Super Mario 3D World

Na trh přichází hra, která není remake staré klasiky a přitom si zaslouží nálepku „must have“. Ano, Super Mario 3D World skutečně není remake a navzdory nadějnému začátku ani revoluce ve stylu prvního Super Mario Galaxy. Přesto se jedná o jednu z nejlepších her současnosti, která perfektně ukazuje, jak se má snoubit parádní hratelnost a moderní grafika.

Kvality Super Mario 3D World jsou vidět hned na první pohled. Barevné menu, opravdu nádherná hudba a vpravdě nápaditá hratelnost vás obejmou hned v menu a na dalších zhruba dvacet hodin rozhodně nepustí. Stačí prvních pár kroků na dneska už klasické mapě ve stylu deskové hry, kde si můžete volně vybírat rozličné světy, a nádheře Maria znovu propadnete - navždy.

Zářivá všehochuť

Snad jediným opravdu patrným pokrokem Wii U oproti základnímu Wii je full HD rozlišení a nesrovnatelně detailnější textury. 3D World prodává obojí na jedničku a ani se u toho nezapotí. Jak už je u Nintenda zvykem, jedna zářivější barva střídá druhou a Mario se veze na vlně roztodivných nápadů a detailního zpracování každé lokace směrem k dokonalosti.

Napříč ledovým královstvím až po inovativní stínové levely nebo zcela tradiční travnaté plošinky vypadá 3D World zkrátka úžasně. Ale to není všechno! On navíc i zcela neopakovatelně zní.

Dokonalá klasika

Škoda, že se hra zastavuje těsně pod vrcholem, jehož symbolem je již tolikrát zmiňované létání vesmírem. Ačkoli se totiž nejedná o remake, 3D World navazuje na odkaz handheldového titulu 3D Land a nijak zásadní nebo revoluční prvek vás během hraní nepotká. V Nintendu se to ani nesnažili nějak zakrýt - kdo zná předcházející 3DS titul, asi už tuší kde je problém. Zatímco Super Mario Galaxy byl revoluční kusek herního designu, 3D World je pouze bezchybně provedená klasika.

Ačkoli tak tvůrci vyhrávají bitvu se stereotypem a každý level oživují nějakým překvapivým nebo v sérii dosud neviděným nápadem, jako celek hra představuje klasický plošinovkový zážitek. Prostě skáčete z místa na místo, měníte 2D a 3D perspektivu a sem tam zašlápnete nějakou tu červenou želvu. Nic víc, nic míň.

V jednom i ve čtyřech

Někdy ale bezchybný návrh stačí. Zatímco třeba poslední New Super Mario Bros. U měl dost velké problémy se singleplayerem, 3D World se konečně dá hrát i v jednom. O nic nebudete ochuzení a vzhledem k neskutečně komplexním úrovním se nikdy nebudete nudit. Ať už se snažíte přežít v bludišti postupně mizejících a objevujících se plošinek, putujete úrovněmi jako dvourozměrný stín nebo opakovaně skáčete na Bowserovu palici - Mario nikdy nezklame.

Rozhodně tím ale nechceme říci, že byste měli poslat přítelkyni, ba dokonce přítele pryč. Multiplayer je totiž přesně podle očekávání bezchybný a stejně dobře jako sólistům poslouží jednotlivé úrovně i čtyřčlenné skupině. Přijít dobrovolně o spolupráci Maria, Lugiho, Toada a Peach totiž určitě nechcete.

Skrze ohromné množství power-upů, unikátních schopností každé postavy a rozličná překvapení rozesetá po úrovních totiž autoři vytvářejí unikátní mix kreativity, kterému nelze odolat. Nikdy nedojde na stereotyp a dokonce ani na, pro plošinovky tolik typickou, frustraci. Super Mario 3D World je prostě navržený s citem. Obtížnost, která představuje výzvu, ale nikdy na vás neklade přehnané nároky, je toho jasným důkazem.

Sázka na jistotu

Stejně tak je nový Mario důkazem opravdu důležitých aspektů budoucnosti hraní. Na základech všech předchozích her série rozehrává oslnivý koncert kreativity a dokonale promyšleného návrhu. Je to dokonalá evoluce značky, na které ani nechcete hledat chyby. K dokonalosti už jí totiž přeci chybí jen úplně malinkatý kousíček.

Není to grafika, která dobře prodává barevný a veselý svět značky, ani povedená hudba. Dokonce to není ani hloupá kamera, která snad jako jediná trošku kazila zážitek. Trošku překvapivě je to bezchybný návrh a level design.

Navzdory skvělým puzzlům, zábavnému skákání, úžasnému multiplayeru a dobře nasazené obtížnosti pořád hrajete "jenom" Maria. Nikdy se u Super Mario 3D World nebudete nudit, ale ani si neřeknete, že tohle musíte za 10 let pustit svým dětem. Ve výsledku se totiž jedná pořád o hodně tradiční záležitost, ve které tvůrci se základním konceptem posledních pěti her ani pošesté zásadně nepohnuli.