Spider-Man: Miles Morales

Z toho všeho teď, o dva roky později, těží pokračování Spider-Man: Miles Morales, které i proto působí spíš jako vydatné rozšíření než samostatný titul. To ale není nutně na škodu. Co fungovalo dříve, zůstalo či bylo lehoulince vylepšeno o nové prvky. Fanoušci předchozího dílu budou okamžitě jako doma – budou vědět, jak se hbitě a obratně dostat z jednoho konce ulice na druhý a v boji využijí všechny dobře známé základní triky včetně finisherů. Ostatní to hra naučí a ještě jim shrne události předchozí hry.

Miles má ale logicky k dispozici novou paletu pohybů a chvatů, jakožto začínající Spider-Man je trochu nemotorný a v prostém lidu nevzbuzuje mnoho důvěry. New York už si je vědom toho, že má k dispozici dva Spider-Many, ale z davu se ozývají výroky typu: „Spider-Man je jenom jeden!“ Ne na dlouho. Respektive, Spider-Man bude skutečně jenom jeden, ale ne ten, kterého dav myslel.

Záskok: Zkouška ohněm

Po krátkém úvodu, jehož završením je (opět) zpacifikovaný Rhino, přichází Peter Parker se znepokojivou zprávou – jakožto fotografický doprovod Mary Jane Watson vyráží na několik týdnů do Evropy dělat reportáž pro The Daily Bugle. Miles Morales se tak stává jediným, zpočátku nezralým ochráncem New Yorku a samozřejmě, že stačí jediný den bez Petera a situace se začne hroutit jako domeček z karet.

Miles se učí většinu věcí za pochodu a bez svého mentora, což mu umožňuje dospět mnohem rychleji. Příběh hry má neskutečný spád, až je zarážející, že se mu na tak krátké časové ose daří detailně vykreslovat jednotlivé postavy. Děj uvádí na scénu jednoho záporáka za druhým (těšte se na Prowlera i Tinkerera), činí několik obratů o 180 stupňů a do toho všeho stíhá pokrýt část, které se předchozí Spider-Man z logiky věci příliš věnovat nemohl – rodinu.

Miles sice přišel o svého otce, ale stále má milující a silnou matku bojující za městkou čtvrť Harlem. Setkává se s nejlepší kamarádkou z dětství Phin, s níž vyhrával vědecké soutěže, řeší komplikovaný vztah se svým strýcem a skutečného parťáka mu dělá ajťák Ganke Lee, který mu pomáhá s high-tech výstrojí a vyvine pro něj mobilní aplikaci, v níž mohou obyvatelé Velkého jablka volat o pomoc.

Fakt, že si Miles teprve zvyká na svou novou identitu a řeší, zda a jak by ji měl skrývat před svými nejbližšími, je po zkušenosti s ostříleným a lehce otupělým Peterem velice svěžím zážitkem. Rodinný kruh dodává Milesovi na lidskosti a štědrovečerní večeře, při níž vyhrává gramofon a radostně se vzpomíná na zesnulé, vyloženě zahřeje u srdce.

Když Miles nemá času nazbyt

Základní zápletka příběhu je možná z těch obyčejnějších: Točí se okolo padoucha s dobrými úmysly, ale se špatným přístupem. Ovšem stejně jako ve Spider-Manovi z roku 2018 je ve výsledku tím vedlejším. Důležitější příběh se odehrává v těsné blízkosti ďábelské společnosti Roxxon a je mnohem osobnější. I proto o něm obyvatelé New Yorku nemají ani potuchy a žijí si dál své bezstarostné životy.

Nakonec z příběhu odejdete se slzou v oku a malým úsměvem na rtech, jak se na hořkosladký závěr sluší a patří. Hlavní linku jsme si užili a mrzí nás, že není přeci jen o něco delší, protože s jejími postavami bychom rádi strávili mnohem víc času. Pokud se budete věnovat jenom jí, můžete mít za nějakých 6–7 hodin hotovo.

Naštěstí je tu početný zástup vedlejších misí, potírání zločinu a různé aktivity, které dohromady mají dost sil herní dobu ztrojnásobit. A pak je tu ještě režim New Game+, ve kterém se vyšvihnete z 20. na 30. úroveň, odemknete si tři dodatečné, jinak nezískatelné schopnosti a možná se vám podaří ukořistit i hodnotnější trofeje.

Elektrizující neviditelnost

Z hlediska hratelnosti vás čeká několik málo zajímavých novinek. Miles má úplně odlišný strom dovedností než Peter, jelikož se vše točí okolo jeho dvou nových schopností, se kterými se seznamuje až po odletu Petera do Evropy. Nejprve ho vlastní tělo překvapí schopností tvořit elektřinu, posléze se naučí zcela zneviditelnit.

Sympatický a charismatický hrdina, s nímž jste od začátku do konce na jedné lodi, s pomocí elektřiny rozdává pořádné rány, které se navíc řetězí skrze další a další nepřátele. Máme takový pocit, že z Milesových schopností by byl vyděšený i sám Peter Parker, a v přímém souboji by dokonce prohrál. Zkrátka už není nejmladší...

Neviditelnost Milesovi zase pomůže v případě, kdy se rozhodne spíš pro kradmý postup. Stealth je díky neviditelnosti o něco snazší než v původní hře (obzvlášť po vylepšení, kdy se neviditelnost aktivuje sama těsně před vaším odhalením), ale jinak v jeho oblasti moc změn nečekejte.

I tentokrát budete muset poslouchat neuvěřitelné kydy J. Jonaha Jamesona, kterému ale zdatně konkuruje nový podcast rozebírající nenadálé události v pravém světle bez přibarvování a nenávisti. Pro ještě větší prohloubení zážitku vám všemi deseti doporučujeme pročítat zdejší sociální síť, v níž se autoři vážně vyblbnuli.

