Starcraft: Remastered
StarCraft: Remastered přiznaně cílí na esport. Zatímco pro profi hráče je takřka perfektní, pro běžného člověka jde o polovičatý remaster kdysi výborné hry, která se ale dnes už tak dobře nehraje.
Další informace
Výrobce: | Blizzard Entertainment |
Vydání: | 14. srpna 2017 |
Štítky: | sci-fi, retro, hd remake, realtime, strategie |
StarCraft: Remastered je specifický produkt pro specifické publikum. Jestli si tenhle patnáctieurový remaster pořídíte, nebo ne, to jste pravděpodobně věděli už při jeho oznámení. Vývojáři z Blizzardu se nijak netajili posvátným statutem původního materiálu, ani tím, jak na něj nebudou v žádném případě obsahově sahat. Zatímco jedna skupina hráčů tak vrní blahem, všichni ostatní by se měli mít na pozoru. I přes jasné zacílení remasteru na profesionální hráče může být pro nejednoho nováčka lákavý vhled do takřka oficiální volnočasové aktivity každého mladého Jihokorejce. Jenže takový nováček by zasloužil před koupí StarCraft: Remastered varovat, že možná nejde o hru pro něj.
Jako jízda na kole s propíchnutou duší
Po vydání druhého dílu před sedmi lety šla jednička (i s datadiskem) z disku pryč, a nyní se vrátila v podobě, v jaké si ji pamatujeme. StarCraft: Remastered vypadá přesně tak, jak si pamatujete, ale stačí zaškrtnout příslušné políčko v Options a růžové brýle letí z okna ven. Po přepnutí na původní grafiku se obraz po stranách oseká, všechno se rozkostičkuje a vypadá i zní to mnohem hůř.
Remasterová verze StarCraft toho nenabízí zrovna málo, ale hratelnost jako takovou nemění. Remaster se tak hraje naprosto identicky, jako kdybyste si (zdarma) stáhli původní hru. Vylepšení spočívají jen a pouze v technikáliích, přičemž tou nejviditelnější je rozlišení. Nově ho můžete vyhnat až do 4K, ale i na starém monitoru s rozlišením 1920*1080 vypadá nejnovější hra Blizzardu k světu.
Jednotky i budovy jsou v porovnání s původní hrou ostré, uživatelské rozhraní je ještě ostřejší, audio čistší a už jen samotné proklikávání se různými menu vyvolává vzpomínky na nekonečné LAN party.
Návrat starého známého
Jedna z klasických strategií je formálně zpátky v lepší formě, ale obsahově je pořád stejná. V singleplayeru na vás čekají desítky misí se starými známými postavami v čele s Raynorem, Kerrigan i Mengskem, a celou jejich space operou, prošpikovanou jedním klišé za druhým.
V mulitplayeru pak najdete tři odlišné a perfektně vybalancované rasy, kdy můžete hrát za mobilní a přizpůsobivé Terrany, rychlé a levné Zergy nebo za silné a drahé Protossy. Na balancu jednotek se nezměnilo nic, tudíž se lze pořád spolehnout na to, co jste se před lety naučili, nebo sáhnout po nepřeberném množství návodů, kterými internet přetéká.
Dobře promazaná multiplayerová mašinérie bude dokonale fungovat jen v případě, kdy patříte mezi cílovou skupinu. Jedinou změnou v multiplayeru je tak jen přidání matchmakingu a žebříčků, případně lig. Nekompromisním multiplayerem remasterované jedničky se tak můžete prokousávat podobně jako ve StarCraft II.
Nic pro běžného hráče
StarCraft vyšel v roce 1998 a jakkoliv nápady, jednotky, a především balanc vůbec nezestárly, okolní prvky, obalující dokonalé jádro, bohužel ano. Omezení výběru na dvanáct jednotek do skupiny, špatný pathfinding, nezobrazování úkolů během mise, nemožnost označovat více budov najednou…
Tyhle věci z vás budou ždímat větší emoce než všechny mise příběhové kampaně dohromady. Na první pohled se může zdát, že jde pouze o detaily, ale zkuste si odehrát několik zápasů. Dříve či později vás podobné věci začnou přinejmenším štvát, nebo vás v multiplayeru vytočí do ruda. Pokud se ovšem hraním StarCraftu neživíte.
S „detaily“ podobného ražení se StarCraft II: Wings of Liberty vypořádala, a nejen díky tomu, ale především díky obecnému posunu žánru RTS se s nimi potýkat už nechceme. Vizuálně zajímavější prezentace příběhu skrze nové obrazovky s arwrotky ve stylu komiksů a hezčí animované portréty všech zúčastněných jsou fajn, ale zastaralá designová rozhodnutí to nijak nevyváží.
Zajímavá je i absence achievementů, které v původní hře nebyly, ale v remasteru mohly být příjemným bonusem. Ale nejsou. Není ani možné přepínat novou grafiku do nové a zpátky kdykoliv se vám zamane. Jde to pouze v hlavním menu. Proč třeba nemít možnost zapnout si například jen nové uživatelské rozhraní, ale zachovat starou grafiku? Ano, pořád jde o detaily, ale jsou to právě detaily, které leckdy oddělují produkci Blizzardu od konkurence.
Někdo by možná raději viděl remaster ve stylu Age of Empires: Definitive Edition, kde se vývojáři nebojí sáhnout i na hratelnost. Chápeme ale, že Blizzard si něco takového nemohl dovolit. StarCraft: Remastered totiž pro běžné hráče určená není. Jde o produkt pro profesionální hráče.
Evolution complete?
StarCraft: Remastered je pro svoji cílovou skupinu vlastně dokonalý. Hru jako takovou zachovává perfektně, stejně jako grafiku, kterou nepřevádí do 3D – jen ji lehce učeše a nafoukne až do 4K rozlišení. K tomu nabízí drobná, ale vítaná vylepšení v čele s matchmakingem, žebříčky, cloud savy a tak dále.
Pokud se ale profesionálním hraním StarCraftu neživíte, není pro vás Remaster moc vhodný. Patnáct euro není žádná velká suma, ale raději si vyzkoušejte „demo“ – bezplatnou původní verzi StarCraft: Brood War. Po pár zápasech budete hned vědět, jestli jste tady správně, nebo jestli jste vlezli do špatných dveří.
A pokud vám na hezčí grafice, cloud savech a podobných prvcích nesejde, odehrajte si StarCraft klidně postaru. StarCraft, ať už ten původní, nebo remasterovaný, se už dnes zas tak dobře nehraje. Prvky, které jsou v RTS hrách standardem více jak dekádu, ty tady chybí. Zatímco profesionál už StarCraft: Remastered hraje, běžný hráč nechť tyhle dveře raději zavře a poohlédne se po něčem jiném.