Starship Troopers: Ultimate Bug War!

Chcete vědět víc?

Hvězdná pěchota je satirou na propagandu, válku a spoustu dalších věcí. Jak tohle převést do akce v retro stylu? Tvůrci se úkolu chopili velice chytře a meta. Ultimate Bug War totiž není nic jiného než videohrou z odtajněných operací během války proti broukům, která má přivést mladé k narukování. Příběh se tak odehrává vlastně ve třech rovinách. Celou kampaň pojí i jednoduchá linka o vaší jednotce. Nutno ale říci, že rozhovory vysílačkou během misí nejsou žádný vrchol scenáristiky. Postačí ale, aby děj držel pohromadě. 

Skvěle naopak fungují hrané filmečky, kde si pro sebe většinu pozornosti ukousne právě Casper Van Dien. Přitom úplně stačí, že se odehrávají v jediné místnosti, propagují samotnou hru a inspirují hráče, aby se připojil k Hvězdné pěchotě. Jsou správně béčkové a špatné takovým tím dobrým způsobem, kdy vyvolávají sladké vzpomínky na dobu, ve které jsme hltali první dva Red Alerty. 

Když se nad celou myšlenkou hráč zamyslí, jen těžko šlo příběh pro takovou hru udělat lépe. Nastavovat tvář propagandě ve videohrách je vlastně v rámci toho, co samotná předloha dělá, lepší než se snažit vykřesat nějaké emoce dalším příběhem o jednotce bojující o holý život proti nepřekonatelným broukům. 

Nicméně o dost hůř je na tom poslední část story, která se točí kolem druhé kampaně, jež už prožijete v chitinu brouků. Tady totiž celá hra odůvodňuje svoji existenci tím, že se jedná o simulaci, jež má pomoci válečnému úsilí pochopit nepřítele. Jenže tady chybí Johnny Rico, který by to celé prodal a broučí kampaň prostě v narativní rovině působí na sílu. Jen aby v Ultimate Bug War celá sekvence za brouky prostě byla. 

Mrtvý brouk, dobrý brouk 

Hratelnost mě do jisté míry mile překvapila. Nese si estetiku prvních stříleček ve 3D a používá 2D sprity nepřátel. Hratelností jsem si několikrát vzpomněl třeba na takové levnější Halo. Můžete třímat dvě zbraně a dva typy granátů. Jedná se o několik variací pušky Morita, brokovnici, raketomet nebo odstřelovačku. Zbraní není závratné množství, akci to ale nevadí. 

Doplní je totiž ještě sada taktických úderů, možnost si zavolat zásobovací zásilku nebo se vám dostane do rukou pilotování obleku Marauder a po důležitých místech jsou rozeseté i těžké zbraně nebo stacionární kulomety. Ve finále je tak možností, jak brouky kosit, víc než dost. 

Je trochu komické, jak různé nálety, bomby a další taktické údery připomínají strategemy v Helldivers 2 stejně jako granátování broučích hnízd, a tak se uzavírá kruh mezi hrou, která má Hvězdnou pěchotu jako jednu z největších inspirací, a tou se skutečnou licenci. 

Jednotlivé mise se odehrávají v otevřených mapách, kde je několik úkolů. Je jen na vás, v jakém pořadí je budete plnit. Nečekejte ale extrémní volnost. Mapy nejsou zrovna největší, mimo úkoly v nich pak najdete pouze extra zásoby nebo tajné předměty, které mezi misemi odemykají menu cheatů. Navíc cestou na vás pořád útočí brouci, takže v rámci zachování vlastního zdraví a munice, budete stejně raději spěchat k dalšímu úkolu.

První mise jsou pecka. Odpálíte broučí artilerii pomocí raketometu na atomovky, nalepíte broukovi C4 na zadek nebo sledujete masivní útok na vaše pozice, kde se bráníte do příletu transportní lodi. Kultovní vizuál skvěle funguje i v retro grafice a všechno do sebe zapadá. 

Následují ale dva problémy: S každou další misí se vkrádá špetka repetitivnosti navíc a opadá úvodní nadšení z celkového fanouškovského servisu. A pak je prostě konec. Reálně vám lidská kampaň zabere tak čtyři, maximálně pět hodin. Pak můžete sice zkusit hrát znovu ty samé mise s lepším skóre, na vyšší obtížnost anebo zapnout posbírané cheaty. Což je sice vcelku zábavné, ale pocit, že by si hra zasloužila o něco víc, prostě zůstává.  

Každopádně rovnou doporučím začít hrát alespoň na předposlední obtížnost, která představí brouky ve smrtící podobě, jež alespoň trochu odpovídá filmu. Naštěstí z nich ale zároveň nedělá nesmrtelné polykače nábojů. Obtížnost je spíš o poškození, počtech, zásobách, ale třeba i o tom, jak velké je okno, ve kterém druhým zmáčknutím klávesy zrychlíte nabíjení vaší zbraně. 

Brouci útočí! 

Hra za brouky je, jak jsem zmiňoval, o něco slabší než lidská kampaň. Je na ni vidět, že si obě části nejsou úplně rovnocenné. Kromě slabšího příběhu je ještě kratší. Počítejte tak hodinku až dvě. Nemá ani svoje sběratelské předměty, ani si nejde hratelnost ozvláštnit cheatováním, a proto je snad ještě víc repetitivní. 

Přitom nápad hrát za brouky je skvělý. Když jsem s druhou částí Ultimate Bug War začínal, zavzpomínal jsem na éru her, jako byly třeba Giants: Citizen Kabuto nebo Alien versus Predator, ve kterých vás nechali hrát za několik diametrálně odlišných postav. Jenže první dojem prostě není všechno. Za brouky totiž jen dokola děláte to samé. 

Váš ultimátní brouk, kterého na rozdíl od vojáka vidíte ze třetí osoby, má tři podoby – rychlou pozemní, létací a ultimátní tank, který pro použití vyžaduje nabíjení. Do toho máte schopnost aktivovat hnízda a přivolat si broučí posily. Nicméně vaše náplň práce je dosti monotónní. 

Budete likvidovat lidské základny, kdy vás základní vojáci moc nepošramotí. Hrozbou je až technika a nejrůznější věže. Většinou tak naletíte vzdušnou formou do základny, zničíte pár generátorů, pomasakrujete, co se dá, nabijete ultimátní formu a zničíte co nejvíc budov. To budete opakovat v různých variacích, dokud mise neskončí. 

Plnit svou povinnost 

Ve finále je tak Ultimate Bug War velmi rozporuplná. Na jedné stranu jde o skvělý servis pro fanoušky. Atmosférická a zábavná akce v prvních misích stojí za každou korunu. Jenže hra i přes svou povážlivé krátkou herní dobu nedokáže udržet tempo po celou dobu. Mohou za to hlavně dost repetitivní úkoly, kdy máte pocit, že děláte to samé pořád dokola, a nakonec i malý počet typů nepřátel.

Nedá se říct, že bych se nebavil, ale z největší části za zábavu mohla právě značka i sledování filmečků mezi misemi, které šponují atmosféru na maximum. Samotné probíhání map bylo už o trochu slabší. Místo celé broučí kampaně bych věnoval víc invencí do té lidské nebo ji prostě udělal rozmanitější, takhle působí akorát navíc. Ve finále jsem se tak nemohl zbavit pocitu, že Hvězdná pěchota je takový vedlejší projekt pár nadšenců, zatímco většina studia dělá na druhém Boltgunu.