Spider-Man: Remastered (PC verze)

Potřetí do stejné řeky Hudson

Spider-Man se zapojuje do rostoucí řady někdejších exkluzivit značky PlayStation, které nacházejí svůj druhý život na PC. A i když od původního vydání uběhly čtyři roky, díky podstatně méně omezeným hardwarovým možnostem vypadá a hraje se naprosto svěže, jako kdyby šlo o úplnou novinku.

Vracet se potřetí do Spíďova světa jsem původně neměl v plánu, tím spíš, že PC není moje primární herní platforma. Nakonec na mě ale tahle milá povinnost dílem osudu připadla a po několika hodinách poletování virtuálním Manhattanem rozhodně nelituju. Jakkoli mě totiž příběh hry nijak zvlášť nenadchl a aktivity v otevřeném světě se po čase začnou nepříjemně opakovat, samotný pohyb a souboje jsou stále nesmírně zábavné a na rozmanitá vizuální cingrlátka PC verze je prostě radost pohledět.

S ohledem na to, že se jedná o PC verzi již (opakovaně) recenzované hry, usnadním si práci a pro různé detaily vás odkážu na starší texty. Pro potřeby tohoto textu se zaměřím hlavně na aspekty verze pro osobní počítače, přesto si ale dovolím shrnutí toho nejdůležitějšího.

Spider-Man vám dá do rukou o něco staršího a zkušenějšího Petera Parkera, nemusíte se tedy obávat, že byste se znovu museli pouštět do starého známého příběhu s umírajícím strýčkem Benem, objevováním nově nabytých superhrdinských schopností a pubertálními prvními láskami. Peter je dvacátník, který už své tajné řemeslo provozuje několik let, je s ním plně ztotožněn a v kostýmu se cítí docela sebejistě.

Ani po jeho svléknutí ovšem nežije úplně klidný život. Kariéru přátelského pavoučího muže ze sousedství musí chtě nechtě kombinovat se svým zaměstnáním ve vědecké laboratoři pod dohledem doktora Octavia, skrýváním své identity před tetičkou, která vede dobročinný útulek a v neposlední řadě se také musí srovnat s potížemi, které postihly jeho vztah s Mary Jane Watson, která v této verzi pracuje jako investigativní novinářka.

Hru otevírá velkolepé zatčení Wilsona Fiska alias Kingpina, od kterého si Spider-Man slibuje jednu velkou tečku za organizovaným zločinem v New Yorku. Jak se ale brzy ukáže, jeho starosti teprve začínají a v průběhu hry se dostane do křížku hned s několika ikonickými záporáky, které znáte z komiksů i filmových adaptací.

Hrdinou bez bázně a hany

Spider-Man nabízí k prozkoumání kompletní Manhattan a jeho otevřený svět je tak akorát velký, aby neotravoval svou rozlehlostí, ale zároveň vybízel k využívání typického houpání na sítích, které je ve hře zpracováno naprosto fenomenálně. Už ve svém dobovém hodnocení jsem hovořil o tom, že málokterá hra dokázala tak věrně navodit superhrdinský pocit, jako když se ve Spider-Manovi za doprovodu povznášejícího orchestrálního motivu proháníte kolem mrakodrapů z oceli a skla a sledujete zapadající slunce nad Central Parkem.

Vedle špičkově zvládnutého pohybu jsou nejsilnějším aspektem hry souboje, ve kterých máte spoustu variabilních možností včetně tichého chytání protivníků do sítí, využívání okolních předmětů a oku lahodících úderů i úskoků. Ačkoli je Peter už zkušeným Spider-Manem, nemá na začátku k dispozici všechny své technické hračky, a tak budete v průběhu hry odemykat nové taktické možnosti.

Výtečným prvkem jsou rovněž nejrůznější obleky, které zpřístupňují speciální schopnosti. Dobrým nápadem je, že odemčená schopnost není svázána s konkrétním oblekem, a tak ji můžete vložit do libovolného jiného a nejste nuceni obětovat fashion na oltář efektivity.

Mou zdaleka největší výhradou byla velká předvídatelnost příběhu, který, ačkoli zpočátku zdánlivě staví staré známé do nového světla, nakonec sklouzne přesně tam, kam byste čekali. Vyprávění bohužel zcela chybí nějaký výrazný moment, který by vás přinutil překvapením zalapat po dechu.

Objevnější by mohly být i vedlejší aktivity, byť musím říct, že díky relativní kompaktnosti hry se jich člověk jen tak nepřejí a například Taskmasterovy výzvy umí občas slušně potrápit. Problémem je spíš velmi repetitivní čištění základen různých zločinců, navzájem podobných jako vejce vejci. Díky možnosti kombinovat stealth s akčním postupem a především díky zábavnosti soubojů to ale není nic bolestivého.

