Sons of the Forest

Verdikt
90

Další informace

Výrobce: Endnight Games
Vydání: 22. února 2024
Štítky: survival, first person, horor, otevřený svět, akční

Koncem loňského roku jsem měl trochu skličující pocit, že po hrami nabitém ročníku nás opět čeká hubenější období. Moje obavy se zatím nenaplnily a snad každý týden se objeví větší či menší titul, který mě dokáže zaujmout, a horší by to nemělo být ani v dohledné době.

Pokud si momentálně někdo skutečně nemůže stěžovat na nedostatek, pak jsou to příznivci survivalů. Ti totiž v letošních prvních měsících zažívají doslova lukulské hody, přičemž nabídka je dostatečně rozmanitá. Je tu Palworld se svými falešnými pokémony, Enshrouded s povedeným RPG systémem a skvělým stavěním, motoristy potěší atmosférický Pacific Drive, no a někoho určitě bude bavit i Nightingale. Já jsem ale svou survivalovou lásku našel už před rokem, a jak se ukázalo, nic se na situaci nezměnilo ani s jejím výstupem z předběžného přístupu.

V podstatě bych sem mohl zkopírovat své loňské dojmy z hraní Sons of the Forest a bohatě by to stačilo, protože už obsahově omezenější nedokončenou verzí jsem byl naprosto okouzlen. Zároveň musím připustit, že ačkoli byl můj vztah s verzí v předběžnému přístupu velmi intenzivní, po zkonzumování jejího obsahu jsem se zpátky už nevracel, a tak je pro mě složité rozklíčovat, jaké aktualizace do hry kdy přibyly. Na tom ale vcelku nezáleží, protože se teď konečně můžu na hru podívat jako na hotový produkt a zhodnotit, jak si vede ve výše zmíněné konkurenci. 

Krása nesmírná

Ačkoli je to velmi povrchní a obecně své recenze otevírám úplně jinými aspekty, tohle ze sebe prostě musím dostat. I po roce je totiž Sons of the Forest jednou z nejkrásnějších her, které jsem v poslední době hrál. Ano, pořád má svoje mouchy, třeba modely postav a jejich animace by potřebovaly ještě trochu přebrousit, ale PANE BOŽE!!! Tak skvostnou, detailní a atmosférickou přírodu prostě nemá žádná jiná hra, která mi kdy prošla rukama.

Tisíce drobých stínů tančí na milionech lístečků, v teplých paprscích mezi korunami stromů se mihotá pyl, průzračné potůčky zurčí, poskakují kolem nich mývalové, veverky a srnky, po mýtině se prochází los, po druhé mýtině se prochází odporný mutant, po pláži se prochází želva. Zkrátka neskutečná idyla, kterou ani screenshoty nedokáží naplno vystihnout.

Pokud delší dobu čtete mé texty, víte, jak moc mi záleží na vizuálním dojmu (lhostejno, zda vznikl technickou zdatností nebo uměleckou dovedností). Často jsem se sám sebe ptal, jestli to nepřeháním a Sons of the Forest příliš nenadržuju, ale ne. Křičte si na mě, bijte si mě, mučte mě chlebovou polívkou, i krásné české lesy z Kingdom Come blednou závistí před divokou přírodou ne tak úplně opuštěného ostrova, na kterém se odehrává váš boj o přežití.

Grafická kvalita má navíc významný vliv na hratelnost a atmosféru, protože sluncem zalitá odpoledne ukolébávají ke klidu a relaxu, ale jakmile padne tma, stoupá hladina adrenalinu vysoko jako dým z ohňů kanibalských táborů, rozesetých po celém ostrově. Noci jsou temné a slabá baterka je jen drobným vylepšením nad ubohým počátečním zapalovačem.

Když vás západ slunce zastihne daleko od domova, nadto bez prostředků ke zbudování aspoň základního příštřešku, budete se brodit mlázím s dohledem jen na pár metrů a doufat, že se za bukem neschovává lidojed s velkým kyjem nebo něco mnohem, mnohem horšího.

Plynulý narativ

Jednou z důležitých novinek plné verze je určité učesání příběhové linie, přidání filmečků a také nový konec. Zatímco předběžný přístup byl v tomto ohledu poněkud skoupý, nyní má vyprávění jasné kontury, takže byste na konci měli mít dost jasnou představu o tom, co se vlastně právě stalo a proč je ostrov takový, jaký je. Zároveň pořád platí, že příběhová linka, respektive postup hrou, není nijak zbytečně rozsáhlá, ale funguje jako dobrý průvodce a motivace k postupu dál.

