Sunset

Za vším hledej ženu 

Příběh o uklízečce, třímající v rukou otěže občanské války, jde přímo na ruku parodii. Co třeba zakřičet: "Vyžehlené prádlo každému barikádníkovi!". Anebo: "Skrz naleštěná okna fandíme pokrokové lůze!" Ale už bez legrace - hodilo by se i mnohem elegantnější zvolání:  Například "Cherchez la femme" - za vším hledej ženu. Právě o ženách a jejich vlivu na muže, kteří pak ovládají svět v rytmu klapajících podpatků, Sunset tak nádherně vypráví.

Já nejsem já 

Píše se 21. květen 1972, jedu hodně vysoko výtahem a nevěřím vlastním očím. V nablýskané stěně se mi odráží snědá pleť, huňaté afro a hluboký dekolt s límečkem. Ano, jsem černoška! A podle napěněného kbelíku dokonce uklízečka. Než poprvé setřu podlahu v luxusním apartmánu jednoho důležitého klienta, Sunset mi dokonale změní identitu.

Možná to hned nepostřehnete, ale Sunset se poměrně brzy vyvine z obyčejné příběhové adventury v "psychologické drama na druhou". Nejenže vytvoří silně dramatickou, až filmovou atmosféru, ale její netradiční herní principy vám úplně zamotají hlavu.

Tentokrát to opravdu nejste vy, kdo svěřené herní postavě propůjčuje svůj charakter, ale je to naopak Angela Burnesová, "asistentka v domácnosti", kdo vám postupně a velmi rafinovaně vštípí svoje názory, postoje i city, podle nichž budete myslet, rozhodovat se a hrát.

Sunset je v propojení osobností opravdu dokonalá. Na hlavu obrací léta zažitý vztah hráče s příběhovou postavou. Ať už chcete, nebo ne, budete jako smyslná afroameričanka rafinovaně koketovat se svým klientem, což je role, na kterou zejména pánové jen tak nezapomenou.

Sdílení osobností ve vlastním příběhu

V Sunset hráč opravdu neřeší věci "po svém", ale tak, jak by je asi řešila Angela Burnesová. Síla hry přebudovat kohokoliv v uhlazenou šťabajznu je ohromující a po pár hodinách domácích prací a klapotu lodiček na sebe samotné dočista zapomenete.

A přesně to tvůrci chtěli. Proměna těl, respektive charakteru, má zásadní význam pro samotný děj - jelikož je jeho vývoj plně v režii hráče, souvisí s ním i veškerá zábava. V Sunset skutečně určuje dějovou zápletku kompletně jen hráč. Je to jeho hlavní a zároveň i jediná motivace. Namísto, aby ho popohánělo bodování, zdokonalování postavy nebo vidina nějakého konečného úspěchu, soustředí se pouze na "modelaci" osudů hlavních protagonistů a na vývoj revolučních událostí za okny bytu.

Ne náhodou s sebou tato nevšední herní koncepce přináší i elektrizující atmosféru. Dostanete se pod permanentní tlak pocitů všeho druhu, třeba i strachu a tísně. Představte si, že zatímco například leštíte moderní umění, za okny apartmánu se ozývá revolucionářská střelba. A navíc, a to je snad nejdůležitější, podezíráte pána domu, jistého Gabriela Ortegu, že je v lidovém konfliktu zainteresován ne zrovna ctihodným způsobem.

Žehlit a pátrat 

Angela, jako klasická asistentka v domácnosti, dochází do Ortegova apartmánu jednou týdně, vždy na hodinu před západem slunce. To je doba, kdy pán domu ještě zůstává "v práci", a tak se domácí rutiny mohou proměnit v pouhé záminky k důležitému hledání informací o jeho politicko-podnikatelském angažmá.

Rafinovanost, s jakou se utírání prachu mění v detektivní činnost, je fascinující. I když máte pokaždé jen pár reálných minut na to, abyste při své směně vyprali, vyžehlili a kdovíco ještě, vždy se o svém zaměstnavateli dozvíte něco zásadního, šokujícího nebo přinejmenším zajímavého, což Angela neváhá patřičně komentovat i řešit. Ale jak dalece se jí bude dařit, to už závisí na vaší šikovnosti veškeré aktivity harmonicky kombinovat, konstruktivně nad nimi přemýšlet a před Ortegou je buď tajit, nebo jej s nimi naopak důvtipně konfrontovat.

S láskou, Angela 

Tvárnost příběhu a s tím související hratelnost jsou vpravdě unikátní. Angela sice čelí přirozené nepředvídatelnosti osudu, ale v závislosti na vašem stylu hraní dokáže určovat alespoň základní kurs vývoje událostí. A jak to vlastně dělá?

Svůj i Ortegův osud nasazuje na nové koleje opravdu originálním způsobem. Při každé objednané činnosti se totiž rozhoduje, zda ji provede "čistě profesionálně", nebo "s citem", a na tomto drobounkém principu se vztah obou hrdinů postupně vyvíjí buď formálním, či naopak romantickým směrem.

Autoři tvrdí, že je opravdu rozdíl, když na stolku srovnáte knihy hravým způsobem podle jejich barvy, anebo pragmaticky jen podle názvu. A v rámci tohoto uvažování dává Angela svému klientovi průběžně najevo, na jaké úrovni s ním hodlá komunikovat a cizeluje tím nejen již budovaný vztah, ale zároveň svého šéfa de facto ovládá.

Propracovanosti systému nasazuje korunu prostý fakt, že oba hrdinové se v podstatě nepotkají a komunikují spolu pouze přes napsané vzkazy, které si laškovně zanechávají všude po bytě. Vzájemný vztah si tak Angela i Gabriel budují víceméně v platonické rovině, což zásadním způsobem ovlivňuje i celkovou herní náladu.

Zase ve výtahu 

Sunset je co do interaktivní tvorby příběhu v podstatě geniálním dílem. A protože je na vysoké úrovni i celková atmosféra a prostředí, není hře moc co vyčítat.

Zcela ideálním dílem však Sunset také není. Jistá nedokonalost se skrývá už v základním konceptu. Problémy vám může dělat hlavně opakované docházení do apartmánu, kdy se intervaly mezi návštěvami v závislosti na stylu hraní mohou velmi zkracovat. V krajním případě kvůli tomu získáte pocit, že neúměrně dlouho trčíte ve výtahu, než abyste podnikali samotné dobrodružství.

Někomu nebudou vyhovovat ani jistá omezení v pohybu. Aby se velmi svobodně strukturovaný příběh zcela nerozpadl, hra občas uzamyká některé místnosti, čímž hráčovi napovídá, že zajímavé věci k řešení jsou v danou chvíli pouze tam, kde zůstaly dveře dokořán.

Jedná se o designovou berličku, která sice pomáhá usnadňovat hledání "detektivních" indicií, ale zároveň tím celá akce může mírně ztrácet na přirozenosti.

Do třetice bude hráčům vadit horší technická optimalizace. Hra trpí na nestabilní framerate, na neposedné textury i na grafické bugy, ale to naštěstí nejsou chyby, které by autoři z Tale of Talesnedokázali opravit. Zvlášť, když už projevili tolik talentu a vytvořili jednu z nejoriginálnějších her současnosti, na kterou se možná hodí ještě jedno, tentokrát "coubertinovské", zvolání:  V Sunset není vůbec důležité vyhrát, ale zúčastnit se...