Stargate: Timekeepers

Verdikt
65

Stargate: Timekeepers je klon Commandos. Postavy nepřekvapí, ale vlastně se za ně dobře hraje. Celé hře chybí pár krůčků k tomu, aby stála mezi špičkou žánru. Škoda je i promarněného potenciálu příběhu, který působí spíš jako ne moc kvalitní lepidlo misí, i když se celá hra snaží tvářit jinak.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Další informace

Výrobce: CreativeForge Games
Vydání: 12. prosince 2023
Štítky: stealth, sci-fi, strategie

Stargate je fenomén. Hvězdná brána má i po letech hromadu fanoušků, kteří na ni nedají dopustit. O to je podivnější, že dodnes nedostala pořádnou hru. Docela dost jich skončilo v hlubinách zapomnění a zdálo se, že tomuhle vesmíru prostě nebude přáno. Jenže pak přišli Slitherine a oznámili Stargate: Timekeepers. Takových Commandos ze světa SG. Je tedy čas zase jednou popadnout věrnou P90 a projít branou do světů, kde vládnou samozvaní bohové a ukázat jim, že s lidstvem se musí počítat.

Goa'uld sem, Goa'uld tam

Hra začíná bitvou o Antarktidu. Uvítá vás slavná scéna, kdy na sebe nalétávají lidské a Goa'uldské lodě a SG-1 se snaží odhalit tajemství prastaré technologie. Vy ale nedostanete do rukou nikoho ze slavných postav. Namísto toho se vám představí velitelka Eva McCain s odstřelovačem Maxem Boltonem. S jejich pomocí budete muset zabránit bojovníkům Kull, aby elitní jednotce vpadli do zad. Hned v další misi se pak přemístíte na cizí svět, abyste provedli karavanu jaffského odboje skrz nepřátelské území. Pak zase zachraňujete dítě před obětí stoupenců Moloca. Nevíte, o čem to mluvím? Nedivím se vám.

Upřímně, i když mám svět SG rád, jeho seriály jsem naposledy viděl tak deset let zpátky. Timekeepers se vůbec neobtěžují cokoliv vysvětlovat. Hodí vás do děje a počítají, že všechny ty Kully, Molocy a Anubise znáte jako vlastní boty. Popravdě, jsem si u třetí mise otevřel wikipedii, abych si přečetl, kdo to ten Moloc je a vůbec se v ději orientoval. Hra nemá žádnou encyklopedii nebo cokoliv, co by pomohlo. Rozhodně bych ji ocenil víc než to, že je před každou misí video na téma: „Minule ve Stargate: Timekeepers,“ kde vám hra sadou záběrů z mise odhaluje, co jste dělali před chvílí a přidává trochu náhledu na nový úkol.

Klidně mi můžou fandové napsat, že někdo, kdo si tohle nepamatuje, by SG hru vůbec neměl recenzovat. Jenže ono to zdaleka není vše. Těšil jsem se na návraty starých postav, že zaslechnu známé tóny nebo se podívám do nitra Čejenské hory. Jenže smůla. Za celou hru jsem ani neslyšel otevírání hvězdné brány! Možná mě zmlsal Robocop: Rogue City, ale to, že mladá členka jaffského odboje říká slavné „indeed“ snad pokaždé, když na ni kliknete, nebo že Jaffové řvou „Jaffa kree!“, když vás odhalí, mi rozhodně nestačí. Dobře, hra se neopírá o servis pro fanoušky. O to lepší musí být v samotné hratelnosti, aby obstála.

Commandos se Zat'nik'atelem

Upřímně? Timekeepers jsou solidní zástupce žánru. Sice Mimimi Games rozhodně nepřekonají a přijde mi, že snad každá hra bývalého německého studia je o kousíček lepší. Do rukou se vám dostane celkem pět postav. Zmíněná velitelka Eva má slavnou P90, kterou umí střílet do kuželu, dalekohled, jímž ruší obranu nepřítele nebo zvládne házet patrony na odlákání protivníků.

Její bývalý, Max Bolton, zase střílí na velké vzdálenosti, výstřelem umí na chvíli oslepit nepřítele, aktivovat si kamufláž nebo pískáním soupeře přilákat. A'ta mlátí holí, dokáže ji nabít a praštit do okolí, krást nebo šplhat přes překážky. Sam je zase špion se Zat'nik'atelem, který se umí převlékat za nepřátele, odvádět jejich pozornost debatou nebo se hrabat v jejich vzpomínkách. Nejoriginálnější je pak Derreck, který ovládá drony, byť se do univerza SG vůbec nehodí. Jeho mechaničtí kamarádi umí odlákávat pozornost, hackovat nepřátele nebo prostě jen vybuchovat a protivníky omračovat.

