SSX

Touhle krutě návykovou kvalitou oplývala nejslavnější snowboardová série tak před deseti patnácti lety, kdy ovládla virtuální sjezdovky a volné terény na předminulé generaci konzolí. Po zkušenostech s filmovými remaky ale moc dobře víme, že ty herní často trápí stejné bolesti. Kdo se příliš snaží, vyprodukuje místo zdravého nástupce jen šedivou křeč. V případě nového SSX šlo ale naštěstí o pečlivou a chirurgicky přesnou operaci, po níž pacient získal úžasné superschopnosti. Takže, jestli občas nadáváte na to, že EA chrlí sportovní hry bez rozmyslu a zapomíná na inovace, je SSX obrovskou náplastí na vaše bolístky.

Životní styl na dubstepových steroidech

SSX samozřejmě není typická sportovní hra. Přesně v duchu freestyle snowboardingu je to spíš životní styl. Nemusíte to přijmout a můžete všechny texty v sólové kampani (Worldwide Tour) rychle odklikat. Pestrobarevní týpci a typanky si tu vyměňují zenová moudra o kráse hor, síle přírody a vlastním uvědomění, ale lepší lidi z nich nedělají myšlenky, nýbrž váš postřeh a bohatý systém upgradů. Budete je potřebovat, protože běžné lidské schopnosti na devět nabízených terénů rozhodně nestačí.

Nový Zéland, Rockies, Alpy, Kilimandžáro, Mount Everest, Sibiř nebo Antarktida. Některá z míst jsou k sněhovým hrátkám vhodná, jiná naopak smrtící. Nečekejte reálné sjezdovky, ostatně až budete projíždět zasněženými africkými jeskyněmi, kde vedle sněhu crčí proudem láva, definitivně snad pochopíte, že fyziku někdo vyhodil oknem.

Triky, kterých bude váš cvičenec schopen po zřetězení několik komb v tzv. Tricky módu, možná vycházejí z toho, co je každoročně k vidění na X-Games, ale jsou násobeny stejně jako vaše body cca deseti až dvacetinásobně. V trikových závodech je vaším cílem předvádět ty nejšílenější kombinace twistů, grindů, flipů a holdů… důležitá je flow, nikoliv to kolikrát jste si v airu sáhli na board.

Ano, počet anglických slovíček v předchozí větě je zarážející, ale to už prostě ke snowboardingu patří, stejně jako dubstep a elektronická hudba, kterou SSX ještě mixuje podle toho, jak si vedete. Dobrá zpráva je, že můžete do hry nasypat vlastní hudbu. Původní soundtrack k předváděným šílenostem ale zkrátka sedí, především pak titulní It's Tricky od Run DMC. Ten naběhne vždycky, když se pomocí několika übertricků probouráte do Tricky řežimu, kde se všechno násobí na kvadrát a nitro ve vašem zadku nebere konce.

Kromě trikování můžete i závodit, ale nitro se vám dobíjí právě pomocí trikování, takže i ve sjezdech na krev občas musíte myslet na styl, jinak vám ostatní ujedou. Zlatým hřebem každého terénu je pak signature trať, kterou musíte prostě přežít. Zní to jednoduše, když máte k dispozici hned několik bazmeků, odolnou vestu a dokonce několik možností přetočit hru o pár vteřin zpátky? Nenechte se vysmát.

Nelezte na horu, která je moc špičatá

Tratě jsou tu tak smrtící, že každý z vámi zvolených machýrků (můžete je upgradovat průběžně, protože jeden se hodí na závody, jiný zas na triky) má na danou trať spočtenou procentuální schopnost přežití. Tu můžete vylepšit novým prknem, krčním pancířem, kyslíkovou maskou (na Everest povinná), svítilnou (v jeskyních si bez ní neškrtnete) nebo wingsuitem.

Komu se to nepovede, ten může vesele přetáčet, což se hodí i v případě, že držkopádem přerušíte slibně načaté kombo. Přetáčení samozřejmě stojí čas (při závodech) a body. Nikdo tu na vás nepočká a způsob jakým protivníci využívají zkratky a hromadí body uvrhne ze začátku spoustu lidí do deprese. Kdyby hráli starší SSX hry, moc dobře by věděli, že je to jen obrácená metoda cukru a biče.

