Still Life

Hrdinkou příběhu je mladá, nekonvenční, autoritami pohrdající zvláštní agentka FBI Victoria McPherson. Aha! Takže nikoliv Syberia, nýbrž hra Post Mortem se stala odrazovým můstkem pro nový přírůstek do početné rodiny detektivních adventur. Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu a Victoria je toho zářným důkazem, vždyť stejně jako její otec, nyní státní návladní, a její dedeček Gustav McPherson, zasvětila i ona život aktivnímu potírání zločinu. Také se říká, že historie se často opakuje. I tomuto úsloví je učiněno za dost, neboť podobně jako kdysi Gustav, čelí Victoria neuvěřitelně krutému masovému vrahovi, který řádí v ulicích současného Chicaga.

Ze současnosti i minulosti

Co na tom, že se blíží svátky klidu a míru. Vrahovu chuť po krvi tento fakt nikterak nesnižuje. Počet obětí vzrůstá a Victoriina trpělivost, jakož i jejího šéfa, je téměř vyčerpána. Navíc má vrah tu drzost si s agenty hrát na hádanky, v nichž celkem jasně naznačuje úzkou spojitost se sérií vražd z Prahy z roku 1929. Právě tyto vraždy tehdy vyšetřoval Victoriin dědeček coby soukromý detektiv.

Velkým přínosem příběhu je jeho šikovné rozdělení do dvou časových rovin. V té první si zahrajete za Victorii, která rozvíjí reálné vyšetřování v Chicagu. V určitý moment se ale přenesete téměř o osmdesát let nazpátek do Prahy, kde v roli Gustava McPhersona budete řešit případ sériového vraha prostitutek. První dějová změna nastává v okamžiku, kdy Victorie navštíví otce v jejím rodném domě a na půdě nalezne dědečkův deník, do něhož se začte. Gustavovy zápisky znenadání ožívají a dávají tak hráči možnost aktivně se podílet na událostech z Prahy, jež se mimo jiné odehrály dva roky po Post Mortem. 

Během hry se dějové linie prostřídají ještě několikrát a vy tak máte možnost postupně odkrývat nejen paralely obou případů, ale nahlédnete i do Gustavova soukromého života. Dědečkův deník není pro Victorii jen klíčem ke skrývané minulosti její rodiny, ale také zdrojem velmi cenných informací, napomáhajících při vyprofilování osobnosti současného vraha.

Engine Syberie stále žije

Po grafické stránce je možné hře vytknout snad jen nízké rozlišení, které lze akceptovat pouze z nostalgie nad Syberiemi. I zde narazíte na pečlivě navrhnutá a precizně předrenderovaná pozadí, na nichž se pohybují už o poznání méně detailní trojrozměrné postavy. Především exteriéry z Prahy hýří mnoha detaily a díky pobledlejším barvám a zřetelnému zrnu dávají hře dobový nádech. Zato Chicago je výhradně interiérovou záležitostí. Jediné exteriéry, o kterých se tady dá mluvit, jsou bezprostřední okolí budov.

Standardní herní náplň

Na klasickém point&click systému asi není co k popisování. Pravé tlačítko vyvolává pohled na poněkud nevzhledný inventář s ikonami pro listování mezi dokumenty, osobními poznámkami ve stylu „můj milý deníčku“ a také kompletními záznamy dialogů. Také zde naleznete ikony pro činnosti s předměty, tedy použití na scéně, vzájemné kombinování či jen obyčejné prohlížení pěkně z blízka a kolem dokola. Předmětů nebudete mít nikdy příliš mnoho, neboť většinu z nich brzy po jejich nalezení zase použijete.

Obtížnost hry lze hodnotit minimálně jako střední. Jsou tu předměty, u kterých je víceméně vždy zřejmé, kdy přišla jejich chvíle a také princip většiny hlavolamů je jasný prakticky okamžitě. Většinu z nich tvoří různé mechanismy s hejblátky, kde pohnutí jednoho z nich má za následek pohnutí dalších dvou či tří. O něco obtížnější je pečení vánočního cukroví podle receptu, kde jsou jména běžných přísad nahrazena poněkud romantičtějšími názvy, dále hledání souvislostí mezi názvy obrazů a krátké básně k uhodnutí číselného kódu, či k určení správných klíčových slov pro fulltextový vyhledávač. Zajímavé jsou i některé kriminalistické postupy při hledání stop od krve, či snímání otisků.

Příběh je zajímavý a napínavý, hratelnost občas zaskřípe, ale rozhodně ne tak, že byste kvůli tomu měli tendence na hru zanevřít. Pokud máte v oblibě detektivní žánr, Still Life lze rozhodně doporučit.