Strange Brigade

Dle příběhu v Egyptě před čtyřmi tisíci lety vládla ukrutná panovnice Seteki, kterou nakonec lidé svrhli a její duši uvěznili do sarkofágu. Ve 30. letech 20. století, v období před druhou světovou válkou, však jistý archeolog rozlomil pečeť, čímž vypustil značně nakrklou vladařku na svobodu. Osud světa se proto octnul v rukou velice netradiční čtveřice dobrodruhů a lovců pokladů, kteří létají po světě ve vzducholodi. Ti okamžitě nasměřují své plavidlo k Africe a vyrazí nakrmit znovuzrozenou panovnici olovem.

Nedostali zaplaceno?

Už na první pohled je Strange Brigade ujetá hra – zasazením, hlavními postavami i zadáváním úkolů. To podtrhuje i hlas vypravěče, který na pozadí komentuje takřka všechno, co děláte – dokonce i vaše odchody do menu. Jeho projev okořeněný přehnaným britským přízvukem se buďto naučíte milovat, nebo vám z něj slezou nehty, žádná jiná možnost neexistuje. Nabízí se však cesta tolerance, protože jeho majitel jako jediný z dabérů dokázal slušně mluvit do mikrofonu. Zbytek osazenstva naopak zní poněkud amatérsky.

Ve výsledku spolu s vypravěčem hra vzbuzuje dojem, že se díváte na předpotopní brakový seriál, a právě v tom tkví její kouzlo. Tím ale bohužel vyčerpáváme všechno zajímavé, co se ve Strange Brigade ukrývá – zbytek je buď obyčejný, šedivý nebo rozbitý.

Čistě technicky se jedná o kooperační střílečku z pohledu třetí osoby, kde se zhostíte jednoho člena týmu. Odlišuje je od sebe v podstatě pouze grafický model a talisman se speciální schopností. Do rukou si vezmete jednu ze zbraní a vyrazíte na misi. Budete-li chtít střílet sami, bez dalších hráčů, hra se na vás připraví menším počtem nepřátel. Ve dvou a více samozřejmě řady protivníků zhoustnou.

Hordy toho samého

Jenže právě nepřátelé představují jednu z hlavních slabin titulu, protože jsou nudní. V podstatě se jedná o vysušené mrtvoly, které na vás nejprve vybíhají jen tak nalehko a pak na sebe začnou nabalovat zbroj. Některé jsou posléze rychlejší, jiné se naučí plivat oheň. A jako bonus se do vás v pozdějších úrovních obuje minotaur. Problém je, že všechny druhy nepřátel mají dvě nohy, dvě ruce a hlavu (nepočítáme přerostlé škorpiony). Jeden antropomorfní model a to je vše.

Ve výsledku proto máte pocit, že neustále střílíte do těch samých potvor. Což ve hře, která je postavená na kosení obrovských hord, není zrovna dobrý předpoklad. Ať se vám pokouší servírovat nové druhy vysušených mrtvol sebelíp, stejně se zají. Když se hra ke konci rozhodne utrhnout ze řetězu a zavede vás do pirátských jeskyní, namísto mrtvol v nich potkáte kostlivce…

Kdo nekrade, okrádá sebe

Vedle nudného designu bohužel nezaujmou ani schopnosti nepřátel, které vás nijak nenutí ke kooperaci. Všichni se bezhlavě hrnou vpřed, nebo vás ostřelují z dálky. Umělá inteligence není natolik schopná, aby nutila tým držet se pohromadě nebo si dokonce pomáhat. A v takovém případě vlastně hře ani nemusíte říkat kooperační.

Strange Brigade ale není jen o o střílení. Po úrovních jsou rozesety také různé logické puzzly nebo hádanky, jejichž řešením získáte zlato, za které si posléze můžete kupovat lepší vybavení. Hádanky lze opět rozlousknout v jednom člověku, ale například kombinační zámky, jejichž správnou posloupnost naleznete „někde v úrovni“, zvládnete pouze s fotografickou pamětí nebo s papírem a tužkou, kterými si poznačíte správnou kombinaci. Když jste alespoň dva, může jeden stát u klíče a diktovat jej druhému.

Chyby a podivná rozhodnutí

Pak ale přijde ke slovu velice hloupé rozhodnutí mít na mapách společný loot. Pokud někde vidíte zlato, vidí ho i vaši spoluhráči. A jestliže jej seberete vy, oni mají smůlu. Ten, kdo stojí u dveří a odemyká je, pravděpodobně po jejich otevření taky vybere všechny poklady, a chcete mu v takovém případě vůbec pomáhat? Pochybných rozhodnutí nebo mechanik přitom potkáte po cestě víc, ale horší jsou bugy.

Ačkoliv je hra graficky povedená, přišlo nám, že vývojáři investovali všechen čas do tvorby světa. Animace postav jsou toporné a plné glitchů. Třeba útok na okamžik odebere veškerou kontrolu nad ovládáním a kamerou. Váš dobrodruh sice umí uskakovat před nebezpečím, ale narazíte-li během skoku na nepřátele, zaseknete se o ně.

Přitom je zcela zřejmé, že by jimi mělo jít proskočit, protože jinak vás prostě obklíčí a zabijí, což se ve hře plné škodné děje docela často. Obzvlášť zákeřná je skutečnost, že nepřátelé útočí i v okamžiku, kdy vám zablokuje obrazovku nějaká animace, takže z ní pak procitnete do okamžité smrti.

Chleba s máslem

Podobné kiksy na první pohled působí triviálně, ale čím více se jich sečte, tím větší mají šanci vyvolat ve vás uvědomění, že vlastně hrajete úplně obyčejnou a nepříliš zábavnou střílečku. Jakmile se ze začátku naučíte pár mechanik, nic nového vás již během hry nepotká a chybějící obsah autoři nastavují stále delšími zástupy nepřátel. Už za hodinu nebo dvě se titul zkrátka začne opakovat a vy se budete nudit – ať už s sebou potáhnete živé spoluhráče nebo ne.

Strange Brigade zkrátka neurazí, ale ani nepotěší. Zmáknete ji za nějaká tři stereotypem ukončená prodchnutá sezení a pak se půjdete věnovat něčemu jinému. Ve více hráčích bude díky kooperaci stereotypu méně, ale to jde říct o všech coop hrách.