Každý, kdo hrál původní Commandos nebo jakékoliv jejich nástupce, už teď musí vidět, že máte vlastně naprosto klasickou partu. No a hratelnost je klasická taky tak. Plížíte se mezi ukazateli vize nepřátel, které jsou rozdělené na výseč, v níž vás vidí a výseč, kde vás vidí jenom pokud běžíte nebo děláte nějaké nekalosti. Když spustíte poplach, všichni v okolí se na vás seběhnou a přivolají posily pomocí transportních kruhů. Musíte být chytří, opatrní a taktizovat. Hlavně ale pořád mačkat tlačítka pro rychlé ukládání a nahrávání. Naštěstí hra vás zhruba každých třicet vteřin začne odpočtem upozorňovat, že už je čas hru zase uložit.

Abych nebyl úplně nefér, změny tu jsou. Nepřátelé mají různé odolnosti. Třeba na Kully musí dva členové týmu použít speciální schopnost, obrnění Jaffové jsou zase imunní vůči sražení pažbou a je potřeba je zastřelit energetickou zbraní. Průzkumným dronům zase musíte vyřadit štít a pak je teprve rozstřílet. Všechna tahle pravidla většinou zvládne nějaká postava z vašeho týmu porušovat. Třeba drony může na dálku kontrolovat a odpálit Derreck a Eva svým dalekohledem odhalí Jaffské slabiny, aby je mohl kdokoliv praštit po palici.

Útokem zblízka disponuje každý člen týmu kromě Derreka a rozhodně ho budete používat nejčastěji. Je tichý a má nekonečno použití. Jedinou nevýhodou je, že zasaženého musíte pak ještě svázat a pokud ho někdo najde, může ho zase osvobodit. Těla tak budete házet ze srázu nebo schovávat ve křoví. Prostě klasika.

Hra naštěstí disponuje snad všemi moderními prvky žánru. Můžete ji zastavit a v klidu rozdat příkazy, označit místo a vidět, kdo se na něj zrovna dívá. Dokonce vás nechá přepnout do rychlejšího plynutí času, abyste nemuseli dlouho čekat na to, než stráž někam dojde nebo si urychlili přesuny. Takže ano, Timekeepers se hrají dobře. Nijak inovativně, ale dobře. Jediné, co z nich po téhle stránce kazí dojem, je občasné zaseknutí postav při pohybu, který je mimo jejich standardní trasu. Což zamrzí obzvláště u hry, kde je precizní provádění postupných akcí základem, ale není to nic pravidelného, a navíc stejně každých pár vteřin ukládáte.

Timekeepers jako seriál

Tvůrci na hru lákají jako na první sezonu. Nebudu polemizovat, jestli vyjde druhá, ale příběh rozhodně není něco, co by vás k obrazovce lákalo. Postavy sice neustále žvaní a snaží se prodat své vztahy a motivace, ale popravdě jim to moc nejde. Dabéři neodvádí nijak excelentní práci a stejně raději budete přemýšlet nad tím, jak se proplížit další místností, než proč se Eva a Max vlastně rozešli.

Mise jsou pěkné, v každé jde o něco jiného a hraje se trochu jinak. Jednou vedete konvoj nepřátelským táborem, jindy zase osvobozujete zajatce nebo si s rozděleným týmem navzájem pomáháte otevírat cesty. Postavy pro každou misi jsou pevně dané, jenom jednou si můžete vybrat, zda s sebou vezmete jeden, či druhý charakter.

Nepotěší ale, že první sezona vyjde na dvě poloviny. V době psaní recenze je venku jen první polovina, tedy sedm misí, dalších sedm vyjde sice bez příplatku, ale později. Horší na tom je, že titulní zápletka, která je popsaná už na Steamové kartě hry a vlastně se podle ní celá hra jmenuje, se „dramaticky“ odhalí až v poslední ze sedmi úvodních misí a vytváří tak zcela antiklimatický konec. Poslední člen týmu, který je taky dopředu avizovaný, se v první polovině série třeba neobjeví vůbec. To ani nemluvím o tom, že kromě Goa'uldů, Jaffů a několika Kullů nepotkáte jediného zástupce rozsáhlého univerza SG.

Budeme na dobrou SG hru čekat dál? 

Během hraní jsem se bavil. Dostal jsem dobrý klon Commandos. Ne bez chyb, ne nezapomenutelný, ale prostě dobrý. Samotná licence Hvězdné brány je pěkná, ale není využitá tak, jak by mohla. Nové postavy nejsou zábavné svou povahou, ale tím, jak se hrají. Mise nevypráví nějaký pořádný příběh, ale jsou nápadité. Timekeepers jsou za mě ukázkovou definicí mírně nadprůměrné hry. Užijete si ji s výhradami a pravděpodobně na ni zapomenete dřív, než vyjde druhá polovina misí.