Stellar Blade (PC verze)

Na obrazovce mi právě ubíhají závěrečné titulky. První myšlenka? „Jasně, fajn hra. Ani omylem dokonalá, ale nakonec zábavná a kdybych si ji koupil, útraty bych nelitoval. Ale kvůli čemu okolo ní byl takový humbuk, nechápu.“

Jeviště: Apokalypsa

Stellar Blade bych se jako celek nebál označit za povedený kousek. Bohužel by se ale také našlo několik nepříliš zdařilých prvků a jedním takovým je příběh. Vyprávění je chaotické, nešikovně napsané, bez tempa a potřebné gradace.

Zamrzí to dvojnásob kvůli tomu, že při tvorbě světa a zasazení měli tvůrci naopak řadu velmi dobrých nápadů a připravili výborné jeviště, které vzbuzuje chuť dozvědět se víc. Škoda, že se na něm pak místo nierovsky strhujícího dramatu odehrává jen předvídatelný tyjátr plný plochých a zoufale nezajímavých postav.

Hlavní je radost

Ale co, kvůli příběhu, hádám, stejně nikdo Stellar Blade pouštět nebude. Těžiště leží jinde, totiž v řízné, dynamické akci a samozřejmě hrdince, kterou, pokud chcete, můžete navléct do ohozu, který má dohromady tolik látky, že by nepokryl ani gramofonovou desku.

Hra má jasnou a svým způsobem vlastně celkem přízemní prioritu: Cílí především na uspokojení. Nesmíme totiž zapomínat, že Shift Up je studio, které se původně věnovalo mobilním hrám, a s mířenými útoky na spouštěče dopaminu má proto bohaté zkušenosti.

Vážení, je to znát. Prakticky každá akce, každý zvuk, každá činnost i animace jsou pečlivě nastavené tak, aby polechtaly přesně ten správný kousek mozku. Třeba líbivé zazvonění, když se vám povede perfektní kryt, kterého jsem se za celou hru nemohl nabažit. Nebo bombastická animace a fanfára, když najdete jednu ze sběratelských plechovek a máte pokaždé pocit, že jste dokázali něco nesmírně výjimečného.

A co teprve fenomenálně efektní dorážečky omráčených nepřátel plné gejzírů krve, šťavnatého mrzačení nechutných zrůd a samozřejmě libých pohledů na tělo hlavní hrdinky při stylových akrobatických kreacích?

Přístup je to laciný, mělký, uřvaný, prvoplánový, svým způsobem vlastně celkem vulgární... A, je mi líto, funguje naprosto skvěle. Forma zde sice válcuje obsah na plné čáře, ale co už, někdy holt člověk nemá chuť na molekulární amuse bouche s třemi michelinskými hvězdami. Někdy je fajn si narvat do chřtánu laciný, příšerně tučný burger z pouličního stánku, který je sice zdravý jak skok ze skály, ale člověk se pak oblizuje ještě hodinu.

A do úplně stejné kategorie samozřejmě spadá i neustále našpulený zadek a poskakující poprsí hlavní hrdinky. Mohli bychom se sice zaklínat příběhovou argumentací, jako že protagonistka Eve je androidní superzbraň a dává smysl, že perfektní stroj na zabíjení bude obdařen perfektním tělem. Ale ruku na srdce, máme to zapotřebí?

Ne, buďme upřímní, vystrčená zadnice je ve hře prostě proto, abychom na ni mohli zírat se slinou v koutku. Nic víc hledat netřeba, nic jiného nepředstírá ani korejská modelka Šin Dže‑un, která protagonistce půjčila tělo, a pokud vás to jakýmkoliv způsobem uráží, je doufám zřejmé, že byste se hře měli vyhnout obloukem.

Sekec mazec

Stellar Blade je hack-and-slash akce s velmi mírnou příchutí soulsovek. Pod rukama si můžete představit zhruba potomka méně komplexní Bayonetty a výrazně snadnějšího Sekira.

Soubojový systém je kompetentní, funkční a zábavný. Ovládání při boji reaguje přesně a největší požadavky na hráčský um přijdou ve chvíli, kdy je potřeba se správným načasováním vykrývat sekvence nepřátelských výpadů.

Hrdinka zvládá čtyři druhy obrany: Kryt, úskok, teleport a odražení nepřítele, přičemž poslední dva lze použít pouze v určitých situacích. Poznat, kdy sáhnout po jaké defenzivě, je klíčová součást bojového úspěchu. Správnou volbu obrany pak hra odměňuje možností využít drtivé (a nesmírně uspokojivé, samozřejmě) protiúdery.