Sons of the Forest mají dobře zpracovanou „linii postupu“, kdy prakticky v každém okamžiku víte, jaký další krok je třeba udělat a jaký zásadní kus vybavení získat. Toulání po ostrově je v zásadě svobodné, výjimku nicméně tvoří jeskyně a bunkry. Ty budete muset postupně navštěvovat právě za účelem získávání nového vybavení, které vám zas otevře cestu jinam. A jestli je noční les děsivým místem, pak stvůry žijící v hlubinách podzemí vystupují z těch nejhorších nočních můr.

Na ostrov přilétáte jako součást zvláštní jednotky s cílem najít rodinu Pufftonů. Vrtulník ovšem spadne a z jednotky zůstává naživu jen váš avatar a kolega Kelvin, který je ovšem vinou havárie neslyšící, a tak mu pokyny budete udílet na papírcích vytržených ze zápisníku. Kelvin vám může pomoci při sbírání materiálů, stavbě základny, její údržbě a potažmo i při její obraně.

Je příjemné, že vás hra nechá prvních pár dní rozkoukat a začít z ničeho vytloukat jakés takés provizorní živobytí, jakmile ale doba hájení skončí, budete si muset poradit se všemi hrozbami, které na ostrově číhají a které rozhodně nemají radost z toho, že se tu roztahuje nějaký cizák.

Cihlu k cihle...

Na ostrově naštěstí nebudete odkázáni jen na ryze přírodní materiály, v bunkrech lze nalést i moderní vybavení. Spousta použitelného harampádí se válí i v kufrech a krabicích nešťastných dělníků či průzkumníků, kteří na ostrov přijeli pracovat. Svůj dřevěný srub si tak díky solárním panelům můžete elektrifikovat a temnou noc trávit ve výrazně příjemnějším umělém svitu žárovek.

Vlastněné předměty si můžete okamžitě prohlédnout, když rozložíte svůj tlumok, kde je vše pěkně přehledně vyskládáné (včetně zbraní v ochranných obalech a hnijících končetin, které jste sebrali jen omylem a už je s sebou taháte pár dní). Tlumok se otevírá stisknutím tlačítka I, pokud ale klávesu podržíte, zobrazí se menší batoh, na který si můžete navěsit předměty, k nimž chcete mít rychlý přístup.

Platí, že začínáte skutečně velmi skromně, své první úlovky si budete muset zasloužit přesně mířeným ořezaným klackem, případně primitivním lukem. Vaší první palnou zbraní bude nejspíš obyčejná pistole, pro kterou si ale budete muset doplavat přes žraloky zamořenou zátoku. V pozdější fázi je vybavení už podstatně lepší - sekeru může nahradit motorová pila, obyčejný dranžírák třeba ostrá katana a po kapsách vám budou chrastit zápalné lahve i náboje do brokovnice. 

Sons of the Forest v tomto ohledu skvěle dodávají pocit postupně sílícího přeživšího, který ze skromných začátků přes vybudování prvního odolnějšího obydlí začne ostrov doslova dobývat. Hrozby, které by mu na začátku přišly až příliš riskantní, začne naopak vyhledávat, třeba jen tak pro radost. 

Teplou bundu s sebou

Systém přežívání stojí na tradičních základech, uspokojovat musíte primárně hlad, žízeň a únavu. Ve vyšších polohách vám ale bude zima a nově hra počítá i s nutností pít čistou vodu, běžné zdroje vám totiž dávají dočasný postih k maximální úrovni zdraví. Na střední obtížnost nejsou survivalové prvky zvlášť příkré, pokud chcete opravdovou výzvu, zamiřte do vyšších úrovní. 

Už v předběžném přístupu hra obsahovala střídání ročních období po určitém počtu dní, což je skvělý způsob, jak ozvláštnit hratelnost a donutit hráče k adaptaci. Zatímco jaro, léto a podzim jsou v zásadě bezproblémové, v zimě hra přitvrdí a kromě povětrnostních podmínek budete muset řešit nedostatek potravy i pitné vody z důvodu zamrznutí vodních ploch. Zamrzlá jezera navíc znamenají nově otevřené trasy jak pro vás, tak i pro nepřátele, kteří se k vám do té doby nemohli dostat.

