Splinter Cell: Blacklist

Blacklist tvoří velmi promyšlené a logicky poskládané prvky z her v celé sérii. Ghost mode, dobře známý z předchozích dílů, vyžaduje mistrovsky zvládnuté plížení, aniž byste po sobě zanechali jedinou mrtvolu. Panther mode, který převládal v Conviction, počítá s tichým postupem, ale nenápadné zabíjení nebo omračování je v něm povoleno. A pro milovníky tvrdé a jednoznačné akce má Sam Fisher připravený útok ztečí.

Hra ve většině případů nabízí relativně svobodnou volbu taktiky, kterou chcete použít. Na některých místech jste ale vyloženě popostrkování vstříc jedné z nich a celkově hratelnost stojí přece jen spíše na kombinaci všech stylů.

Sam Fisher z Blacklistu je ve srovnání s Conviction ještě o něco čipernější. Skákání a šplhání, okatě připomínající Assassin’s Creed, zvládá mistrně jediným tlačítkem. V kombinaci s možností „označit a sejmout“, využitou už v minulém díle, to výrazně přispívá k dobré stavbě jednotlivých úrovní.

Blacklist se obecně snaží vyhnout patetickému slintání a získává na realističnosti i díky navigaci v úrovních, která vypadá spíše jako součást vybavení elitního bojovníka než jako umělý element, který by zbytečně narušoval soustředění a prožitek.

Tvrdý strýček Sam

Hlavní protagonista série Splinter Cell prošel změnou, kterou ostatně Ubisoft sliboval. Vyprchala z něj agresivita, nyní je jednoduše tvrdý a účinný jako dobře seřízená zbraň. Pravda, úplně chladnokrevným zůstat nedokáže. Z jeho mimiky díky kvalitní motion capture místy tryskají emoce jako z islandského gejzíru. Tím je ovšem Sam uvěřitelnější a reálnější.

Zároveň Fisher nehraje v příběhu Blacklist nijak výraznou roli a jeho historie z předchozích dílů o sobě dává znát jen výjimečně. Přednost dostává spiknutí teroristické organizace Inženýrů, která chce operací „Černý seznam“ přinutit Američany k ukončení vojenských misí v zahraničí. Zkrátka téměř jako ze života.

Procházet jednotlivé mise lze víckrát dokola a pokud si pokaždé vyberete jinou strategii, rozhodně se nebudete nudit. Škoda jen, že svět, kterým se pohybuje Sam, není plnohodnotný a působí spíše jako kulisa, místo toho, aby žil vlastním životem.

Bang bang, you’re dead

Přestože si většinou perfektně vystačíte s plížením, situace, kdy skončíte přitlačení ke zdi a cestu ven si musíte proklestit kulkami, nejsou nijak výjimečné. Na jednu stranu to lze u stealth titulu považovat za mínus, na stranu druhou to v kombinaci s relativně vysokou obtížností a tradiční zranitelností hlavního protagonisty přispívá k napětí.

Ať už našlapujete tiše jako panter nebo se rozhodnete prostřelit nepříteli hlavu, musíte být stejně rychlí jako blesk. Zdržení na jenom místě nebo pálení hlava nehlava představuje pro Sama takřka jistou smrt. A stačí k ní opravdu málo.

Lehce hromotlucky působí vybavení, které má Sam k dispozici. Takřka nikdy se nestává, že zůstane bez nábojů, a po čase se výběr hraček natolik rozroste, že si každý najde svou cestu, což dnes není málo. Tím spíš si pak ale člověk vyhraje s gadgety, jako je trikoptéra, kterou můžete vysílat na průzkum okolí popřípadě omračování nepřátel.

Plynulost špionážní konspirace neoslabují ani vedlejší mise, k nimž si můžete kdykoli odskočit. Zapadají, co se atmosféry týče, do celkového konceptu jako jeho součást, aniž by ho nějak rozmělňovaly. Působí ale ploše a rozhodně by jim slušelo víc, kdyby byly zakomponovány do hlavního příběhu.

Spolupráce na place

Dobrou zprávou je návrat multiplayerového módu Spies vs. Mercs. Kooperace je dva na dva, přičemž špioni hrají z pohledu třetí osoby a žoldáci akci sledují vlastníma očima. Symbolicky to poukazuje na různé polohy využívané v hlavním příběhu.

Zatímco špion potřebuje mít přehled o okolí, jeho detailech a poloze svého těla v prostoru, žoldákovi se hodí spíše možnost soustředit se na dění před ním. Spolupráce dvojice špionů navíc vyžaduje rozdělení rolí s tím, že jeden využije spíše stealth a druhý silovější taktiku. To celé se pak sjednocuje v postavě Sama Fishera.

Splinter Cell: Blacklist sjednocuje to nejlepší, co dosud série nabízela. Dokazuje, že akce nemusí být nutně na škodu špionáži, a ukazuje, že se ještě úplně nevyčerpala. Ač cílí na širší publikum a chce se zavděčit co nejvíce hráčům, patří k zajímavějším stealth titulům na trhu.