Space Rangers HD: A War Apart

Kosmopejsek s astrokočičkou

Zkušení vlci, kteří si na sérii Space Rangers ulítli už v minulosti, mohou plynule přestat číst a zamířit ke svým oblíbeným prodejcům. A War Apart nabízí totéž, co minulé díly. Jedná se ostatně „pouze“ o plně anglicky přeložený druhý díl Space Rangers 2: Rise of the Dominators nafouknutý o obsah datadisku Revolution a navlečený do HD fazóny, která ve skutečnosti znamená možnost zobrazení ve rozlišení 1920 x 1200 pixelů. To celé je pak zalité příběhem o invazi ďábelských strojů, oněch titulních Dominátorů.

Pokud ovšem platíte za nováčky série, které zaujala vidina bezbřehého sandboxu vesmírné simulace, pak raději čtěte dále. Zřejmě se totiž vyhnete nepříjemnému překvapení.

Space Rangers HD v sobě spojuje hned několik různých žánrů a výsledkem je megalomanský titul plný náhodných událostí vyplývajících z dané simulace. V prvním plánu tu máme tahově pojaté poletování vesmírným prostorem. Máte své plavidlo, které pravidelně upgradujete, a můžete s ním plnit questy pro nepřeberné množství planet, sami se vydat na pirátskou stezku nebo třeba obchodovat se surovinami ve stylu tady nakupuju za míň a támhle prodávám za víc. Právě tato část je nejmasivnější a nejméně odpouští chyby.

Může se tedy snadno stát, že hned v tutoriálové misi si vás za cíl vybere naježený křižník, který vám přátelsky sdělí, že se buď můžete vzdát, nebo vás svými mocnými dělobuchy vygumuje v universa. A krom vítězství v nerovné bitvě nebo úplatku s tím nelze nic moc dělat.

Kolesa v hlavách hráčů milujících emergentní hratelnost (čili tu, kterou si vytváří sám hráč) se roztočí do masivních otáček, právě zde totiž třímá možnost zažít skutečně náhodné a neopakovatelné události, jak se sluší a patří na správný sandbox. Nutno však jedním dechem dodat, že pro valnou většinu ostatních hráčů bude podobný unfair prvek vést spíše k znechucení a rychlé cestě kurzoru na ikonu EXIT.

Kdo chce moc, nemá nic

Space Rangers HD však rovněž zabrousila i do jiných žánrů, mezi nimiž hra přepíná, jako by se nechumelilo. Nechybí textové adventurní minihry nebo SHMUPoidní 2D střílečka. Především však zaujme přítomnost planetárních bitev, které jsou realizovány jako 3D real-time strategie říznutá střílečkou, včetně designování vlastních jednotek. A právě zde se ukazuje kámen úrazu celého konceptu, který je určen pouze těm nejdrsnějším vesmírným vlkům.

Pozemní konflikty působí dojmem podprůměrné 3D strategie, které chybí několik klíčových fines tohoto žánru, například jednoduché ovládání nebo vyvážení jednotek. Uživatelský interface a pravidla roku 2004 se podepsala maximálně nejenom na hardcore designu hry, ale také na poněkud nevyrovnané úrovni obtížnosti jednotlivých pasáží hry.

Je tak trochu obskurní, že létání kosmem je realizováno jako tahová hra, v níž jsou ikony planet i jednotek zjevně pouze symbolické (tj. plavidlo je velké jako celý kontinent a Země kolem slunce oběhne za pár týdnů), zatímco planetární pasáž na to jde přesně opačně – mechy jsou titěrné, budovy obrovské, vše probíhá pomalu a v ranku diametrálně odlišných RTS pravidel. Výsledek působí, jakoby někdo propojil Mass Effect s Panzer Generalem, včetně odlišné stylizace grafiky, a snažil se předstírat, že jde o jeden titul.

Co mohlo být prominuto dekádu zpět, dnes působí kočkopsím vzezřením. Zvlášť, když uvážíme, že vývojáři měli na úpravu hry hypoteticky posledních devět let. Je zarážející, jak málo se hra oproti své předloze změnila, a že nedošlo například na snahu vyladit fungování odlišných žánrů do jediného celku.

Chaotické chování vesmírné části se ještě dá vzít jako záležitost vkusu, byť i zde hrozí monotónnost a otrávenost s nepříjemného ovládáním. Ve finále je tedy HD vhodný pro zaryté fanoušky série, nenabízí však ani co by se za nehet vešlo novým hráčům, zvyklým na dynamický start a existenci automatického ukládání.

Cesta nazpět časem

Ani omylem to neznamená, že Space Rangers HD: A War Apart automaticky platí za příšerný zážitek. Hra si ostatně kultovní status nevysloužila pro nic za nic. Především bezbřehost galaktické části hry slibuje stovky hodin hratelnosti pro ty, kdo jsou ochotni se poprat s ovládáním a hlemýždím tempem postupu galaxií.

Celá hratelnost se ovšem nejvíce podobá vhození doprostřed oceánu – doplavat na pevninu může být skvělý, ač vyčerpávajícím zážitek, valná většina z nás by však mnohem dříve sáhla po záchranném kruhu. A ten zde nejen že není, ale hra jeho potřebu přímo agresivně zamítá.

Při trochu větší vstřícnosti, souladu žánrů a palbě tutoriálů by bylo možné hru doporučit i mladším ročníkům, které nelpí na obtížnosti na úrovni sebemrskačství. Ruské studio SNK-Games se však při úpravě dekády starých mechanik rozhodně nepředřelo.

Space Rangers HD: A War Apart je tak navzdory megatuně zajímavého obsahu především ukázkovým artiklem z dob minulých, který jako modelový příklad ukazuje, že ne úplně všechno, co se od roku 2004 ve vývoji her událo, je nutně ke škodě hratelnosti.