Splitgate 2

Co byste jako tvůrci takového hitu udělali? Pravděpodobně ne to, pro co se rozhodli zakladatelé 1047 Games. Ti totiž aktivní vývoj ukončili, oznámili, že servery nechají běžet, ale díky penězům, které vydělali, budou rovnou dělat na druhém dílu. Větším, lepším, a hlavně takovém, jaký chtějí bez limitace financemi. No a tak vznikl Splitgate 2. Povedlo se jim dostát svým slibům?

Nové, staré, dobré, špatné

Když jsem poprvé usednul k pokračování v rámci jednoho z betatestů, moje první dojmy byly značně rozpačité. Nejde o to, že by to byla špatná hra, jen je prostě jiná. Hlavní kouzlo prvního dílu tkvělo hlavně v tom, že šlo o víceméně klasickou arénovou střílečku okořeněnou zmíněnými portály. 

Dvojka ubrala ve sbírání zbraní po aréně, přidala schopnosti, snížila počet ploch, na kterých se dají vytvářet portály, a dodala další hromadu moderních věcí jako zvyšování úrovně zbraní, battle passy a nakonec došlo i na battle royale mód. Když jsem se ale do dvojky pořádně ponořil, vlastně mi došlo, že ne všechno z toho je špatné.

Pokračování totiž pořád skvěle umí to hlavní, a tím je samotný gunplay. Nově si na začátku zápasu zvolíte jednu ze tří korporací. Ty se liší jak schopnostmi, tak i svou výzbrojí. Každý má sice k dispozici stejné třídy zbraní, ale jak se z nich střílí, už se liší docela dost. Příkladem budiž třeba brokovnice. Jedna korporace dostane klasickou pumpovačku, druhá energetický kanón, který se musí před výstřelem chvíli nabíjet, a poslední opakovací rychlopalnou s bubnovým zásobníkem.

Po mapách se ale objevují i další zbraně, od těžkých odstřelovaček přes raketomety až po ikonické BFG, tady trochu ironicky v podobě basebalové pálky zabíjející jediným úderem. Mobilitu zase doplní možnost poskakovat pomocí jetpacku a nově i slidování.

Vaše ultimátní dovednosti jsou sice fajn, ovšem nečekejte, že vyloženě zvrátí průběh zápasu. Pěkně ale dokreslují herní styl jednotlivých korporací. Dočkáte se třeba krycího štítu, který prostřelíte jen vy a váš tým. Odhalení nepřátel ve vašem okolí a krátkého boostu regenerace a rychlosti vaší postavy. S tím pak koresponduje i vybavení, které obsahuje kromě výbušných granátů třeba i injekci na posílení nebo mobilní portál, který hodíte kamkoliv a vytvoříte si pomocí něj vlastní zkratku nebo výhodné palebné místo.

Další korporace budou přibývat, a tak se časem nejspíš ve vašem týmu nebude jedna opakovat a bude těžší dát dohromady jejich pasivní bonusy pro celý tým. Stejně tak doufám že přibudou na výběr další schopnosti, výbava i pasivní vylepšení, kterých je teď pořád docela pomálu.

Hra je přitom pořád hratelná zdarma se vším obsahem. V herním obchodě najdete jen tuny kosmetických serepetiček. Polepy na zbraně, přívěšky, karty s pozadím, jmenovky, zbroje pro jednotlivé korporace, prostě klasika. Nechybí ani battle pass, který má jak políčka zdarma, tak prémiová. Milé je, že v něm získáte i prémiovou měnu zpět. Kolem monetizace už se seběhla i první menší kontroverze, kdy tvůrci některé skiny jednoduše přestřelili, ale naštěstí na komunitu rychle zareagovali a snížili jejich ceny rovnou o polovic.

Arény, módy a laboratoř

Splitgate 2 by si zasloužila i větší množství map. V současné době je jich patnáct. Což nezní jako nízké číslo, jejich problém ale spočívá v něčem jiném. Mapy totiž nejsou moc zajímavé. Chybí jim rozmanitost, za což může i fakt, že se hra stylizuje do zápasů před živým publikem, které často sleduje dění z blízkých tribun. Předchůdce ale ukázal, že když hra opustí generické umělé arény a vrhne se mezi obří věže v oáze nebo do bojiště v oblacích, funguje to skvěle. Tady se ale bohužel tvůrci moc nepředvedli.

Nabídka herních módů je oproti tomu slušná. Základní aréna představuje boje dvou čtyřčlenných týmů. Utkají se jak v klasickém deathmatchi, tak v módu, kdy jeden tým pokládá bombu na předem vybraná místa a druhý mu v tom brání. Nechybí ani variace na zabírání bodů. Mým asi nejoblíbenějším se nakonec ale stal mód, kdy tým musí sebrat míč, který se náhodně objevuje na mapě, a donést ho k sobě do základny. Ani v základně však není v bezpečí, pokud ho oponentův tým ukradne a donese k sobě, bod si připíše on. Kolo pak končí, když má někdo na své straně tří míče naráz.