Spider-Man je rozhodně radostí pro sběratele trofejí, v případě PC verze tedy spíš achievementů. Posbírat všechny je totiž relativně snadné a dokážete to bez problémů v rámci jednoho průchodu. V případě, že se budete snažit vyzobat úplně všechno, by vám navíc mělo stačit kolem 30 hodin, a tak se nemusíte obávat dalšího obrovského nekonečného světa plného grindu. Spider-Man je v tomto ohledu sympatickou hrou, která nabízí dostatek zábavy za vaše peníze, ale není nevítaným hostem, který přetahuje únosnou dobu návštěvy. 

Co se skrývá pod maskou?

A nyní k té PC verzi. V úhledném balíčku dostanete kromě základní hry také trojici dodatečných kapitol pod souhrnným názvem The City That Never Sleeps. Je dobré zdůraznit, že na PC je k dispozici skutečně pouze původní Spider-Man, na Milese Moralese si budete muset ještě nějaký čas počkat a rozhodně není součástí tohoto nákupu.

Hru jsem testoval na PC s procesorem Intel Core i7-9700F, 16 GB RAM a grafickou kartou GeForce RTX 2070 Super na 4K 60 Hz monitoru. Na této konfiguraci jsem byl schopen hrát hru v rozlišení 4K na vysoké detaily při prakticky neochvějných 60 snímcích za sekundu, ovšem s vypnutým ray-tracingem. Zapnutí ray-tracingu omezilo dosažené FPS při stejném grafickém nastavení zhruba o deset snímků, i ve stabilních 50 FPS je ovšem Spider-Man dle mého názoru dostatečně plynulý a skvěle hratelný.

Pokud byste se s takovým stavem nespokojili, nabízí hra slušné možnosti nastavení. Klasická nastavení úrovně detailů či kvality textur nebo stínů jsou samozřejmostí, hra dále nabízí hned tři stupně ray-tracingu. Osobně jsem výše zmíněných výsledků dosáhl s druhou nejvyšší variantou, přičemž ta úplně nejvyšší snížila dosažený framerate o dalších deset snímků bez pozorovatelného grafického benefitu.

Spider-Man na PC nabízí také několik variant anti-aliasingu včetně DLAA, tedy Deep Learning Anti Aliasingu, vyhlazovací technologie na bázi umělé inteligence. Bohužel musím říct, že po jeho zapnutí hra v mém případě začala dělat rotyku, obraz zběsile poskakoval a rozmazával jednotlivé objekty na scéně do bizarních tvarů. Nedokážu říct, zda byl problém na mé straně, nebo zkrátka DLAA potřebuje nějaký čas, aby se strojové učení obeznámilo se situací. Vizuální vjem byl nicméně natolik nepříjemný, že jsem ho neměl chuť déle zkoušet a raději se vrátil k osvědčenému DLSS upscalingu.

Právě v tomto režimu totiž kupodivu Spider-Man působil vizuálně nejpřitažlivěji. Hra je stále krásně ostrá a hrany ani v odlescích nepůsobí rušivým dojmem, což se o nastavení bez DLSS s SMAA nebo TAA nedalo říct. Nastavit si mimochodem můžete i Field of View, hra obsahuje dvě varianty ambientní okluze (SSAO a HBAO+) a samozřejmě možnost vypnout chromatickou aberaci, motion blur, bloom či filmové zrnění.

Sony zároveň slibuje, že ještě před oficiálním spuštěním budou do herních nastavení implementovány další možnosti, které hráčům umožní o něco jemnější ladění odrazů a ray-tracingu a úpravu různých aspektů včetně hustoty provozu a davů na ulicích nebo detailu objektů v závislosti na vzdálenosti od hráče. Tato nastavení jsem nicméně ještě nemohl otestovat.

Potěšeni budou majitelé ultrawide monitorů, hra podporuje i panoramatické rozlišení 32:9, a pokud máte obrazovek více, můžete díky technologii Nvidia Surround hrát na několika displejích současně. Spider-Man je taktéž plně certifikován na Steam Deck.

Tentokrát raději s gamepadem

Co se týče ovládání, výrazně doporučuji pustit se do Spider-Mana na gamepadu. Hra přirozeně funguje i na klávesnici a myši a i díky plné podpoře Steam Input si můžete ovládání upravit k obrazu svému, je ovšem na první pohled zřejmé, s jakým ovladačem na paměti byla hra designována. I když je houpání skrz Shift a souboje na tlačítkách myši docela snesitelné, na gamepadu bude váš zážitek daleko plynulejší a ergonomičtější. Pokud jste si navíc pořídili ovladač DualSense, můžete se i v rámci PC verze těšit na využití jeho vlastností, jako jsou adaptivní triggery nebo haptická odezva.

Svou neplánovanou třetí návštěvu New Yorku jsem si nakonec nadmíru užil, a ačkoli byla už předloňská verze pro PlayStation 5 velkým krokem kupředu, o verzi pro PC se dá směle hovořit jako o tom nejlepším možném zážitku. Pohledná, detailní a ostrá grafika, plynulý framerate, absentující zásadní technické problémy a zábavná hratelnost dávají dohromady soubor vlastností, které dělají na PC parádu. Za tenhle port se v Sony ani ve studiu Nixxes, které ho má na svědomí, rozhodně nemusejí stydět.