Eve je rychlá a mrštná, řízné zvuky šponují adrenalin, každý elegantní švih meče má zároveň uvěřitelnou váhu i sílu, scéna co chvíli vybuchuje v záplavě konfet i líbivých cingrlátek. Výsledkem je příjemný akční zážitek, který ale nemůžu jen chválit, ze dvou věcí jsem totiž byl spíš mrzutý.

Zaprvé: Obrana je co do herního designu zvládnutá výborně, možnosti útoku bych ale osobně provedl trochu jinak. Ne že by jich snad bylo málo: Eve zvládá celou řadu komb i osm útočných skillů. Jenže tvůrci vám prakticky celou sestavu dají k dispozici úplně od začátku. Což znamená, že se v průběhu hry odemyká už jen velmi málo nových možností a mlácení nepřátel pořád tím samým se prostě trochu okouká.

Zadruhé: Subjektivní stížnost, ale přesto... Hra mi přišla možná trochu moc lehká. Jasně, chápu, že cílem bylo uspokojit co nejvíc lidí a ne hráče odradit brutálním peklem, které si užijí jen úchylové, co dohrávají Elden Ring s páskou přes oči a na banánu s kytarou. Tvůrčí rozhodnutí odemknout obtížný režim, který nabízí solidnější výzvu, až po prvním dohrání, nicméně považuji za poměrně nešťastné. Možnost volby hned od začátku by přece ničemu neuškodila.

Trochu moc písku

Akce se i přes drobné výhrady velmi povedla. Škoda, že se na ni hra nespoléhá ještě trochu víc: Ve Stellar Blade totiž také najdete dvě otevřené lokace, řadu postranních úkolů a docela hodně plošinovkového skákání a šplhání. A této omáčky mohlo být o poznání míň, protože se z designového hlediska jedná spíš o průměr.

První problém je nabíledni: Obě zóny, které máte prozkoumávat desítky hodin, jsou si po hříchu podobné. Mají prakticky stejnou barevnou paletu, téměř zaměnitelné prostředí a budu upřímný, když jsem překonal první poušť, abych pak slavně vstoupil do... další pouště, neubránil jsem se zklamanému povzdechu. Stejnou reakci pak vzbuzují vedlejší úkoly, které se jen velmi málokdy vymaní z mantinelů standardního „najdi, přines, zabij“.

Hra mě též moc nepotěšila nepříliš konzistentním designem úrovní. Občas se blýskne velmi povedenými lokacemi, které je radost prozkoumávat, jenže pak před vás zas nemá problém postavit třeba řadu obrovských, úplně prázdných prostranství. A běžet několikrát hned po sobě kupříkladu kilometr holou pouští, než se konečně doplácáte k cílovému místu, je prostoj zábavný jak pletí pórku. A je jich bohužel víc, než by bylo zdrávo.

Hra střídá výpravy do otevřených zón s dobrodružstvím v lineárních lokacích, kde celý zážitek funguje znatelně lépe. Nelze se pak ubránit myšlenkám, zda by náhodou Stellar Blade nebyla v konečném součtu lepší hra, kdyby žádné otevřené planiny vůbec neměla.

A když už jsme u rozjímání, jak hru udělat lepší: Nevadilo by trochu méně šplhání a skákání, protože hra se u nich bohužel nemůže pochlubit úplně skvělým ovládáním. A za nepřeskočitelné cutscény (dokonce i v NG+) by také někdo zasloužil pohlavek.

Průzkumníci mimochodem musí též počítat se skutečností, že velmi podstatná část odměn za důkladné prošmejdění všech lokací je kosmetického charakteru. Zlepšování postavy, které byste poznali na hratelnosti, zas tolik nenajdete, různých oblečků ale naopak můžete získat přes 120. A pokud máte zálusk na opravdu všechny, připravte se, že budete muset Stellar Blade projít hned třikrát – řada ohozů se totiž odemyká až na New Game++.

PC verze v pořádku

Hra je na PC k mání v kompletní edici, tedy s veškerým později vydaným obsahem i oblečky z crossoverů s jinými univerzy: Nier a Goddess of Victory: Nikke. (Což je korejské gača akční RPG primárně pro mobily od stejných autorů.)

