Starhawk

Verdikt
77

Starhawk se dle očekávání opírá především o multiplayer. Ten je ovšem kvůli novému systému Build n' Battle věcí dost vrtkavou, která může zážitek ze hry hodně měnit. Starhawk není bez chyb, ale když se zadaří, nabídne netradiční a skvěle adrenalinový zážitek.

Konzole

PlayStation 3PlayStation 3

PlayStation Store

Další informace

Výrobce: LightBox Interactive
Vydání: 11. května 2012
Štítky: sci-fi, multiplayer, tower defense, střílečka, third person, akční, online, strategie

K většině dnešních her je přidáván multiplayer jako nutný přívěsek. Holt, někomu vylezla z analýzy pěkná tabulka, že multiplayerové hry se prodávají líp a dá se na nich sekundárně vydělávat. Proto dnes dostaneme hru pro více hráčů snad i k pasiánsu.

U Starhawk je to naopak. Nápad přidat k ryze multiplayerovému titulu kampaň může přijít tak trochu divný, nadbytečný. Vývojáři z LightBox Interactive (de facto bývali Incognito Entertainment - tvůrci Warhawku) se ale zaklínali, že kampaň bude stát za to. Proč jim tedy nedat šanci?

Hezká fasáda bez pořádného obsahu

Bohužel, tvůrci té šance nevyužili. Ačkoliv je kampaň oproti multiplayeru opravdu podružná, začněme nejprve s ní, protože mnoho lidí by mohlo a vlastně i mělo skočit nejprve do singlu. Vypráví totiž příběh, který je metaforou zlaté horečky z divokého západu. Jen místo Deadwoodu tu je celý vesmír a místo zlata Riftová energie. A vy, jakožto hlavní rek Emmett Graves, jste nájemný ochránce dolů na „Rift“, i když je to trošku složitější.

Rift způsobuje mutaci u lidí a mění je v takzvané Vyvržence, čili hodně inteligentní, agresivní a animální jedince. Emmett a jeho bratr byli vystaveni působení Riftu. Jenže Emmett přežil, ačkoliv z něj prosvítají cool modré riftové jizvy, zatímco jeho bratr zmutoval a stal se vůdcem Vyvrženců. A nyní, po letech, se blíží finální bitva těchto dvou bratří.

A prosil bych jednu porci strategie s bunkry

Jen výjimečně máte čas zastavit se, abyste pochopili, co jste udělali špatně. A to není v pořádku, protože tohle není jen tak lecjaká, bohapustá šílená střílečka. Do hry přibyl systém Build n' Battle a ze střílečky se stal mix akce s tower defense. A jakkoliv to zní šíleně, ve výsledku tahle kombinace funguje. Víceméně.

Bohužel, v kampani vám tvůrci na hlavu hází protivníky ve vysokém tempu. Takže místo toho, abyste kombinovali svou obranu a budovali pořádnou základnu, plácáte jednu věc vedle druhé, jak to jde a ono to na zastavení hord stačí. A když říkáme tower defense, tak to myslíme vážně. Za narůstající energii totiž můžete stavět bunkry, pak zdi, pak kulometné věže, pak si nechat shazovat z orbity třeba i tančík nebo ikonický létající bitevní mech Hawk. Což je pekelně atraktivní potenciál i pro kampaň a je zatracená škoda, že nebyla látka uchopena lépe a obratněji. V kampani jen intenzita a množství nepřátel kompenzuje stupiditu AI

Čím je systém složitější...

O kampaň ale ve Starhawk fakt nejde. Klíčový je multiplayer a ten je... potenciálně geniální, leč velmi snadno „rozbitelný“. Starhawk není hra pro nováčky. Do sebe se pouští 32 hráčů a asi nemají hrát nic jiného, než Capture the Flag nebo Zones (obsazování bodů).

Pokud je nastavení ideální, bitva se přelévá z jedné strany rozlehlých map na druhou, hráči kooperují, staví velké základny a kombinují své schopnosti. Tu někdo vytáhne tank, tu další přilétne v Hawku, tu se někdo proplíží vpřed po svých (jinak je pěšák pekelně zranitelné stvoření) a položí blíž maják, který vám umožní respawn mimo základnu. Všechno běží, jako po drátkách - bavíte se.

V tomto ideálním scénáři hráči plně využívají toho, že shození budovy z orbitu může zabít nepřátele, kteří na tom místě stojí a ti nepřátelé vědí, že když dávají pozor, mohou z prostoru dopadu včas ujet. Jenže tenhle ideální případ nastává ve chvíli, kdy jsou obě strany týmově sehrané, mají mikrofony a navzájem se poslouchají. A teď si vezměte – jak často se vám tohle v multiplayerových akcích stává? Ano, je pekelně nefér za tohle hru kritizovat, ale to prostě souvisí s tím, že je velmi snadno „rozbitelná“. Build n' Battle udělal z frenetické akce něco víc, ale tím, jak nakupil herní prvky, učinil celý koncept zranitelnější.

...tím je pravděpodobnější, že se něco pokazí

Zhruba ve třech čtvrtinách zápasů budete svědky toho, jak jedna strana brutálně drtí tu druhou. A to prostě není zábava ani pro jednu ze zúčastněných stran. Důvodem je samozřejmě fakt, že zde pobíhá spousta lidí, co nevědí, která bije. Neví, jak používat zmíněné prvky a hlavně, a to především, s nikým nekomunikují. Ve výsledku stačí sedm, osm hráčů, kteří se domluví a přejedou oponenty stylem parního válce. Ale není v tom pocit nějakého umu, je to spíš střílení ryb v sudu s vodou.

Sám o sobě totiž hráče tak nějak nenabádá k týmové hře. Nesnaží se vyrovnávat nerovnosti. V těch nejlepších multiplayerových akcích zažijete moment, kdy se sladíte se skupinkou naprosto neznámých lidí, aniž byste museli říct slovo. Pochopíte, kdo jak hraje, co je třeba dělat a šlape vám to. Ve Starhawk ne.

Hru nelze odsuzovat za to, že ji mnozí neumí hrát. Jenže je nutné posoudit, jak se momentálně hra samotná hraje a jaké nabízí zážitky. A pokud vám nestačí poletování s Hawkem a sbírání občasných killů nebo geniální vzdušné souboje, můžete být zklamání častěji, než by bylo zdrávo.

Dejte mu čas, odmění se

Na druhou stranu, pokud máte partu kamarádů, s nimiž budete pořádat herní seance, je Starhawk pro vás jak dělaný. V tom vlastně naplňuje odkaz Warhawk: hraní s kamarády, pořvávání do mikrofonu a s tím související koordinace. Je to méně o šílené akci a více o koordinaci. A ve chvíli, kdy odstraníte bolestivé problémy s vybalancováním hry, zůstane vám pěkná stylizace a perfektní ovládání, což platí hlavně pro Hawka, s nímž se dají pořádat úžasné dogfighty a organizovaný chaos plný zábavy.

Je prostě na vás, co od hry očekáváte, co jí jste schopni nabídnou a hlavně, co jste ochotni ji na nějakou dobu odpustit. Momentálně je to „jenom“ inovativní a výrazně nadprůměrná multiplayerovka.