Z novinek, které přináší plná verze, bych kromě vylepšeného dabingu, cutscén, nových typů nepřátel a přidání většího množství detailů do herního světa (včetně jeskyní, tunelů a podobně) vypíchl třeba vrtulník, který se čas od času objeví a velmi zlověstně krouží kolem vámi zbudovaných objektů, jako by někdo sledoval vaše snažení.

Zásadní novinkou, která se ale podle všeho objevila už před vydáním verze 1.0, je rogalo, díky němuž si ostrov můžete prohlédnout pěkně z výšky. Navíc se dá složit a přenášet v inventáři. Na ostrov také přibyli umírající vojáci se světlicemi, kteří fungují jako ukazatel zajímavých lokací.

Ráj pro hračičky

Stavění základny zvládá hra skvěle a poskytuje velké množství svobody v tom, co lze stavět. Pro línější jedince nabízí i možnost vybrat si prefabrikát a jen k němu dodat potřebné množství materiálu. Dosud jsem se nenabažil toho, jak jasně patrý je každý zásek sekerou do stromu.

Klády můžete různě přitesávat, půlit, vytvářet z nich podlahu, budovat pasti nebo celé dlouhé lanové dráhy, usnadňující rychlý pohyb na delší vzdálenosti. Je samozřejmě velmi uspokojivé, když se na vaši základnu hrne útok kanibalů a její obranné mechanismy zafungují dle plánů a očekávání. Dobrou zprávou je, že po dohrání příběhu hra odemkne ryze kreativní režim, ve kterém se nemusíte bát žádného nebezpečí a jen stavět, co hrdlo ráčí.

Pokud bych vůči Sons of the Forest měl mít nějaké výtky, pak by asi patřily soubojům. Jsou poněkud prkenné a se získáním palných zbraní přestanou kanibalové představovat větší problém. Mutanti, to je jiná káva! Přesto by se mi líbilo, kdyby souboje měly trochu větší švih, nepřátelé lépe reagovali na zásahy a nepůsobili jen jako houby na náboje, do kterých je třeba vysypat konkrétní objem olova, než se sesypou k zemi.

Taktéž pořád platí moje výtka z preview, že jakkoli vypadá venkovní příroda skvostně, interiéry bunkrů působí „uměle“, jako by byly poskládané z laciných assetů. Těžko se to popisuje, ale budí dojem levných PC her, ve kterých jsou scény složené z hyperrealistických a neskutečně ostrých předmětů, kterým ale schází správné nasvícení, aby je ukotvilo v herním světě a nepůsobily jako právě vytažené z programu na 3D modelování. Naštěstí na takových místech nestrávíte mnoho času.

Z hlediska herního designu je pak poměrně problematické, že navzdory robustnímu systému stavění po čase zjistíte, že budování komplexní základny je pro úspěšný pobyt na ostrově vlastně poněkud zbytečné. Kromě pocitu bezpečí a „domova daleko od domova“, které jim ale propůjčuje spíš atmosféra než hmatatelná potřeba, totiž základna neobsahuje žádné prvky, které byste nutně potřebovali pro úspěšný průchod nebo dlouhodobější projekty.

Na vině je mimo jiné i fakt, že v tlumoku můžete nosit skutečně velké množství předmětů, a tak je skladování v základně zbytečné. Samozřejmě stavění pořád představuje silnou kreativní motivaci a svým snažením můžete ostrov do značné míry přeměnit, je ale škoda, že budování dlouhodobé pevnosti nebylo více zapojeno do jádra designu hry.

Chválit naopak musím optimalizaci, na mé sestavě s RTX 4080 s i9-12900 a 64 GB RAM hra běží ve 4K a na maximální detaily kolem 80 FPS, a to bez využívání jakéhokoli upscalingu. Technologie TAAU, FSR a DLSS nicméně podporuje, ovšem bez generování snímků. Zároveň jsem při hraní nenarazil na žádné výraznější chyby, tedy kromě občasného glitchnutí materiálů. Třeba taková celta se pravidelně propadá do trávy.

Jakožto člověk, který kdysi survivaly mírně pohrdal, aby byl napřed vyléčen Valheimem a následně doražen Sons of the Forest, vám tuhle záležitost vřele doporučuju. Nejen kvůli krásné grafice, ale pro její famózní atmosféru, skvělý crafting a stavění i mysteriózním událostem, kterým budete chtít přijít na kloub. Budu se sem ještě dlouho vracet.