Street Fighter 6

Klasika v moderním hávu

V zásadě jde o to, že s „moderním“ ovládáním stačí k provádění různých úderů a komb poloviční počet tlačítek, takže hráči, kteří nestojí o memorování a pilování jednoho konkrétního bojovníka, mají šanci si smysluplně zahrát i proti zkušenému soupeři. Výhodou klasického ovládání je samozřejmě fakt, že zkušení borci budou mít svého bijce daleko lépe pod kontrolou a mohou se věnovat těm nejdrobnějším nuancím.

Soubojový systém ale v globálu prošel několika důležitými úpravami, které si hráči budou muset nechat přejít do krve. Patrně nejvýraznější novinku představuje Drive Impact, speciální útok, který dokáže proniknout obranou, ale jeho použití limituje ukazatel Drive Gauge. Tento úder se dá vykrýt skrz Drive Parry, která si sice také ukousne něco z Drive Gauge, ale po úspěšném provedení vám naopak trochu doplní. 

Souboje jsou nesmírně dynamické a oproti minulému dílu i rychlejší, přesto na mě ale Street Fighter působí pořád mnohem techničtějším dojmem než třeba osmý Tekken, který jsem si byl před časem vyzkoušet ve Francii. Samozřejmě na vás opět čekají do absurdna přehnané efekty, ať už jde o barevné cákance, nebo o ohnivé kopy a údery.

Čistě esteticky se mi nový Street Fighter velmi líbí, i když jeho stylizace určitě není pro každého. Co se ale týče technického zpracování, nemohu si pomoct – čekal bych mnohem víc. V rámci působivosti grafického zpracování zkrátka momentálně kraluje Mortal Kombat, jehož 11. díl je i mimo žánr skvěle vypadající záležitostí. Ani nový Street Fighter, ani chystaný Tekken 8 se bohužel technickému pozlátku nejbrutálnější konkurence neblíží, byť bych je za ošklivé určitě neoznačil.

Pochvalu si rozhodně zaslouží design jednotlivých postav, většinu hráčů asi na první pohled zaujme „daddy“ Ryu, který odložil vrchní díl oblečení a nechal si narůst vousy. Street Fighter ovšem exceluje hlavně v animacích postav, takže třeba na pohyby francouzské tanečnice Manon je doslova radost pohledět. Každé gesto je krásně plynulé a celkovou prezentaci zvládá Street Fighter 6 na jedničku. Tahle hra má zkrátka svůj unikátní, nepřehlédnutelný a desítky let budovaný styl, tak křiklavý a nekompromisní, že jej můžete jedině milovat nebo nenávidět. Je ale zřejmé, že v tomto ohledu nezůstalo nic na půli cesty, a to včetně fenomenálního hudebního doprovodu. Tím ale dobré zprávy jen začínají.

Oslava hojnosti

Pamatuju si, že když jsem kdysi dávno recenzoval pátý díl, jednou z hlavních výtek byla naprosto zoufalá obsahová nabídka při vydání. Capcom se naštěstí za těch osm let výrazně poučil, a tak je nabídka Street Fighteru 6 hned při vydání pořádně natřískaná. Už nyní máte k dispozici 18 hratelných bojovníků, přičemž samozřejmě nechybí ty nejpopulárnější hvězdy, jako je Ryu, Guille, Chun-Li nebo Honda, ale přibyla i šestice nováčků, z nichž nejpůsobivější je obrovská Marisa, ve které Rudý cyklón Zangief konečně našel smysluplný protějšek.

V rámci běžných herních režimů nechybí prakticky nic, co byste očekávali. Street Fighter 6 nabízí perfektní a bohatý tutoriál, který vás velice zevrubně naučí základy hraní, ale mimo to vám také pomůže zvládnout každou konkrétní hratelnou postavu, vysvětlí vám její silné stránky i slabiny a poskytne tipy k dosažení kýženého úspěchu. 

Samozřejmě můžete hrát multiplayerové Ranked zápasy, každá postava má svůj vlastní arkádový režim, který v pěti nebo dvanácti zápasech (včetně obligátní likvidace náklaďáku na čas) velmi stručně nastíní její příběh. Přiznám se, že mě co do singleplayerových kampaní v bojovkách rozmazlilo studio Netherrealm se svými moderními Mortal Kombaty nebo dvoudílnou sérií Injustice. Jejich několikahodinové kampaně plné roztomile klišovitých příběhů jednak nechávají vyniknout všechny hratelné postavy, ale jsou zpravidla dostatečně zábavné a svižné, aby udržely mou pozornost.

Like a dra... Tak nic

Street Fighter 6 na to jde trochu jinak a pod názvem World Tour přináší velmi ambiciózní režim, který tradiční mlátičku přetváří ve variaci na sérii Yakuza. Namísto eskapád protřelého japonského gangstera vás ale vsadí do role nýmanda, který se chce prosadit ve světě ocelových pěstí a betonových břišáků. A rovnou řeknu, že moje dojmy z něj byly zpočátku poněkud rozporuplné.

