jste zavření do maličké, několikavrstvé úrovně, s níž můžete otáčet. V ní je roztroušených několik hvězd a vy musíte v rámci časového limitu vymyslet, jak se k nim dostat. Najednou tak opouštíme mantinely plošinovky a vstupujeme do čistokrevného logického puzzlu.

Jde o velice příjemnou změnu tempa v precizně nadesignovaných úrovních, a tak vlastně není divu, že právě tady si Nintendo řeklo, že z toho musí udělat samostatnou hru. Výsledkem byl nakonec plnohodnotný Captain Toad Treasure Tracker, a pokud jste ho nehráli, měli byste to rychle napravit.

Za zmínku stojí, že v kooperaci můžete hrát i tyhle úrovně, a jakkoliv v nich možná nemá ten druhý zase tolik co dělat a působí tam drobátko nadbytečně, je to pořád příjemný zážitek, vhodný pro kombinaci hráč + nehráč.

Bowser's Fury

Dále si pojďme rozebrat unikátní přídavek, který v původní hře nebyl a tvoří hlavní důvod, proč by Super Mario 3D World + Bowser’s Fury měli zvažovat i majitelé původní hry z Wii U. Bowser’s Fury je a není odlišný od původní hry: Ze Super Mario 3D World remixuje assety i všemožné prvky, ale místo lineárních úrovní s jasně definovaným začátkem a koncem nabízí malý otevřený svět se spoustou činností, mapou, svobodou pohybu a minimálně stejnou mírou hravosti a promyšleného designu.

V Bowser’s Fury nebudete dělat nic výrazně jiného, než co děláte v původním SM3DW. Jen je to všechno najednou otevřenější, svobodnější, můžete se vydat, kam chcete a místo předem nalajnovaného postupu máte k dispozici menší svět plný majáků. Ty musíte rozsvítit a s jejich pomocí porazit obrovského Bowsera, který na vás vždycky jednou za čas útočí. S pomocí speciálního zvonu se zvětšíte i vy, a můžete se tak úhlavnímu nepříteli férově postavit, až to místy trochu připomíná Dynamaxování z posledních Pokémonů. Duel s Bowserem působí epicky, a byť sám o sobě není nijak zvlášť náročný, jde o stylové vyvrcholení jistých pasáží.

V Bowser’s Fury hrajete za Maria, ale nejste na to sami: Spojíte síly s Bowserovým potomkem, Bowserem Jr. Ten poletuje kolem vás, pomáhá vám, ukazuje skryté věci a vůbec je to fajn společník. I tady můžete hrát v lokální kooperaci, kdy jeden hraje za Maria a druhý za Bowsera mladšího.

Je to taky skvělé, nepřekvapivě. Jeden hráč hopsá a dělá všechno, co může dělat Mario, zatímco druhý kolem něj volně poletuje jako prcek Bowser. Za něj nemůžete skákat, ale zato létáte dost vysoko a svým štětcem můžete nejen útočit, ale taky Mariovi pomáhat odhalovat skryté věci.

Takhle explicitní pomáhání (tady si opravdu navzájem moc škodit nemůžete) přidává do hry novou dynamiku, kterou v původní hře nenajdete a je zábavné se domlouvat, kam zrovna půjdete a jakým způsobem si poradíte s nepřáteli nebo sérií plošinek. Navíc se jako Mario převtělíte do různých oblečků či předmětů, takže můžete házet bumerangy, být zase kočka, klouzat jako krunýř nebo na chvíli regulérně létat.

Co už bohužel překvapivě není super, je technická zpracování Bowser’s Fury. Celý otevřený svět totiž místy vypadá o něco hůř než cokoliv v hlavní kampani. Není to tak ostré, o anti-aliasingu tu nikdo ani neslyšel, všechno je to kostrbaté a jednoduše to nevypadá tak hezky. A aby toho nebylo málo, zazlobí občas i framerate. Nijak výrazně a jen výjimečně, ale všimnete si toho a není to hezké.

Je hrozná škoda, že takhle propracovaný, zábavný a vůbec po všech stránkách skvělý přídavek nezvládli vývojáři dotáhnout i po technické stránce. Na druhou stranu jsou jeho problémy nekonzistentní, protože jakkoliv Bowser’s Fury vypadá hůř než kampaň, v některých místech je jí vlastně dost podobný. Je to zvláštní, je to škoda, ale zábavě to v cestě rozhodně nestojí.

1UP

Super Mario 3D World + Bowser’s Fury je jedna z těch her, ke kterým se budete chtít vracet nejen kvůli vytříbené hratelnosti ve stylu „jednoduché se to naučit, těžké to perfektně zvládnout“, ale i kvůli pocitu, který ve vás zanechá. Hra je totiž neuvěřitelně příjemná, a to nejen svým vizuálem, ale i pozitivním soundtrackem. Jednoduše v jejím prostředí chcete trávit čas.

Technicky vypadá pořád skvěle, výrazné pastelové barvy nejsou agresivní, ale příjemné na pohled. A třeba uživatelské rozhraní nepůsobí tak zastarale jako to z nedávného re-releasu Pikmin 3. Zároveň si tu tvůrci s tímhle specifickým vzhledem nehrají jen vizuálně, ale používají ho i pro hratelnost. Třešničkou na stylovém dortu je vychytaný fotomód, kde se můžete pomocí různých hýbátek, možností a leckdy dost divokých filtrů solidně vyřádit.

V dnešní době není bohužel samozřejmé, že hry vychází hotové a po technické stránce v prezentovatelné kondici. Tím nenarážím na žádný konkrétní titul, ostatně jistí si nemůžeme být dokonce ani u remasterů (Commandos II HD Remaster) či remaků (Warcraft III Reforged). I samo Nintendo nedávno šláplo vedle v podobě výroční kolekce Super Mario 3D All Stars. Tam byly sice skvělé hry, ale jejich forma, balení, způsob prodeje a vůbec technický stav byly minimálně za mě ostuda.

Super Mario 3D World + Bowser’s Fury je naštěstí (téměř) ukázkovým příkladem toho, jak by to mělo vypadat. Všechno běží, jak má, vypadá to skvěle, hýbe se to bezproblémově a osobně jsem nenarazil na jediný bug či glitch a hra mi ani jednou nespadla. Jedinou pihou na kráse je už zmíněný technický stav přídavku Bowser’s Fury, ale ani v tomhle případě nejde o žádnou tragédii nebo něco, co by negativně ovlivňovalo hratelnost jako takovou. Jen to prostě vypadá místy o něco hůř.

Mario time!

Design v hlavních hrách s Mariem je většinou bezkonkurenční a Super Mario 3D World + Bowser’s Fury nám to znovu připomíná. Je vcelku irelevantní, že původní hra vyšla před osmi lety na neúspěšné a mizivě rozšířené platformě. Zábavná a nadčasová je natolik, že bude relevantní i za dalších osm let. Lepší 3D hopsání v klasickém střihu s takovým důrazem na multiplayer totiž jinde nenajdete. Nintendo nám tady s obrovskou lehkostí a samozřejmostí připomíná, že v tomhle žánru se pohybuje v úplně jiné galaxii než ostatní.

Super Mario 3D World + Bowser’s Fury nepůsobí jako milník žánru ani série. Od toho jsme tu měli ve své době třeba Super Mario 64, Super Mario Galaxy, nebo i Super Mario Odyssey. Hranice žánru se tady dnes už neposouvají, ale to je vedle menších technických nedostatků Bowser’s Fury asi to jediné, co můžu hře vytknout.