Still Wakes the Deep

Jen vydržet pár měsíců nepohodlí, brutálního počasí a despotického pokřikování předáka, než situace na pevnině zase utichne a může se vrátit k manželce a dcerám. 

Jenže to netuší, že bude řešit úplně jiné problémy. Až hlavice vrtáku narazí na „něco“ na mořském dně a ocelové chodby ropné plošiny se změní ve smrticí past, kterou se prohání oživlé noční můry. 

Studio The Chinese Room opět přichází s výborným příběhovým hororem, kterému by ale možná prospělo, kdyby nebyl hra. 

Simulátor chůze po ropné plošině 

Nechápejte mě špatně: Silnou příběhovou jednohubku kdykoliv rád zhltnu. Jenže Still Wakes the Deep má interaktivní stránku natolik ohlodanou na kost, až jsem se několikrát přistihl, že bych mnohem raději viděl příběh se odvíjet bez toho, aniž bych sahal po ovladači. 

Koncept ale nijak nevybočuje z předchozí tvorby studia. Everybody’s Gone to the Rapture, Amnesia: A Machine for Pigs nebo Dear Esther byly také hry, které chtěly hlavně odvyprávět zajímavý příběh a hrami byly až teprve v druhé řadě. Což je ostatně také případ Still Wakes the Deep.

Simulátor chůže občas protne jednoduchá skákačková pasáž, místy vás nutí být ve střehu kvůli quick time eventům, občas se v rudimentárním úseku s plížením snažíte vyhnout nepřátelům. A to je tak nějak všechno. Nečekejte ani žádné zásadnější puzzly či hádanky. Největší zásek vás může potkat, když přehlédnete cestu vpřed, ale koridory a lokace ropného vrtu jsou natolik klaustrofobické, že se nikdy nezdržíte dlouho.

Linearita zážitku je až překvapivá. Kromě rozevlátějšího úvodu, kde máte přece jen krapet svobody konverzovat s jinými postavami a loudat se chodbami a palubou vrtu, si zbytek hry pobudete v až příliš stísněném labyrintu. Tohle bludiště nemá žádné odbočky ani skryté zákruty. Cesta vpřed jenom jedna. 

I když dojde na setkání a úprk před carpenterovskými monstry, jsou to pasáže podivně impotentní a sterilní. Vždycky dopředu víte, že se něco semele, protože v prostředí najednou najdete skříňky, do kterých se dá schovat, a předměty, jimiž můžete potvory odlákat. Málokdy jde vyloženě o překvapení, pokud zrovna tohle není vaše první hororová hra.

Stejně tak osekané plíživé pasáže neprospívají ani budování napětí, protože protivníci pobrali asi tolik inteligence jako plankton a chce to takřka snažení, aby vám byli nějakým vážnějším ohrožením. Vlastně se jim bohužel děje to nejhorší, co se děsivému nepříteli v hororu může stát – velmi rychle začnou být otravní. Klacky pod nohy jim totiž hází design úrovní. 

Když narazíte poněkolikáté na místnost s několika východy, přičemž jen jeden je správný a nekončí slepou uličkou, raději se necháte chytit a zabít jen proto, abyste odhalili, kterou cestou se vydat. Teprve až pak si dáte tu práci a úrovní se pečlivě proplížíte. To ale taky znamená, že nebezpečí jaksi ztratí na hrůze a velmi rychle si začnete všímat skriptů z jedniček a nul, které jinak skvěle ztvárněné příšery ženou po vaší krvi. 

Mrazivý příběh

I přes slabou hratelnost má Still Wakes the Deep co říct. Příběh není sice bůhvíjak originální a slušelo by mu více nahlédnout za oponu mysteriózní události, která promění život na ropné plošině v zoufalý boj o přežití. Snaha vás udržet u obrazovky pobíháním po stísněných koridorech se občas míjí účinkem, protože nudná hratelnost spíše překáží vyprávění, i tak tady ale najdete srdceryvné příběhy a emoční zvraty, které za to stojí.

Všechny postavy jsou totiž fantasticky napsané, a i na krátkém úseku zhruba pěti hodin se The Chinese Room daří skvěle vykreslit jejich motivace a charaktery. Tvrďáckou osádku s typicky skotským naturelem naprosto bravurně ztvárňuje zástup prominentních skotských herců a dabérů v čele s Alecem Newmanem, jež mrazivým výkonem propůjčil život hlavní postavě. 

Právě velmi lidské příběhy a motivace hrají ústřední roli na pozadí katastrofické nadpřirozené události. Pokud chcete svíravý horor, který vám odhalí všechna tajemství nadpozemské „věci“, již těžaři ze dna oceánu probudí, budete zklamaní. Jestli ale chcete dojemné divadelní představení o běžných osudech, je Beira D tou správnou adresou. 

Audiovizuální špička

Still Wakes the Deep navíc fantasticky vypadá. Unreal Engine 5 vykresluje nádherné scenérie. Přestože prostředí začne být po chvíli jednotvárné, protože se mimo ropnou plošinu nepodíváte a kovové chodby plné potrubí a zastaralých přístrojů můžete ztvárnit jen několika způsoby, obzvlášť práce s nasvícením v pozdějších fázích hry bere dech.

Evokativní výjevy body horroru dokáží pořádně sevřít žaludek, a i když původ ústředního ohrožení není nikdy uspokojivě vysvětlený, vlastně to ani nevadí, protože do karet hraje všudypřítomné tajemno a neznámo.

Stejně tak zážitek povyšuje i špičková práce se zvukem. Ať už to je zmučený ryk posádky, nebo minimalistický soundtrack, po audiovizuální stránce se dá Still Wakes The Deep máloco vytknout.

Můžeme polemizovat, jestli by zážitku naopak neubralo, kdyby byl více hrou. Kdyby na ropné plošině bylo více dopisů k přečtení, které utvářejí příběh. Kdyby vám cestu vpřed občas ztížila alespoň základní environmentální hádanka. Kdyby opravdu šlo více o survival horor než jen o pár přísně zrežírovaných mrazivých scén.

Nebo naopak, kdyby vůbec nešlo o hru, ve které hratelnost působí tak trochu na sílu a překáží skvělému hororovému příběhu. Mnohem raději bych si Still Wakes the Deep přečetl jako novelu nebo zhlédl jako film. Protože i sebelépe vypadající hra a sebelépe napsaný a zahraný příběh dokáže nudit, když se k němu prokousáváte přes nudnou interaktivitu.