Summerhouse
Hra, ve které nemusíte nic zachránit, zabít, osvobodit nebo zničit. Máte si prostě jen odpočinout a vystavět domeček snů. Relaxační novinka dorazí začátkem března, do té doby si můžete zkusit bezplatné demo.
Další informace
| Výrobce: | Friedemann |
| Štítky: | casual, budovatelská, meditativní, adventura |
Summerhouse je jako vánek čerstvého vzduchu, který si společně s ranní kávou vychutnáváte na vlastnoručně postavené terase. Jakkoliv jsou v posledních letech hry výrazně pestřejší než kdy dřív, pořád v nich jde převážně o konflikt. I ten Mario musí po nepřátelích skákat nebo házet čepice a dává to vlastně smysl. Designéři před vás kladou překážky, za jejich splnění dostáváte odměny. No a vy to všechno překonáváte, sbíráte a užíváte si dopaminu a je vám dobře.
Na druhé straně spektra je pak výrazně menší, ale v posledních letech rostoucí škála nekonfliktních her. A jednou z těch nejzajímavějších pacifistických jednohubek je Summerhouse. Svérázná budovatelská hra maličkého rozsahu, ale velkého srdce. Na svědomí ji má jeden jediný vývojář Friedemann a musím říct: „Všechna čest!“
Nestrategie
Friedemannovi se tady povedlo především podchytit skvělou relaxační atmosféru, kdy v první řadě o nic nejde a vůbec to nevadí. Nemáte tu totiž žádný cíl, žádnou překážku ani žádnou odměnu. Respektive tu můžete stavět dům, ale nejste omezeni ani materiálem, téměř nejste omezeni místem a už vůbec tu nejsou jakékoliv (materiální, finanční či jakékoliv jiné) prostředky, které by vám bránily v rozletu. A odměna? Inu, jen a pouze pohled na váš krásný výtvor.
Summerhouse tak není typická budovatelská strategie či simulátor jako spíše plátno pro vaši kreativitu a prostor pro krátký, ale efektivní únik buď od reality, nebo od všech těch akčních her plných konfliktů. Základní koncept Summerhouse je dokonale prostý: Máte možnost vytvořit si dům. V demu, které si určitě vyzkoušejte, je k mání sice jen a pouze prostor u moře, ale v plné hře pak bude možnost stavět třeba i ve městě, nebo na horách. Pozadí je víceméně statické, ale velkou měrou se podílí na tom, co na hře tolik funguje, a tím je atmosféra.
Právě o atmosféře celá hra primárně je, protože jak už padlo výše, výzvy, cíle nebo pravidla byste tady hledali marně. Navíc tu nejde ani o nějaké sofistikované architektonické postupy, jako spíš o prosté „hraní si“ a experimentování. V tomhle případě je cesta cíl, a radost z nového lootu, povedeného headshotu či postupu na další úroveň tu skvěle supluje dobrý pocit, když vidíte, jak vám po rukama roste domeček snů. Nebo, pokud je to zrovna váš šálek čaje, libovolný paskvil.
Přímočarost především
Jedním z hlavních taháků Summerhouse je absolutní jednoduchost, respektive přímočarost hry. Zapomeňte na interiéry nebo příliš složité exteriéry. Zapomeňte na 3D nebo příliš komplexní simulátor. Na rozdíl od všemožných více či méně sandboxových „stavebnic“ s hromadou možností vás tady čeká zážitek, který je stejně prostý jako efektivní.
Summerhouse tak nabízí velice skromný výběr stěn, střech, komínů, dveří, okapů, dekorativních předmětů či různých venkovních prvků (cedule, popelnice…) a jednotlivé věci nemůžete ani nijak otáčet. Rozhodovací paralýza, stejně jako třeba utápění se v nekonečných menu a hledání jehly v kupce sena, tady opravdu nehrozí.
Svůj vysněný dům si tady nejspíš nenavrhnete a stejně tak nemůže Summerhouse posloužit jako jakési herní koncepční pískoviště třeba pro rekonstrukci vašeho reálného domu. Takhle to tady opravdu nefunguje a velice rychle pochopíte, že v jednoduchosti je síla. Že právě z omezených možností vyplave na povrch něco krásného, protože ani většina reálných domů nejsou, minimálně zvenku, přeplácené.
Hra přitom vybízí k experimentování a jakémusi nalezení a rozvíjení vlastního stylu. Sledovat, jak vaše výtvory ožívají, je úchvatné a uspokojující zároveň. Nemůžete tvořit celé ulice nebo hrady a zámky. Tohle není SimCity ani The Sims, tohle je v podstatě jen dokonale přímočarý interaktivní „spořič obrazovky“.
Budovatelský Bob Ross
Pokud netrváte na těch nejmodernějších vizuálech, zaujme vás Summerhouse na první pohled. Jeho vizuální estetika je jedním z primárních důvodů, proč mě osobně tenhle kousek tolik zaujal. Pixelový styl v sobě snoubí nostalgické kouzlo i prostor pro fantazii, ale zároveň nabízí dostatek detailů pro to, abyste měli důvod si vyhrát tuhle s anténou, támhle s graffiti, nebo tady si dali záležet na umístění markýzy.
Ani se nenadějete a budete řešit každičký centimetr a přesně vypočítávat, kam dáte poštovní schránku a kam klimatizaci tak, aby to dávalo nějakou logiku a zároveň to estetický dojem z vašeho díla nerušilo, ale naopak jej umocňovalo. Tím vším pak prostupují decentní animace pohybující se hladiny vody nebo stromů, s jejichž listím si hraje vítr.
Ve výsledku je tak sice každá scéna statická, ale ve své statičnosti působí až překvapivě živě. Navzdory tomu, že vám tu kolem domu nepochodují turisté ani domorodci, cedule vám neočůrávají pejsci a vůbec tu tak trochu chcípl pes. O to víc pak vyniká váš výtvor.
Balzám
Summerhouse vyjde na Steamu už 8. března a já se po vyzkoušení dema vážně těším. Tohle nebude hra roku, dost možná se na ni i brzy zapomene a popravdě jde o tak specifický a podivný subžánr subžánru, že je těžké ho někomu doporučit. Zároveň by se dal ale vychválit vlastně komukoliv. Okouzlující vizuál, podtaktované herní mechaniky a prakticky ničím neomezené stavění s pečlivě vybranou hrstkou předmětů může za správné konstelace podmínek oslovit vlastně kohokoliv.
Summerhouse totiž nejenže uklidňuje, on ve svém klidném, tichém a skoro až meditativním útočišti inspiruje. Za mě jde o malý herní klenot, který za hřích stojí i navzdory absenci jakékoliv překážky či výzvy. Nebo právě kvůli tomu?