Street Fighter V

Základy máme. Zdi, omítku a střechu doděláme časem 

Capcom moc dobře ví, že hráčům prodává nedodělaný titul. Zaklíná se přitom orientací na multiplayer a soutěživost. Proč byste hráli příběhovou singl kampaň, když si můžete na našich skvělých online serverech s přelomovým matchmakingem najít soupeře a bojovat proti masu a svalům místo jedniček a nul?

Když pomineme rekreační hráče, kteří skutečně smaží jen arkádový mód a poráží jednoho bota za druhým, aby si případně občas střihli gaučový offline duel s kamarádem, tak je pravdou, že doba ještě nedospěla do okamžiku, kdy by si Capcom mohl dovolit samostatný online komponent prezentovat jako pokračování mnoho let starého titulu (čtyřka vyšla v roce 2008) a chtít za něj plnou cenu. Street Fighter Online za dvacet, třicet éček? Proč ne, ale vydat pětku za cenu tříáčkového titulu a nevymyslet si lepší omluvu, to prostě nejde.

Ano, Capcom slíbil příběhový mód na červen, ale i bez něj je Street Fighter V mimořádně chudým příbuzným i v rámci nepříliš konkurenceschopného žánru. A ironie osudu tomu chtěla, že pětka vychází v době, kdy ještě většina hráčů pamatuje Mortal Kombat X, který obsahem přímo přetéká.

Jen si to spočítejme... máme tady šestnáct bojovníků, z toho čtyři nováčky. Slušná soupiska, na které úplně bolestivě chybí Guile (prý přibude časem), ale pokud se vám opravdu stýská, můžete hrát za Nashe, což je to samé v bleděmodrém. Průšvih je v tom, že bez online multiplayeru si ve hře moc neužijete.

Můžete do zbláznění bušit do protivníka v tréninkovém módu. Ten ale pořád postrádá nějaké výraznější vedení, všechno se v něm musíte učit metodou pokus-omyl. Můžete si zahrát Survival, ale ten je dobrý tak akorát na sbírání alternativních oblečků. A můžete si zahrát Story mode, který je ovšem jen tenoučkou náplastí na tradiční příběhový singl. Za některé postavy odboucháte jen dva, tři zápasy (proložené statickými animacemi kolísající kvality) a je hotovo.

Volaný bojovník je nedostupný. Opakujte prosím volání později...

Můžete se s tím vším smířit a po krátké rozcvičce vyrazit rovnou do online multiplayeru, zvlášť když ho Capcom tak vychvaluje, ne? Chyba lávky, po vydání hry se celý online sesypal jako domeček z karet. PC verze sama o sobě zaplní svými bugy dva listy papíru, ale největším problémem je nefungující multiplayer. Hra vás neustále vykopává z lobby, není schopná vám najít protivníka, případně vás nechá dlouhé minuty čekat, zatímco se snaží řešit nějaký problém.

Je to frustrující a nemilé, tím spíš, že od tohohle selhání nemáte kam utéct, pokud jste si tedy nevypotřebovali kamaráda na telefonu. Starý dobrý gaučing, kdy hrajete proti živému soupeři v jedné místnosti, je samozřejmě třešinkou na dortu hraní bojovek, ale přiznejte se, pánové, kdo z vás to má? S přibývajícím věkem a povinnostmi už není snadné se jen tak sejít a uspořádat odpolední souboj na život a na smrt. Online multiplayer v malých dávkách vám dává menší pocit viny nad "ztraceným" časem. Ale to by musel fungovat alespoň v jednom z pěti pokusů.

Dětské nemoci, řeknete si. Ovšem u hry, která na svůj online přísahá, a spoléhá na něj jako na první a poslední. Vezměte hráčům léta opečovávanou Ultra Mega Super čtyřku a dejte jim obsahově osekanou pětku, která je navíc rozbitá. Tenhle první dojem se bude Capcomu hodně složitě žehlit. A to všechno přesto, že pětka je zevnitř opravdu dobře vymyšlená a je radost si v ní zamlátit. Pokud vám to tedy osud dovolí.

Ty máš svaly, já mám V-Skill 

Pětka se hraje jedna báseň a vypadá jednoduše skvěle. Její charakteristickou image posunuli tvůrci zase o kus dál, a pokud hrajete v šedesáti snímcích za sekundu, je to prostě poezie. Ano, někomu ten styl může připadat od devadesátek už trochu okoukaný, ale přesun do 2.5D zpracování se ve čtyřce povedl na jedničku a pětka z toho v podstatě už jenom těží a přidává drobné detaily, které jednoznačně potěší. Tady nebylo potřeba nic spravovat.

