Star Wars Battlefront
Hra, která, když už nic jiného, vás přinutí se znovu podívat na Hvězdné války. Ve Star Wars: Battlefront ale poráží forma obsah na hlavu a tančí na jeho hrobě. Graficky fantastická, technicky bezchybná, s perfektní atmosférou, to ano, jenže po chvíli ustupující euforie odhalí v jádru průměrnou a vcelku chudou střílečku. Pro nenáročného hráče nicméně příjemná volba.
Další informace
Výrobce: | EA DICE |
Štítky: | fps, star wars, multiplayer, akční, online |
Taky jste si při prvních videích a prezentačkách ze Star Wars: Battlefront říkali, že takhle to přece v životě nemůže vypadat? Že se zajisté jedná o technickou prezentaci možností enginu a skutečný výsledek bude ukázkám podobný jen zdaleka? Jenže se zdá, že jsme se tentokrát spletli, hra vypadá neuvěřitelně. Nicméně pod povrchem už to taková sláva není.
Hvězdná báseň
Hezčí,
autentičtější a atmosféričtější výlet do Hvězdných válek byste ale hledali jen
těžko. S povzdechem sice nutno doplnit, že krásné starwarsovské pozlátko je
vedle optimalizace v podstatě jediným velkým pozitivem hry, ale zato pozitivem,
které dokáže vyrazit dech.
Blyštivé krystalky ledu na stěnách křivolakých chodeb v jeskyni na ledové planetě Hoth, nostalgicky povědomé panorama Tatooinu, smaragdová zeleň lesního měsíce Endoru. Vše vypadá, jak si to pamatujete, jak to znáte, a pocit, který rozbuší srdce jak zvon, když vypukne konflikt, ten je těžké lapat do řetězů slov a vět. Milovník Hvězdných válek bude u vytržení.
Ocelovou zkázu
zvěstující kroky AT-AT, zoufalé nálety letky bombardérů Y-Wing, divoké
fortissimo v koncertu blasterových střel, když vzdušná podpora oslabí
imperiální kolosy natolik, aby na ně šlo útočit. Ikonický kvil TIE fighterů a
interceptorů v odvážném tanci s rebelskými stíhači nad bojištěm, podbarvený
mocným basem turbolaserů, schopných vmžiku zvrátit bitvu.
Probíháte po
visutých mostech mezi stromy, všude okolo víří hustá vegetace. Několik Ewoků se
kvapně klidí stranou (nejdou zastřelit, bohužel). U kořenů se mihne pár Rebelů,
přestřelka, trylky lehkých pušek, tóny těžkých blasterů, exploze termálních
granátů rvou větve a vše dohromady se slévá v audiovizuální hostinu, která musí
každého fanouška přivést do stavu nezřízeného blaha.
Technický skvost
Hra má skvělou optimalizaci. Na konfiguraci i7 + 980Ti se v 1080p a 1440p drží ve skálopevných 60 fps. To je vcelku normální, ale i v rozlišení 2160p hra v drtivé většině případů zvládá stabilních 60 fps, kolísání do deseti procent jsem zaznemenáte jen na měsíci Endoru a občas Hothu, a i při nejzuřivější bitvě v husté vegetaci nezpozorujete hodnotu nižší než 50.
Jak se tvůrcům
podařilo vyrobit hru, která na pohled naprosto bez problémů snese srovnání s
Crysis 3, tedy počinem, který řada hráčů považovala za nedostižitelně nejhezčí, a
přitom běží dvakrát tak lépe, si je těžké vysvětlit. Náleží jim za to nicméně
nejhlubší z poklon.
"A co dál,"
ptáte se, a kosa
padá na kámen, když je odpovědí rozpačité "eeeh". Hra sice
nabízí "singleplayer", ale jedná se jen o pár zbytečných tréninkových
misí, které spustíte tak možná proto, abyste si optimálně nastavili grafiku a
nekazili ostatním hru odbíháním do menu v ostrém zápasu. Hlavním a v podstatě
jediným zaměřením je tedy multiplayer.