Příspěvky jsou totiž velmi uvěřitelné, realistické, plné hejtrů, chytrolínů a lidí, co mají na všechno ten jediný správný názor. Je možná trochu škoda, že jednotlivé posty neobsahují gramatické chyby, což jim trochu ubírá na autentičnosti, ale jinak jde o skvělou zábavu, když si chcete dát trochu oraz od poletování po městě a mlácení grázlů.

Fanoušci komiksu na prvním místě

Nechybí ani pořádný servis pro fanoušky v podobě luxusních pavoučích oblečků včetně jednoho kresleného a jednoho trhaně animovaného, vzdávajícího hold výbornému filmu Spider-Man: Into the Spider-Verse (Spider-Man: Paralelní světy).

Spider-Man: Miles Morales uctívá i několik zesnulých velikánů včetně samotného tvůrce pavoučího muže Stana Leeho a hned několikrát i představitele filmového Black Panthera Chadwicka Bosemana. New York je podobnými odkazy nabitý a je radost je objevovat.

Samozřejmě nemůže chybět ani potitulková scéna podobná té z předešlého Spider-Mana, která potvrzuje a fanoušky připravuje na zápletku dalšího dílu pavoučí ságy. Moralesovo dobrodružství se jednoduše povedlo na plné čáře a tomu Parkerovu nedělá vůbec žádnou ostudu. Právě naopak ho v některých oblastech i pokořuje. Oblastech, které je potřeba probrat na závěr recenze.

Opravdový hrdina

Může se zdát, že opravdovým hrdinou je Miles Morales. Možná ale ještě větším rekem je Ganke, bez jehož aplikace by obyvatelé New Yorku nemohli volat o pomoc. A ještě větší hrdinkou je možná Milesova matka Rio, která proti zločincům vystupuje veřejně a bez masky. Ale pro nás osobně je ze všech největším hrdinou PlayStation 4. Ano, stará konzole, a ne opěvovaná PS5.

Spider-Man: Miles Morales vskutku těží z výkonu nové konzole a ukazuje nám krásnou a pohodlnou budoucnost, ale rozdíly nejsou až tak obrovské, jak bychom možná čekali. S možností upřednostnění vizuální stránky vás čekají opravdu nádherné světelné efekty a ray tracing aplikovaný na lesknoucí se povrch budov zasněženého velkoměsta dělá divy. Budete se zastavovat, kochat se a fotit si jednotlivé scény ve foto módu.

Ovšem druhý režim, ve kterém hra běží v 60 FPS bez cingrlátek, vypadá neméně soudobě a přidaná hodnota plynulosti, kterou oceníte především při svižném průletu ulicemi a v hektických soubojích, je nezanedbatelná. Byli jsme proto rozpolcení mezi oběma možnostmi a nakonec dali přednost rychlosti před realistickým zrcadlením betonové džungle, které nemá na zážitek takový vliv.

A tím se dostáváme k PlayStationu 4. Tam si sice na 60 FPS a ray tracing můžete nechat zajít chuť (hra ani nedává na výběr mezi grafickým a výkonnostním režimem), ale přesto jde o jednu z nejhezčích her této generace, která konzoli navíc nedělá sebemenší problémy.

Nezaznamenali jsme jediný propad snímků a větráčky PS4 Pro nepřipomínaly start raketoplánu jako při testování Marvel's Avengers. Překvapí i rychlost načítání, které je sice oproti PS5 propastné, ale čekali bychom ho ještě mnohem horší. Spuštění hry vám na PS4 zabere zhruba půl minuty, zatímco na PlayStationu 5 jsou to jednotky vteřin.

Samotné načítání misí, jejich restart či teleportace po New Yorku se na PS5 zcela obejde bez načítacích obrazovek. V případě PS4 Pro se mi mise a jejich restart načítaly po dobu okolo pěti vteřin, a když jsme museli rychle cestovat na druhý konec mapy, vyseděli jsme si před načítací obrazovkou 10 vteřin. A to jsou na tak starý hardware a takto novou a krásnou hru opravdu slušné hodnoty.

Když jedna verze nebrzdí druhou

Verze pro PlayStation 5 je celkem logicky po všech technických stránkách lepší a své si užijete i s ovladačem DualSense, který vydává neagresivní zvuky při každém vystřelení pavučiny, zatímco jeho triggery v tu chvíli tuhnou, a dávají tak pocit napínání lepkavého lana. Haptická odezva pak skvěle dokresluje veškeré dění na obrazovce. Přesto verze pro PS4 nepůsobí ořezaným dojmem a nové generaci zdatně sekunduje.

Z toho vyplývá, že máte jen velmi málo důvodů vyloženě čekat až na PlayStation 5, pokud se na vás v první vlně nedostalo, a pokud se vám doma stále válí PS4. Hru si užijete téměř stejně i na starším hardwaru a díky snadnému přenosu uložených dat si posléze na nové konzoli můžete dát třeba rovnou New Game+ s rychlejším načítáním, extrémně tichým chodem (o PS5 doslova vůbec nevíte), hezčími efekty nebo vyššími FPS.

Spider-Man: Miles Morales je po celkové stránce výbornou hrou nehledě na vámi zvolenou platformu. Po technologické stránce překvapuje na obou konzolích, na každé z nich jiným způsobem. Je skvělým zakončením jedné nezapomenutelné generace a současně i dobrým otvírákem nastupujícího PlayStationu 5, jemuž prorokuje krásnou a/nebo svižnou budoucnost. Už se nemůžeme dočkat další hry z univerza Spider-Mana od Insomniacu a upřímně doufáme, že jsme Milese Moralese neviděli naposledy.