Sunset Overdrive

Insomniac vytvořili titul, který se tváří jako nenáročná a jednoduše přístupná zábava, ale opak je pravdou a do Sunset Overdrive dost možná narazíte jako do betonové zdi. Špatně míří, špatně se mi běhá a o nějakém plynulém navazování skoků, grindů a wall runů si lze jen nechat zdát.

Naučte se to hrát 

Úvodní „problém“ Sunset Overdrive spočívá v tom, že se hru člověk musí nejprve naučit. Je to zdánlivě prosté, ale v dnešní době určitě ne samozřejmé a není zvykem, abyste do velké konzolové hry několik hodin pronikali. Musíte nakoupit pár lepších zbraní, musíte odemknout hrdinův pohybový repertoár a musíte se naučit číst prostředí, abyste pak mohli sjíždění railů, skákání a poletování elegantně řetězit. Zkrátka jako v Tony Hawk’s Pro Skater.

Prvních pár hodin se člověk trápí kvůli zdánlivě neintuitivnímu ovládání, ale pak začne přistávat své první triky, ukazatel stylu začne bujaře poskakovat, a když už konečně získáte grif, vyrazíte na misi do lunaparku, kde na horské dráze naháníte BDSM krále zdejších banditů.

Sjíždíte koleje, bojujete s desítkami mutantů, stíháte vláček a všude kolem létají jiskry, prská oheň, bzučí elektřina a teče energeťák. V nejlepších momentech Sunset Overdrive rozpoutá hotový ohňostroj, v jehož centru řádí váš punkový hrdina.

Overcharge vám dává křídla 

Sunset Overdrive je mišmaš všeho možného a hovadina v tom správném slova smyslu. Stačí vzít příběhovou zápletku. Korporace vyrábějící energetické nápoje uvedla na trh novou plechovku s názvem Overcharge, ale ošulila řádné testování a výsledkem je hubolep, který mění lidi v mutanty.

Na celé město Sunset byla uvalena karanténa, kterou z nějakého důvodu nemá pod palcem vláda, ale právě podlá společnost FizzCo. Většina přeživších se dala na stranu gangu, zatímco zbytek se zformoval kolem protagonisty a snaží se z města utéct, resp. energeťákový monopol sundat. Sebranka je to absurdní.

Máte tu vojenského veterána. Máte tu moderní rádoby-samuraje, piráta, fanouška komiksů. Máte tu nechutně rozmazlené vysokoškoláky z elitních rodin a máte tu také LARPery, jejichž král v chráničích na americký fotbal mluví shakespearskou angličtinou a posílá vás na „epické questy“ za „tisíce XP“.

Scénáristé si vesele střílejí z různých moderních subkultur a zejména na zarputilých fanoušcích středověkých RPG nenechali nit suchou. Když král onemocněl, jeho poddaní odmítli moderní medicínu a donutili vás ke středověkým metodám. Takže hurá do trenek a do kašny plné pijavic-

Často je to sranda, ale ještě častěji sklouzává ke stylu amerických komedií pro mladé náctileté, nad nímž kolikrát nelze než jen kroutit hlavou. Postavy se chovají tak blbě a nezodpovědně, že vám na nich vlastně ani nezáleží, zatímco tvůrci vám předhazují zvláštní mix infantilního humoru a brutálního násilí, které lze v menu případně vypnout.

Poslíček 

Sunset Overdrive má několik fantastických misí a naprosto parádní vyvrcholení, které svérázně vyvrací tvrzení, že souboje s finálními bossy už dnes nejsou v módě. Většina ostatních úkolů je však o prostém poslíčkování nebo vyvražďování bez nápadu, a jedou podle stejné struktury, kterou znáte už z GTA III.

Pár postav zadává hlavní příběhové mise, zatímco jiné vám zase přidělují vedlejší úkoly, což se kolikrát bohužel omezí jen na dvě tři věty. Kromě toho můžete plnit desítky různých krátkých výzev (překážkový běh, let ve vrtulovém autě, kosení mutantů v časovém limitu aj.) nebo vyzobávat doslova stovky předmětů roztroušených po světě. Smradlavé kecky, rozmotané toaleťáky… příjemný lov.

Je to pták? Je to letadlo? Ne! 

Architektura města je vertikální a nejvyšší stavby mají snad deset různých pater, přes které lze vyskákat až na úplný vrchol. Tam třeba vyrabujete bednu s dolary, spustíte se dolů, dopadnete na elektrické vedení a po něm dojedete až do obchodu s řádně ujetým arzenálem. Metač explozivních plyšových medvídků, kyselinové fontánky, paprskomety… Sunset Overdrive se sice odehrává v roce 2027, ale můžete vzít jed na to, že takhle to tu vypadat nebude. Škoda, byla by to legrace.

Jak hra vypadá barevně a jednoduše, v akci umí pěkně zatopit a vybavuje se několik přestřelek, které bylo třeba mnohokrát opakovat. Opět se dostáváme k tomu, že se člověk hru musí nejprve naučit a pochopit, že jak se omezí na prosté cupitání ve stylu klasických third-person stříleček, rychle pojde. Žádný krycí systém nebo regeneraci zdraví tu nehledejte, klíčem k přežití je rychlý pohyb bez zakopávání, sic se do vás nepřátelé s nesmyslně přesnou muškou okamžitě začnou strefovat. Nemluvě o tom, že vám neustále dochází munice. Vývojáři jsou v tomto ohledu nekompromisní a je to k dobru věci – hráče nenechají vydechnout a nutí jej k neustálému frenetickému hopsání a střídání rozličných zbraní.

Svůj vercajk si postupem času můžete vylepšovat upgrady, jejichž získávání je maximálně prosté: používáním kanónu odemykáte upgrady pro kanón, častým grindováním zase vylepšujete grindování. Klasika. Upravit si samozřejmě můžete i své alter ego, které je prakticky nemožné obléknout jako normálního člověka z ulice. Tvůrci připravili plný šatník, ale nacpali do něj indiánské náušnice, svářečské brýle, rytířskou kápi, kostým šaška nebo nafukovací kruh s křidýlky. Tady by vám neporadila ani Heidi Klum. 

Čtvrtá zeď 

Hra se zkrátka nebere vážně a ještě si ráda utahuje z her ostatních. To takhle narazíte na sexy gang portorikánských zdravotních sestřiček, od nichž potřebujete pomoc, ale jejich vedoucí vám je ochotná pomoci maximálně tak s vykloubením čelisti.

„Ok, uděláme to následovně: já proto tebe nejdřív oběhám pár věcí, ty si mě oblíbíš a pak mi pomůžeš,“ navrhnul protagonista. „To si teda nemysli,“ oponovala Esperanza. „Věř mi, tohle vždycky zabere,“ odvětil cynický geroj a rýpnul si tak do náplně v podstatě všech her s otevřeným světem. Splníte pár poslíčkových questů a dotyčnou postavu tím jakoby přesvědčíte. Sunset Overdrive funguje stejně, většina jeho misí nedokáže ničím překvapit, avšak nebojí si sám ze sebe vystřelit.

Oni vůbec měli vývojáři slabost pro prolamování tzv. „čtvrté zdi“ a hráči rádi připomínají, že je, inu, hráčem ovládajícím virtuální postavičku. Je to prima. Geroj komentuje respawny, mává na vás, a když byl dotázán na jméno, odvětil, že vlastně ani neví, protože mu akorát lítá nad hlavou v multiplayeru a tam si nevidí.

O zásadní milník na poli městských akcí se nejedná, ale ujeté zábavy si tu užijete vrchovatě.