Jenže, jakmile začnete procitat z počátečního Star Wars opojení, dojde vám, že hra trpí četnými neduhy. První, čeho si všimnete, je nepříliš bohatý obsah. Herních módů je sice na pohled přehršel, jenže ve všech děláte v podstatě to samé. Map je tragicky málo, na velké battlefieldovské konflikty v módu supremacy pouhopouhé čtyři, na menší team deathmatche stále dost mizerných devět.
Částečnou
výjimkou ze šablony "postřílej co nejvíc nepřátel, občas něco zaber a
podívej se, jak Vader seká vzbouřence na kusy" je mód walker assault. V
něm musíte v roli Rebelů zabránit mamutím AT-AT se dostat až k základně. To provedete
bráněním satelitních věží, díky kterým po určité době přijde nálet Y-Wingů, a
giganti jsou pak chvíli zranitelní. Impérium se pak pochopitelně snaží satelity
vyřadit z provozu, aby bombardování nebylo možné. Je to chvíli parádní zábava
epických proporcí, dynamická a s dobrým spádem, ale i zde je Achillovou patou
zejména počet map, jsou totiž opět pouhé čtyři.
Zbraně se
papírově liší dostřelem, přesností a poškozením, ale pocitově jsou si téměř
všechny výrazně podobné. Zamrzí také nedostatečný vozový park a někoho nepotěší
ani velice omezené možnosti úpravy vlastní postavy - k dispozici máte asi tak
padesát lidských hlav, aby se s velkou slávou na bůhví jakém ranku otevřely
zhruba tři hlavy jiných ras. A ne, wookie být nemůžete. Dalším kopancem je
absence vesmírných bitev. Classy se rovněž nekonají, všichni hráči jsou stejní.
Zkrátka a dobře, když vyšumí nadšení z audiovizuálu, hra toho moc nenabízí a
hratelnost se vcelku rychle okouká.
Sol to tam!
Známe dva druhy přístupu k multiplayerovým střílečkám. Menší taktické půtky mezi dvěma týmy, stojící na strojově přesné znalosti mapy do posledního střeleckého úhlu a perfektním zvládnutí zbraní i granátů v podání Counter-Strike, a otevřenější hratelnost Battlefieldů, která ale díky squad systému stále umožňuje taktické vyžití.
Battlefront stojí
někde mezi nimi, a nedělá to dobře. Je to, jako kdybyste se pokusili jít po
schodech zároveň nahoru i dolů - končíte na zádech v lepším případě s
podvrknutým kotníkem, a to je přesně pocit, který vzbuzuje i hra. Kompromisy totiž
nejsou vždy nejlepší volbou.
Na jednu stranu máte v podstatě nulové požadavky na dovednost se zbraněmi, tedy až na fakt, že projektily pochopitelně necestují instantně, ale chvilku letí. Krom toho ale v podstatě není možnost, jak se ve střelbě zdokonalovat - stačí prostě myší ukázat na nepřítele jak na ikonu a držet tlačítko. Zbraně mají stejný rozptyl při pohybu i ve stoje. Dávky ho nijak nezvyšují, stejně tak zakleknutí neovlivňuje přesnost. Jediná známka dovednosti tak, zdá se, je jak dobře dokážete s postavou kvedlat ze strany na stranu, zatímco solíte hlava nehlava.
Vřava
Hra tedy nestojí
nijak zvlášť na dovednostech jedince, což je dobře. Jenže hlídat úhly je na
otevřených mapách samozřejmě naprostý nesmysl. Nejde to moc dobře ani v
interiérech, vzhledem k tomu, že má každý neomezeně granátů na krátkém
cooldownu.