Naopak v herní mechanice nezůstal kámen na kameni. Pokud máte pocit, že jste ve čtyřce byli hodně dobří, rozhodně se nebojte. Vychází se ze stejného základu, takže můžete jet bomby jako za starých časů. Mohlo by vás ale překvapit, že škvíry v původním systému jsou nyní pečlivě utěsněné. Pokud tedy hráči vědí, co v pravou chvíli zmáčknout.

Jednoduché a přímočaré kombování ze čtyřky vzalo trochu zpátečku a tzv. Focus dobíjecí panel vystřídal V-Skill. V čem je rozdíl? Především v tom, že V-Skill je unikátní pro každou postavu a do značné míry srovnává celou soupisku. Už by se vám nemělo stát, že někoho ukamenujete jenom proto, že máte postavu s velkým dosahem, rychlýma nohama, případně si libujete v neblokovatelných přehozech.

V-Skill se aktivuje velmi snadno, ale chvilku vám bude trvat, než mu porozumíte u každé postavy a naučíte se ho používat ve správný okamžik. Bison třeba umí chytat firebally a vracet je zpátky, Dhalsim se umí zastavit uprostřed skoku, ale spíš než reversaly funguje V-Skill především na útok. Aktivuje se poté, co vám zmizí víc než půlka energie, ale není to jednorázová propustka z průšvihu. Dostanete deset vteřin, během kterých máte k dispozici speciální útoky, dost často z neblokovatelných pozic, ale jak už bylo řečeno, všechno si musíte nejdřív osahat.

Pro rekreačního hráče je to možná krok zpět od jednodušších dobíječek, které po stisku tlačítka spouští obří a efektní kombo, ale zavedením V-Skillů se Capcom zjevně snaží podkuřovat spíš profíkům a nářkům nad nevyváženými postavami, kdy některé charaktery byly pro online hraní v podstatě zakázané, protože se vám hned každý vysmál, že si ulehčujete práci. V pětce vše působí vyváženějším dojmem, i když na opravdové hodnocení je ještě příliš brzy, zvlášť s rozbitým multiplayerem. Zeptejte se znovu po stovkách odehraných zápasů, hledejte názory profíků.

V-Skill ale rozhodně působí jak krok správným směrem - souboje jsou taktičtější a nevyzpytatelnější, hráč má možnost se podívat na postavu a její bojový styl úplně novýma očima, aniž by zmizela ona charakteristická dynamika, která ze Street Fightera udělala miláčka žánru v první řadě.

Sto bolestí pionýra

Pokud tedy za každou cenu chcete být ve světě pětky co nejdřív a rychle chytit ten drift hráčů, co se potřebují vytrénovat, aby si pak online neutrhli ostudu, pak do toho jděte. Buďte však jako správní průkopníci připraveni na řadu ústrků. Servery budou padat, souboje lagovat, nervy potečou. Capcomu se sice ve dnech následujících po vydání povedlo jakž takž optimalizovat síťový kód, ale matchmaking pořád ještě nefunguje úplně dokonale, takže má občas váš protivník brutální lag a ze souboje se stává hra na schovávanou.

Loadovací časy mezi online zápasy jsou pořád úmorné a otazník se vznáší i nad mizivým počtem virtuálních peněz, které za vyhraný duel získáte. Tady je zaděláno na další průšvih, kdy bude Capcom z hráčů tahat opravdové peníze. Nové postavy a bonusy z chystaného online shopu totiž získáte zadarmo jen v případě, že máte dost vyděláno v samotné hře. A například odměny za absolvování směšně snadného Story módu nebo Survivalu absolutně neodpovídají úsilí v multiplayeru.

Co tedy poradit drtivé většině hráčů, která si chce jen pořádně zaboxovat? Kupte si ve slevě Ultra Street Fighter IV a poctivě trénujte. Za pár měsíců si můžete koupit pětku a zažijete pokrok zbavený největších přešlapů. Anebo běžte do Mortal Kombat X nebo XL. Jistě, je to jako přestupovat ze Sparty do Slavie, tahle vzájemná rivalita nikdy úplně nevymizí. A je to jiné kafe snad v úplně všech ohledech. Pokud vás však tyhle žabomyší války netrápí, můžete si s širokým úsměvem na tváři užít obojí. V Mortal Kombat je totiž tolik obsahu, že vás to pohodlně zabaví na tři, čtyři měsíce, které bude Street Fighter V potřebovat, aby se dal do formy.

A pak? Pak to bude pro některé zas těžké rozhodování. Ryu, nebo Liu Kang? Guile, nebo Scorpion? Losna, nebo Mažňák? Život je holt boj.