Pro tento příběhový mód si napřed musíte v poměrně obsáhlém editoru vytvořit svého bijce, přičemž následující hratelnost ovlivňuje i jeho výška a zbytek tělesné konstituce. Vyrobit si tady můžete skutečně nehoráznou zrůdu, případně jakž takž ucházejícího bojovníka či bojovnici, faktem ale je, že se mi i navzdory několika pokusům nepodařilo dosáhnout podoby, která by následně v herním světě nepůsobila vedle Capcomem připravených NPC jako pěst na oko, jako bytost ze zcela jiné reality.

Váš vyvolený rek se snaží pochopit samotnou esenci síly pod vedením sympatického trenéra Lukea v lokální tělocvičně a posléze je velmi brzy vyslán do světa, aby si na cestách vysloužil ostruhy. První desítky minut budete pobíhat po městě, vyzývat náhodné kolemjdoucí na souboje (ve světě Street Fighteru se umí prát úplně každý), kupovat si nové kousky oblečení a plnit rozmanité vedlejší úkoly a aktivity, které vás třeba naučí, jak na ty zpropadené půlobloučky analogovou páčkou.

Stejně jako v Yakuze se vám může stát, že se na vás na ulici vrhne skupinka zlobivců, o kterou je třeba se postarat, brzy před nimi ale budete spíše utíkat, protože stále stejné souboje s lidmi, kteří na hlavě z nějakého důvodu nosí krabice, po chvilce omrzí. Hlavním smyslem World Tour je ovšem seznámit vás s hrdiny Street Fighteru v jejich přirozeném prostředí a šikovně vás tak aspoň trochu naučit jejich herní styl.

Slavní borci si totiž budou postupně vašeho hrdinu brát pod svá mentorská křídla, díky čemuž získáte možnost používat jejich útoky a komba. Mezi jednotlivými styly budete přepínat a je docela legrační sledovat nasvaleného masoráda, kterak se najednou začne ladně pohupovat jako ohebná Chun-Li, majitelka nejsmyslnějších stehen v herním světě.

Příběh World Tour je plný absolutně ztřeštěných momentů, které žánrově skvěle zapadají, na rozdíl od zmiňované vzorové Yakuzy ale samotné vyprávění moc netáhne a režim tak působí spíše jako glorifikovaný tutoriál, případně možnost k utopení desítek hodin ve zlepšování své postavy.

Pozitivní ovšem je, že World Tour je tu jaksi „navíc“. I pokud byste tento režim zcela ignorovali a chtěli se zaměřit výhradně na ostré kompetitivní hraní, nabízí toho Street Fighter 6 až hanba. Další klíčovou součástí je totiž samozřejmě online hraní v režimu Battle Hub, kde můžete se svým avatarem procházet jakousi obří arkádovou hernu a kromě soubojů s ostatními se věnovat i mnoha dalším vedlejším aktivitám, včetně hraní retro videoher. 

Tento režim jsem bohužel mohl testovat jen v předběžných přístupech, recenzní kopie měla přístup na servery uzavřený, přesto z mé zkušenosti vše běželo bez problémů a síťový kód optimálně zvládal náročná internetová klání bez rollbacků. Capcom se nijak netají tím, že ze Street Fighteru 6 chce mít hru s dlouhodobou podporou, která bude v průběhu příštích let dostávat nový obsah, battle passy a všechny další záležitosti, které jsou s tímhle obchodním modelem spojené. Už v tuto chvíli je ale hra naprosto svébytná a za své peníze hráči nedostávají jen nějaký oholený nepodarek, jako tomu bylo minule.

Doslova pro každého

To nejdůležitější, co se o novém dílu Street Fighteru dá říct, totiž je, že navzdory víc než třicetileté historii působí nová hra nesmírně svěže. Je radost staré známé postavy znovu prohánět po arénách a hlavně se při hraní nedostavuje pocit, že se snažíte nabourat do nějakého extrémně uzavřeného klubu profesionálů, kteří mají v hlavě jen úspěch v esportových turnajích. Šestý díl po dlouhé době působí vlídným dojmem hry, která chce ukázat širokému publiku, proč mohou být bojovky skvělé. A to je skvělé samo o sobě.

Street Fighter 6 vstupuje do nové éry v plné síle, naprosto sebevědomě a hlavně bez kompromisů. Svým přístupem obslouží staré pardály, stejně tak ale podává pomocnou ruku úplným nováčkům či těm, kteří si jen čas od času chtějí zahrát na návštěvě u kamaráda. Capcom servíruje bohatou krmi, a i když bych místo World Tour ocenil sevřenější příběhový režim nebo si přece jen představoval, že mě technická kvalita grafiky okouzlí o poznání víc, můžu tenhle návrat velké legendy bez uzardění doporučit. Fanoušci bojovek v těchto měsících budou mít žně.