Steep: Aljaška

Pořád hlavně jízda

Hned úvodem musíme zklamat ty, kteří doufali, že by se s (bezplatným, nutno dodat) rozšířením mohly odehrát také nějaké změny v samotném konceptu hry. Ne, stále nejde o konkurenci pro SSX, pořád nebudete mít pocit, že hrajete sněhového Tony Hawka. Steep je i na Aljašce hlavně výlet na hory, při kterém se můžete vyřádit a vyzkoušet si věci, co by ve skutečnosti končily v nejlepším případě destičkami v páteři a doživotním traumatem ze sněhu.

Jízdní model se dočkal několika změn. Na první pohled se jeví jako pouhé maličkosti, ale dohromady z nich pramení lepší hratelnost. Když se dočtete, že je hra o něco benevolentnější ve vypočítávání síly dopadů, asi samou radostí nepropuknete v jásavý tanec. Pod tím si ale můžete představit daleko méně otravných situací, kdy vás dvě sněhové muldy za sebou rozhodí tak, že pak přistanete na úsměvu skok, který byl jinak provedený naprosto precizně. To už by mohlo probudit trochu veselí.

Občas se sice přihodí, že se postava zhroutí na zem po akci, u které prostě nebyl důvod, aby končila pádem, ale děje se to znatelně méně. Došlo také k jistému zpřesnění ovládání, takže už se většinou daří provádět opravdu ty triky, které chcete. Tvůrci rovněž vzali na vědomí existenci zábradlí a hran, od nichž už se většinou podivně neodmrštíte, ale naopak na nich lze vystřihnout elegantní slide. To nicméně platí pouze pro zábradlí v nových lokacích, starým je stále radno se vyhnout.

Sečteno a podtrženo, co se týče čisté hratelnosti, je Steep v současném stavu větší zábava než při vydání. Působí vybroušeně, responzivně a příjemně. Úplnou dokonalost sice stále čekat nemůžete, ale rozdíl je patrný. To samozřejmě platí i pro veškerý původní obsah, nejen pro nový aljašský masiv.

Místa hodně, závodů málo

Aljaška se nese ve znamení prazvláštní nerovnováhy. Vypadá jako základ impozantní rozlohy, do kterého se ještě plánuje dodávat obsah (což je dost možná pravda). Je obrovská. Sice ne tak jako původní hra, nemá k ní však zas tak daleko. Jenže na starých svazích jste se mohli poprat s více než stovkou závodů, zatímco nové pohoří jich skrývá jen skromných čtyřiadvacet.

Je sice potřeba připustit, že autoři při jejich navrhování evidentně počítali s jezdci, kteří už mají nějaké ty kilometry v nohách a křídlech, takže celková obtížnost je zřetelně vyšší. I přesto je ale momentální počet připravených soutěží spíše zklamáním.

Nic vám ovšem nebrání vyrazit nazdařbůh, hledat si zajímavé trasy na vlastní pěst a nakonec třeba vytvořit vlastní výzvy a závody pro své známé. Výborný systém mapování jízdy z původní hry pochopitelně zůstal zachován, není tedy žádný problém vyzvat ostatní, aby zkusili pokořit váš závratný stometrový skok či krkolomný slalom mezi skalisky. Prostoru pro podobné vyžití nabízí Aljaška požehnaně.

V pozitivním duchu

Nic proti dobré náladě ve zdravé míře. Nemůžeme si ale pomoct, Steep vám radost a rozjařenou bodrost podsouvá až moc na sílu. Opravdu bylo potřeba, aby si pro sebe na ovladači jedno tlačítko uzmulo vykřiknutí děsivě motivační hlášky? Na druhou stranu, dává to vzniknout skvěle komickým situacím, kdy si váš jezdec zavýskne a zvolá "Tohle znamená žít!", načež v plné rychlosti napálí do stromu. A to už náladu opravdu zlepší.

Za dobrý pocit ale hlavně může přeleštěná hratelnost. Celkové vyznění a mechaniky hry se nemění, pokud vás tedy Steep v základu vůbec neoslovila, Aljaška má pramalou šanci na tom něco změnit. Ale v případě, že se třeba už asi tak pátým rokem chystáte na hory, a všimli jste si, že zima už si zase dovolila skončit, aniž jste to stihli, je rozšířená Steep milou virtuální náplastí. Nejlepší zpráva je však adresovaná hráčům, kteří mají o tematiku zimních sportů zájem, ale jízda jim ve hře nevyhovovala. Právě ti by si díky drobným, ale důležitým úpravám mohli konečně přijít na své.