Sun Dogs

Textovka nikdy neumírá

Snad nikdy jindy, krom doby jejich zrození, se textovkám nedařilo tak dobře, jako nyní. Někteří ze čtenářů se možná u recenze nelineární textové adventury pokřižují nad ždímáním zákazníka laciným produktem, škarohlídi moderních textovek/gamebooků však ignorují nemalou poptávku po psaném slovu, která je vidět jak u ebooků, tak i adventur různého ražení.

Pokud nikdo jiný, právě zmíněná adventura 80 Days jednoznačně dokázala, že čtení stále může nabídnout hodně muziky za málo peněz, což teoreticky otevírá dveře novým vývojářům. Záleží jen na talentu autora interaktivního románu a možnostech jeho smyšleného světa. Toto kritérium zpočátku naplňuje i Sun Dogs.

Titul promptně vykreslí budoucí podobu kolonizované sluneční soustavy, kde vylidněná Země platí za planetární Afriku, bující biotechnologie dovoluje kousky, které zahanbují i to nejlepší z Deus Ex, a politickým status quo je poválečná rekonstrukce po konfliktu s Jupiterem. Je toho mnoho, z čeho může srdce čtenáře sci-fi hypoteticky zaplesat, a proč má smysl Sun Dogs věnovat alespoň částečnou pozornost. Namísto zážitku na úrovni seriálů jako The Expanse nebo románu 2312 od Kima Stanleyho Robinsona však delší průzkum Sun Dogs odhalí jenom spoustu slabých míst.

Bijte o mříže

Ve hře se zhostíte role "sleeve", lidské obsluhy žijící lodi na cestě po soustavě, jejíž mysl je možné uploadovat po smrti do systému a dosáhnout tím jisté míry nesmrtelnosti. První problém se objeví hned z kraje, naivní hráč ho však může ještě vnímat jako klad. Zastřenost reálií a textové popisy situací hrají zpočátku do karet atmosféry mysteriózna a futurističnosti. A čtení encyklopedických popisů planet také dokáže na nějaký čas solidně zabavit. Krom Země, která prošla neznámým kataklyzmatem, a kolonizovaných planet či měsíců, zaujmou i dopady války s Jupiterem, který se v rámci soustavy stal novou velmocí.

Hráč může kdykoli kliknout na náhodně generovaný průzkum dané lokality a číst popisy míst nebo událostí - kupříkladu záznam prozkoumávání rekonstruovaných částí Země. Autorský styl prózy Sun Dogs je solidně formulovaný a dovede na malé ploše dobře navodit pocit z komplexní mimozemské lokace. Rozhodně ale platí, že by hra mnohem lépe než na počítačích fungovala na tabletech či telefonech - uživatelské rozhraní Sun Dogs je ovšem jiné než v případě 80 Days, čili nejde o zásadní problém.

Po několika desítkách minut, kdy proletíte a pročtete všechna možná tělesa, ale začnete mít chuť na něco dalšího. V Sun Dogs totiž trestuhodně chybí klasické questy - ačkoliv je přítomné občasné hledání předmětu X anebo Y, k úkolům se hráč dostane čistě náhodně. Útržkovité příběhy z lokací jsou totiž náhodně generované, a jen zřídkakdy dovolují jakoukoliv smysluplnou reakci. Ke skutečně komfortnímu čtení chybí textům jakékoliv spojení s něčím, co žene hráče skutečně kupředu. Je jedno, jestli se bavíme o papírové literatuře nebo digitálně-textové hře, určitý drajv vstříc dobrodružství je potřeba v obou případech. Právě ten ale Sun Dogs výrazně schází.

Zdaleka nejvíce je to vidět na absenci postav a dialogů. Vaše bezejmenná postava sice potkává jiné bezejmenné postavy, dopad takových setkání je však veškerý žádný. Kvůli absenci dialogů si ani nelze nikoho zapamatovat. Pokud jde o vyprávěné příběhy, mohl by být ze Sun Dogs klidně webový generátor příběhů. Je totiž úplně jedno, jestli jste na Zemi objevili starý kosmodrom nebo byli na Merkuru svědky havárie v továrně. Textová forma se ani nesnaží navodit dojem, že na kterékoliv z míst byly postavy z masa, kostí a zapamatování hodných písmenek. A stejně tak nemůžete ani vy sami nijak na popisované události reagovat.

Explorace bez záruk

Hráč má, pravda, k dispozici celou sérii implantátů a schopností, které si může osvojit. Valná většina z nich je popsána velmi mlhavě, což však ještě nemusí vadit. Větším nešvarem je skutečnost, že schopnosti získává za spíše náhodně získávané questy či dobrodružství. Chcete efektivnější mind uploading, který bude fungovat i v případě, že vás někdo před smrtí hackuje? Smůla, nemůžete si ho jít koupit do obchodu, ani jej získat na konkrétní planetě po každém z respawnů. Musíte doufat, že při náhodném průzkumu náhodné planety náhodně narazíte na situaci, kdy vás hra náhodně počastuje darem.

Výsledkem je tak absolutní nechuť k jakémukoli průzkumu lokací - je jedno, jestli se snažíte či nikoliv, v průměru jednou za deset minut stejně s železnou tradicí zemřete. A koloběh se opakuje. Popisů planet(ek) a náhodných příběhů při tom zdaleka není tolik, aby se celý koloběh restartů velmi snadno nepřejedl, což je paradoxní.

Za deset dolarů by člověk očekával rozhodně víc než slabší dvě hodiny hraní o něco hezčí verze sci-fi Wikipedie. Tvůrci Sun Dogs sice slíbili vydat každý týden jedno nové planetární těleso s texty a questy a teoreticky navíc systém dovoluje svět hry rozšířit o fanfikci, ale to jen pokud hra na sebe nabalí komunitu.

Dokonale existenciální

Na jednu stranu je zřejmé, že všechno výše zmíněné je autorským záměrem. Efekt zcizení je rozhodně přítomný, a lze to chápat. I když se ale smíříte s absencí postav, nelze v Sun Dogs efektivně ovlivňovat ani osud planet či impérií. Ačkoliv interaktivní textová fikce teoreticky nabízí hráči spoustu prostoru pro uplatnění vlastní fantazie, v Sun Dogs jsou obě nejzajímavější možnosti povážlivě okleštěné. Herní systém, který aktivně bojuje proti hráčovu průzkumu světa, je už jenom třešničkou.

Je to obrovská škoda, protože by se určitě našli lidé, kteří by si moc, moc rádi pročítali popisky bitev o galilejské měsíce, kterých se účastní se svým kamarádem z Marsu a přítelkyní z Venuše. Forma Sun Dogs by optimálně dovolovala vžít se do místního biotechnoidního světa, aniž by autor hry nutně potřeboval platit za krále programování. Ve stávající podobě je ovšem hra pouhým torzem svého potenciálu. Nedostatek obsahu a rozbitý herní systém jsou varovným příběhem pro ostatní vývojáře.