Ochuzeni nebudete ani o podporu moderních technologií. Stellar Blade se na PC může pochlubit kvalitnějšími texturami i čistším obrazem. Aby vám z toho nevybuchl grafický čip, nabízí se možnost využití DLSS 4 či AMD FSR 3, generování snímků (čtyřnásobné generování vyžaduje kartu od Nvidie řady 50XX), technologii Nvidia Reflex i DLAA. Hra rovněž podporuje širokoúhlá rozlišení až do formátu 32:9.

Optimalizace se rovněž vydařila velmi dobře a se silnějším hardwarem dokonce žádné berličky nebudete potřebovat: Na konfiguraci R9 5900X + RTX 4090 se hra bezpečně držela přes 100 FPS v nativním 4K při plných detailech a s vypnutým generováním snímků. DLSS v nastavení kvality poslalo snímkovou frekvenci ke 150 FPS, zapnuté generování snímků pak nabídlo hodnoty okolo 200 FPS.

Jediný problém nastal, když hra, která na maximální detaily tvrdí, že potřebuje zhruba 11 GB grafické paměti, v hlavním městě začala padat na plochu a tvrdila, že... Nemá dost grafické paměti. RTX 4090 je vybavená 24 GB VRAM, problém mě proto vcelku překvapil. Nakonec za něj ale dost možná nemohla hra: Jakmile jsem totiž na pozadí vypnul Google Chrome, pády už se neopakovaly. Budiž proklet, nenažraný prohlížeči. (Můj zlozvyk pravidelně nechávat otevřených sto padesát záložek rozhodně za nic nemůže.)

Obsahově je hra prakticky identická, počítačová verze má oproti té z PlayStationu navíc jednoho bosse a několik náušnic. Příští update je ale přidá i do konzolové verze a obě pak budou zcela totožné. Dohrání se splněním většiny vedlejších úkolů zabralo 40 hodin.

Ovládání na klávesnici s myší funguje relativně v pořádku, některé klávesové kombinace ale působí přeci jen trochu moc pianisticky a střelba se chová zvláštně – občas se mi zdálo, jakoby Eve nepálila úplně přesně při stisknutí tlačítka myši. Při vedení postavy pomocí gamepadu ale všechno probíhalo, jak mělo. Hra navíc i na PC podporuje adaptivní triggery a haptiku ovladače DualSense. Pokud ho máte k dispozici, doporučím Stellar Blade hrát právě na něm.

Grafika v porovnání s konzolovou verzí znatelně prokoukla a můžete se těšit na ostřejší a pěknější obraz. Výtvarná stránka prostředí je trochu k debatě – jak už padlo, pustiny a pouště moc oslnivou krásou neoplývají (a občas jsou vyloženě nehezké), ruiny měst či futuristické komplexy naopak vypadají velmi dobře.

Zvukové efekty jsou skvělé a výrazně podtrhují kvalitní bojový zážitek. Hudba... Je vlastně taky svým způsobem fajn, jen se připravte na skutečnost, že je prakticky celý soundtrack složený z K-popu. Kdo má žánr rád, může se radovat a... Nám ostatním nezbývá než zamáčknout slzu ve vzpomínkách na DmC: Devil May Cry s jeho fenomenálně běsným zvukovým prostorem od Noisie a Combichrist. Ale každému, co jeho jest, samozřejmě.

Fajn zážitek

Stellar Blade mě potěšila dravou, dynamickou akcí, říznými bitkami a nablyštěným pozlátkem. Jenže také trochu znudila příliš velkými lokacemi s líným designem úrovní, chabým podáním příběhu a nemotornými skákačkovými pasážemi.

Čisté víno do sklenice: Hratelnost je dobrá, ale ne tak moc, aby zasloužila nekritický jásot. Hypoteticky... kdyby si člověk odmyslel zařízlá tanga, našpulené půlky a vyprsené výstřihy, zůstala by sice stále příjemná akce, která by ale dopadla zhruba jako třeba Killer is Dead. Tedy jako povedená záležitost, na niž si ale po letech vzpomene jen málokdo.

Pranýřovat tu opravdu nehodlám, proti sexy hrdince ani půl slova a hru jsem si suma sumárum užil. Dívá se na ni skvěle a baví dobře. Jen prosím nepředstírejme, že je Stellar Blade něco víc, než ve skutečnosti je.

Zábavná, stylová, kompetentní, ale místy řemeslně nepříliš dokonalá výprava stavící především na formě, kterou bych kolem a kolem doporučil a těším se na pokračování? Rozhodně. Herní mesiáš, co vás od začátku do konce pošle úžasem do kolen? Ani omylem.