Pořád platí, že hraní s portály je zatraceně zábavné. Umožní vám vytvořit si vyvýšenou palebnou pozici, pokrýt od kontrolního bodu místa, ze kterých nepřátelé útočí, i dělat přepady. Zkrátka a dobře, nic nepotěší tak jako moment, když utíkáte před nepřítelem a střílíte ho přitom do zad díky šikovně umístěnému průchodu. Když vpadnete nepřátelům přes celou arénu do boku s brokovnicí, neubráníte se šibalskému úsměvu. V druhém dílu je kvůli menšímu množství ploch pro portály jejich využívání o něco taktičtější, ale musím zároveň konstatovat, že mu omezení ubírá trochu té správné potrhlosti z jedničky.

Kromě klasických módů tu najdete i týmový deathmatch pro 24 lidí. U něj je ale nutno podotknout, že je znát, že Splitgate nejlépe funguje v menších arénách s neutuchající akcí. Větší mapy, kde občas máte problém se vůbec najít, sice pomocí slidování, jetpacku a portálů zvládnete překonávat vcelku hladce, ale působí mnohem prázdnějším dojmem.

Navíc mi schází některé herní módy z jedničky, jako třeba ikonický instagib, kde mají všichni k dispozici pušky zabíjející jednou ranou s dlouhým přebíjením. Ocenil bych, aby se vrátila možnost dát si dohromady vlastní playlist módů a map. Ostatně momentálně ještě nejsou k dispozici ani hodnocené zápasy a na šplhání po herních žebříčcích si fanoušci zkrátka musí počkat.

Naštěstí se ale vrátila i možnost tvorby vlastních map zabudovaná přímo do hry. Tady musím smeknout, protože tak intuitivní a zároveň komplexní editor jsem neviděl už hodně dlouho. Už teď se díky němu dá připojit ke zápasům, které do hry převádí ikony arénových stříleček, nebo různým šíleným experimentům, které komunita produkuje. 

Když moderně, tak s battle royale

Komunitou vcelku hnulo, když při vydání plné verze hry tvůrci oznámili svůj vlastní battle royale mód. Já sám jsem protáčel oči v sloup. Pokud něco retro arénová střílečka nepotřebuje, tak je to právě tohle. Nicméně, než jsem zamířil na fóra a mezi recenzenty na Steamu, nejprve jsem si ho vyzkoušel a musím uznat, že vlastně není vůbec hloupý.

Zvládá totiž zachovat ducha arénové akce. Mapa je rozdělená na několik biomů, které jsou přístupné přes velké portály, a tvoří tak vlastně samostatné střílečkové mapy. V nich najdete rozesetou výbavu a pasivní perky, které můžete sbírat. Hlavní je ale samozřejmě akce. Ta je rychlá, zábavná, ale je v ní prostor na chyby.

Po smrti vás totiž čeká celkem rychlý respawn a možnost se zase zapojit do boje. Tým, který chce vyhrát, tak musí být agresivní, ale bojovat i trochu takticky. Přitom přestřelky jsou díky rychlosti akce a portálům příjemně svižné. A s možnostmi průzkumu a vylepšování tady nevadí ani větší mapa. Právě biomy z battle royale patří k těm lokacím, které si zapamatujete.

Čím vlastně chceš být, milý Splitgate?

Vlastně mám z téhle střílečky pořád rozporuplné pocity. Není špatná, to vůbec. Jen mi přijde, že jsme za každý krok vpřed zaplatili ztrátou něčeho jiného. Máme korporace, ale chybí některé zbraně. Máme taktičtější portály, ale není s nimi tolik zábavy, protože přišly o svobodu. Chybí některé módy a zapamatovatelné mapy. V jádru vykoupení ale pořád stojí zábavná a originální střílečka. Taková, která by mohla s trochou lásky a péče vrátit arénové střílení na výsluní.

Přesto chápu, že se část komunity od pokračování prostě odvrátí. Konkrétně ta část, která nadšeně vítala Halo s portály. Právě proto, že v případě prvního dílu vývojáři naslouchali komunitě, mohl Splitgate bez problémů vyhrát nad obřími korporacemi herního průmyslu boj o multiplayerovou korunu. Jenže přesně kvůli všem inovacím bude dvojka pro některé z původních fanoušků přesně tím, co nechtějí.

Ale víte co, pokud máte rádi žánr arénových stříleček, dejte jí šanci. Pohyb je skvělý, pocit ze střelby taky a starým známým herním režimům propůjčuje zajímavý twist. Hlavně v ní tluče takové to příjemné srdíčko, které tvůrci do hry dali. Protože jim pořád věřím, že je dvojka přesně taková, jakou ji chtěli mít, když jejich ambice sahaly dál, za Halo s portály. Otázkou zůstává, zda ji takovou budou chtít i hráči.