SSX vás totiž na začátku zahrne spoustou povinností. Klasický tutoriál je velmi krátký, ale ve skutečnosti je tutoriálem celá Worldwide Tour - nové tratě přinášejí nové výzvy a ovládací schéma se rychle zaplní. Na výběr je dvoupáčkový kombo systém nebo původní ovládání tlačítky. Obojí má něco do sebe, ale pro zelenáče, který sotva udrží směr a tak-tak se trefuje do odrazů na skokáncích, může být obtížné hledat zkratky, uhýbat stromům, proniknout do tajů řetězení komb a ještě přemýšlet nad tím, jak se udržet na railu, nebo kdy roztáhnout padák.

Vepředu sice vidí jízdní linie svých soupeřů, ale ti jsou většinou stovky metrů daleko. Musíte být ale vyložený uplakánek (angličtina má pro to skvěle padnoucí výraz sore loser), aby vás tohle dostalo na lopatky. Na potřebném třetím místě s trochou cviku dojedete vždycky a zásekové tratě by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Co je ale vůbec nejdůležitější - i při jízdě na posledním místě se budete skvěle bavit!

Hlavou dolů, prknem v oblacích

Grafika se od předchozích SSX zas tak prudce nezměnila. Terény vypadají parádně, neonů je požehnaně, ale není to Super Stardust - prostě nic, co by vám vypálilo rohovky na týden dopředu. V téhle hře je totiž ze všeho nejdůležitější tempo a rychlost. Když nakopnete nitro a vyrobíte na skokánku třeba 1540 Indy se třemi přemety, zakončený čistým dopadem, budete si připadat jako Superman. Nebo chlápek přivázaný k balistické střele.

Způsob jakým hra uhání vstříc dalším překážkám je srovnatelný snad jen s Burnoutem nebo Wipeoutem. Pocit maximální rychlosti vás neopustí ani ve vzduchu, ať už se točíte na všechny strany nebo roztahujete padák. Hlasitá klubová muzika vše jen umocňuje a hlavně… vy nesmíte to tempo pustit.

Ztratit flow znamená ztratit body, takže cílem dne, týdne a měsíce je udržet kombo za každou cenu. Rotovat, kroutit, ohýbat a mezi dvěma odrazy třeba balancovat na špičce. Pokaždé hledat další rail, získat rychlost, abyste mohli skalní oblouk použít jako looping. Trefit skokánek uprostřed, ať se můžete v letu chytit lyžiny právě prolétávající helikoptéry.

Zní to krásně šíleně a když se to povede, je to šíleně krásné. Kdo ví, za třicet let to možná uvidíme v televizi, protože rozměry nájezdových ramp, schopnosti jezdců a kvalita prken, to všechno jde ve freestyle snowboardingu nahoru, aniž by mohl kdokoliv odhadnout strop. S SSX ale nemusíte čekat a můžete hltat snowboardové šílenství hned teď.

Asistovaný mulťák

Oproti předchozím dílům série bohužel chybí populární splitscreen. Nepřehledná, ale užitečná varianta zápolení umožňovala gaučové rozstřely a byla ideálním párty nástrojem na alpských slezinách. Teď potřebujete minimálně dvě konzole a párty mód, nebo musíte pozvat ke hře vaše virtuální PSN nebo Live kámoše.

Zvací multiplayer je také jediným způsobem, jak s někým naživo soupeřit. Obecný mulťák totiž funguje na principu porovnávání výsledků na stejných tratích a zaštiťuje ho tzv. RiderNet, což je obdoba Autoblogu u Need for Speed. Doba podobným řešením přeje, ale že by konzole nezvládly split-screen? Jako připomínka starých dobrých časů by určitě neležel ladem.

Staré vločky pod novým sněhem

Ostatně, vylepšování starého novým je pro aktuální SSX příznačné. Electronic Arts nic neuspěchali a opracovávali tenhle comeback několik let. Přitom je to vlastně "jen" oprášení toho, co tak skvěle fungovalo před deseti lety, no ne? Zkušenost nás naučila, že jen napodobit staré osvědčené principy ale nestačí. Kdyby to byla taková brnkačka, nestál by čtvrtý Indiana Jones za starou belu.

Tady jsme se respektem k původním kvalitám a chytře vymyšlenými novinkámi dostali zpátky na vrchol. Že to teď půjde už jen z kopce? Ale to je přece záměr! Jak jinak byste chtěli jezdit na prkně. Nové SSX je králem snowboardových her. Tahle pecka si zaslouží minimálně kliknutí na odkaz s demoverzí. Ale radši si ještě před stažením připravte peníze a možná i výmluvu, proč místo blbnutí v Krkonoších budete trávit víkend leštěním gamepadu na gauči.