Space Hulk

Být tvůrcem právě takového titulu není nic, co by bylo k závidění. Jedni budou hře vyčítat přílišné semknutí s deskovou hrou, a druzí zas budou říkat pravý opak. Totiž, že Space Hulk nedokázal přetrhnout pupeční šňůru od deskové hry a je vlastně neoriginální a nudnou kopií.

Snaha pochopit principy originální hry přinesla do jisté míry ovoce, protože jsme některé nenáviděné věci a postupy v počítačové hře začali více chápat a tolerovat. Současně se ale projevilo, že Space Hulk není a nemůže být ani trochu určený běžnému hráči, co originál ani trochu nezná. V tu chvíli se totiž obstojný projekt nezávislého studia Full Control promění v nehratelnou záležitost.

Tahová óda na složitost

Zachovat věrnost předloze je smrtelně nakažlivá nemoc známá už z filmového průmyslu. Jenže co dělat ve chvíli, kdy právě zmiňovaná desková hra je určená úzkému kruhu příznivců? Jediným možným cílem je pak doufat, že právě tito lidé zachovají přízeň novému zpracování a budou spokojení s tím, že digitální Space Hulk bude na chlup stejný.

Pravdou je, že Space Hulk je těžký, náročný na přemýšlení, příliš šancí nedává lenochům, kteří chtějí snadno proplouvat kampaněmi, a každý chybný krok je velmi rychle využit proti vám. Bizarnost světa smrštěného na jakousi vesmírnou základnu však něčím přitahuje, a každá mise, byť se na začátku zdá jako totálně ujetý nápad, svojí pokřivenou a možná i trochu perverzní atmosférou, nutí k dokončení.

Je to výzva, kterou nechcete přijmout, ale nakonec se jí chopíte. Ne kvůli hře samotné, ale spíš pro pokoření šíleného ducha vývojářů, kteří zapomněli na naprosto zásadní fakt - že hra musí také bavit a odsýpat.

Space Hulk pro masy není

Otázkou tak zůstává, pro koho je Space Hulk určený! Hrajete za mariňáky, což jsou vlastně vojáci navlečení v plechových róbách připomínajících velmi vzdáleně Big Daddyho, jen s poněkud menší výdrží. Jsou nemotorní a disponují zbraněmi, jejichž užitná síla není zrovna oslnivá. Stačí si projít prvním střetem a zjistíte, že moc šancí v tom svém brnění nemáte.

Máte jediný úkol, protáhnout se skrze velmi úzké chodby a zlikvidovat všechny protivníky. Těmi jsou vetřelci označovaní jako Genestealeři. Vtip, podobně jako u deskovky, spočívá v tom, že chodby jsou úzké přesně na jedno políčko. Taktika tedy nespočívá v tom, jak rozestavíte červené tlusťochy do prostoru, ale jak obsadíte krajní prostor, a jak moc využijete volná políčka k pohybu. Musíte si vychytat úvodní výukové kampaně, které řeknou hodně informací k hraní, ale jaksi už neprozradí, že se hra občas v naprosto stejných modelových situací zachová úplně odlišně.

Cíle jsou různé, i když hraní je vlastně pořád stejné. Dostanete za úkol vykosit všechny vetřelce a otevřít k tomu nějaké dveře. Jindy přibude nutnost udržet při životě alespoň nějaké „plecháče“. Celý level je hlavně o tom, udělat potřebný počet správných úkonů za tah, aby v následujícím kole vetřelec nedostal příliš mnoho šancí. Vtip spočívá nejen v tom, jak rozestavíte svoji mrzkou armádu, ale také v nastavení daného bojovníka.

Můžete hrát vyloženě obranářsky, nechat se napadat a doufat, že to nějak dáte. Nebo se prostě pokusíte být tím, kdo útočí jako první. Taktik není mnoho, bohužel je to také hodně o štěstí a o tom, co si hra zamane, že s vámi udělá. Space Hulk rozhodně není pro masy, a pokud se přenesete přes počáteční způsob ovládání a pravidla vycházející poctivě z deskové hry, moc dalších plusů nezůstane.

Málo originální, hodně chyb

Opravdovou berličkou pro úplné troglodyty je možnost vrátit poslední úkon v rámci daného tahu o krok nazpět. Ne že by to byla všespásná funkce, ale občas zachrání kejhák za pět minut dvanáct. Výhoda pro laiky si však bere daň v podobě chaotického ovládání, které ne vždy funguje tak, jak by mělo.

Zcela běžně se stává, že červený pajdulák provede úplně jiný úkon, než který jste mu zadali. Úmysl? Možná fatální chyba, o které si šuškají i vrabci na střeše, ale nic s tím prostě neuděláte. Smutným příběhem je také grafické zpracování, které vypadá obstarožně, až běda!

Takže tu máme jednotvárné hraní za pár panáčků, kteří bojují proti druhým panáčkům. Všichni vrávoravou chůzi posunují kupředu klaustrofobickými chodbami a bojují o prostor na naprosto nejhnusnější vesmírné základně v celém vesmíru.

Space Hulk se snaží uchytit jako core titul pro věrné fanoušky, ale zjevně této pozice tak trochu zneužívá. Hrát, nebo nechat být? Kdo chce fantaskní sci-fi a nevadí mu, když jej hra okrádá o čas, pak ať to klidně zkusí.