Člověk by tedy očekával spíš důraz na týmovou taktiku a obelstění nepřítele, že? Chyba lávky! Jakékoliv iluzi spolupráce totiž podkopává nohy systém respawnu. Tvůrci se očividně snažili minimalizovat hluchá místa, která se v ostatních hrách vyskytují, než se po smrti můžete zapojit zpátky do akce. Respawn tak v Battlefront probíhá občas dost náhodně a většinou co nejblíže bitvě.
Nefunguje to
jednak úplně ideálně, protože se dost často stane, že se trapně objevíte někomu
rovnou do rány či naopak nepříteli pěkně za zády, ale hlavně rozhárané
respawnování naprosto zabíjí snahu o spolupráci či koordinovaný postup. Na bitevní
pole se ze všech stran valí další a další hráči, každý sám za sebe, postupně
umírají, aby vmžiku přiklusali znovu. Výsledkem je nakonec chaotická vřava
čtyřiceti bezhlavých slepic v nepříčetném hurá stylu. Zábavná, to ano, ale
chybějící alespoň náznak nějakých hlubších rovin bitvy prostě zamrzí.
Nejen pěšákem
Po mapě najdete
rozházené modré bonbóny, po jejichž sebrání se stane Něco. Většinou dostanete
mocný raketomet na jedno použití, automatickou věžičku, kterou můžete kdekoliv
vyhodit, a ona pak bude střílet po nepřátelích, či silnější granát. Sebrat ale
můžete i možnost řídit vehikl či proměnu v hrdinu.
Zapojit se do bitvy za ovládacím panelem AT-ST či v kokpitu křížokřídlé stíhačky (pamatujete první překlady Star Wars knih?) je parádní zábava. Trochu ho ale kazí ovládání, které je zcela jasně koncipováno na ovladač. AT-ST se řídí ještě bez problémů, ale ovládat téměř čistě myší stíhačku už je dost krkolomné, a v případě imperiálního speeder bike na měsíci Endoru v podstatě nemožné.
Po sebrání a použití hrdinské lentilky se pak můžete proměnit na jednu z hlavních postav filmových Hvězdných válek a ukázat soupeřům, zač je toho Síla. Na výběr je Boba Fett, Palpatine a Darth Vader za Impérium a Leia, Han Solo a Luke Skywalker za rebelskou verbež. Všichni mají schopnosti, které dobře znáte - imperátor smaží Rebely blesky, Han střílí první a Boba pálí rakety ze zápěstního metače, zatímco poletuje po bojišti. Od princezny byste podle filmového kánonu asi čekali tak možná oslňování nepřátelských šiků kovovými bikinami, ale v rámci herní rovnováhy je samozřejmě i Leia pořádně schopnou bojovnicí.
Nic než forma
Nedostatek obsahu, hloubky, rozmanitosti, to jsou hlavní kameny úrazu. Dělat desetkrát to samé v bleděmodrém s překrásným pozlátkem je sice fajn, ale opravdu tak těch patnáct hodin - pak by nebylo s podivem, kdyby se aktivní hráči multiplayerových stříleček zase pozvolna rozešli zpět ke svým Battlefieldům, Call of Duty a Counter-Strikům. Hra zkrátka nepřináší dost na to, aby uspokojila hráče, kteří od multiplayerových akcí očekávají dlouhodobější vyžití.
Jak to vlastně je s hodnocením? Battlefront je průměrná střílečka, body přičítáme za fantastickou technickou stránku a grafiku a za možnost si strhujícím způsobem prožít bitvu ve Hvězdných válkách. Z toho také logicky vyplývá, že pokud vám Lucasovo univerzum nic neříká, nebo ho nedej bože dokonce neradi, nemá pro vás koupě Battlefront žádný smysl. Na druhou stranu, v případě, že vám nejde o složitější mechaniky či propracovanější boj a chcete si prostě jen pár dní zastřílet na perfektně zpracovaném lesním měsíci Endoru či planetě Hoth, je tato hra skvělou volbou.