Soul Sacrifice

Co naopak Soul Sacrifice s Monster Hunter sdílí, je klasický japonský důraz na sběr surovin, jejich kombinování, stovku různých prvků a samozřejmě důslednou přípravu před lovem velké zvěře. Ale pěkně popořádku...

Na počátku byla vražda

Soul Sacrifice je temným příběhem dvou mužů. Tím prvním jste vy, tedy vámi vytvořený mág. Živoří v kleci, kde čeká na moment, kdy přijde arcimág Magusar a brutálně z vás vysaje život. Jedinou šancí je zkusit se ve zbývajícím čase naučit dostatečně silná kouzla z Libromu, užvaněné kožené knihy s okem, která se v kleci válí. Librom je ve skutečnosti deníkem druhého muže, také mága, který sepsal své zážitky v kouzelnické gildě. Pomocí Libromu jeho život znovu prožíváte a učíte se kouzla na svou bitvu s Magusarem.

Soul Sacrifice si může s klidem říkat temná fantasy, protože bezmoc, rezignaci a pro tenhle svět přirozenou brutalitu na vás hází neustále a vytrvale.

Obětuj vše, získej vše

Oběť je základním principem hry. Pokaždé, když porazíte nějakou potvoru, dostanete na výběr. Buď její duši osvobodíte, nebo ji obětujete. Nejde ale o otázku morálky - ta tu neexistuje, snad jen vypravěč si zachoval její zbytky. Obětování/osvobození balancuje vaši postavu mezi životem a magií, tedy de facto výdrží a agresivitou, defenzivou a ofenzivou. Oboje je důležité, nicméně je jen na vás, jak svého kouzelníka vyprofilujete. Striktní specializace určitě není dobrá, ale vybalancování není nutné.

Obětování zde ovšem najdete více, mnohem více. Kupříkladu můžete obětovat své padlé spolubojovníky, ať už AI nebo živé, z multiplayeru. Opět čelíte dilematu. Oživíte spolubojovníka, aby vám pomohl v pokračující bitvě, nebo jej obětujete a sešlete mocné kouzlo, čímž posílíte své já? Mimochodem, když padnete, také můžete být obětováni (a dokonce za to můžete dostat kladné body v konečném součtu mise!).

Svým způsobem obětujete i svá hlavní kouzla. Do bitvy jich nesete vždy šest, která vybíráte ze stovek různých kouzel několika typů a živlů. Každé kouzlo má ale limitovaný počet použití v bitvě. Pokud jej spotřebujete, „rozbije“ se a vy jej musíte obnovit pomocí velmi vzácné suroviny, kterou stíráte Libromu z jeho oslizlého oka (a jelikož k tomu Vita využívá dotykovou obrazovku, je to celkem eklhaft).

Dvakrát měř, bude řež

Tady už se dostáváme k taktické přípravě na bitvu. Jaká kouzla s sebou vezmete? Nějaká projektilová na dálku? Něco léčivého? Mocnou zbraň nablízko? Štítové? K tomu si připočtěte fakt, že různé elementy mají odlišnou účinnost na různé nepřátele a hned tu máte rébus. Šest kouzel je najednou hrozně málo. Navíc, u nejsilnějších platí, že mají nízký počet použití a vy můžete být hned ze začátku bitvy nahraní.

Jenže ono je to ještě složitější. Každá aréna pro danou bitvu obsahuje speciální místa, která lze aktivovat. Najít je ovšem lze jen v módu, kdy nemůžete útočit. Daná místa vám mohou dát dočasnou zbroj, speciální zbraň, ale hlavně vám trochu nabijí kouzla. V delších bojích (což jsou všechny bitky s bossy) je naprostou nutností odbíhat od boje a hledat místa na obnovu kouzel.

Takže to máme kouzla, znamení a pak jsou tu ještě ultimátní oběti vlastního těla černým rituálem. Jde o metodu poslední záchrany. Postupně se budete učit nové oběti těla, které využijete jen když máte na kahánku. Většinou mají za efekt mocné kouzlo, ale za krutou a permanentní cenu. První se naučíte Infernus, který uvolní mohutnou vlnu ohně. Cenou za ni je ale vaše kůže. Výsledkem je snížení obrany na polovinu, což je sakra znát a vyléčit jde tahle oběť opět jen zase slzami Libromu.

Obětovali jsme inteligenci

Samotný boj přitom není nijak výjimečný. Běháte po aréně, můžete uhýbat kotoulem nebo speciálními kouzly a snažíte se trefovat protivníka. Důležité je počítat s rychlostí vašich kouzel. Často platí, že silná kouzla mají delší dobu sesílání a ty cenné zlomky vteřiny mohou znamenat nepřátelský útok a přerušení vyvolávání kouzla. Nejvíce budete nesnášet protivníky, kteří vás budou srážet k zemi, což znamená zvedání se a opětovné sesílání kouzla.

Čímž se plynule dostáváme i k výtkám. Dá se říci, že protivníci se dělí na dva druhy – bossy a havěť. Havěť většinou bez větších problémů smetete, tedy pokud se nějak nezamotáte, nemáte obzvláště mizernou skladbu kouzel nebo prostě nenarazíte na těch pár silnějších poskoků. Naopak boje s bossy jsou velmi náročné a velmi dlouhé. Je skoro nutné mít naučenou arénu, vědět, kde se nachází místa obnovy kouzel a mít připravenou správnou skladbu kouzel.

Přesto se může vše pokazit, pokud bude mít AI zrovna výpadky. Inteligence vašich spolubojovníků je největší slabinou Soul Sacrifice. Občas jim hrábne a dělají vysloveně blbosti. Zacyklí se jim léčení, používají drtící kouzlo, které převálcuje i vás atd. Stává se to jen občas, ale stává. Pak musíte jít do multiplayeru (je zde ad hoc i online) a počkat si na nějaké lidské spolubojovníky, nebo to zkusit znovu. Když se vám to stane po dvacetiminutovém boji s bossem, naštve to.

Jinak je ale Soul Sacrifice povedený titul. Kombinuje tradiční radost z nových schopností s pokročilými možnostmi modifikace vašeho hrdiny a doplňuje to atmosférický světem. Samotný soubojový systém je jednoduchý, ale dobře slouží zadání a umožňuje manipulaci s dušemi a kouzly, aniž byste cítili, že vás hra tyranizuje. Velikost arény a délka normálních questů pak nahrává i „autobusovému“ hraní s handheldem, kdy si můžete říct, že tedy máte čtvrt hodiny, během nichž si projdete jeden dva questy než hru zase vypnete.