Sonic Origins

Z cyklu pro pamětníky

Bylo by strašně krásné napsat, že Sonic Origins je kompilací retro plošinovek, které se hrají v podstatě stále stejně a přinášejí vlastně jen několik drobností, které jsou poplatné dnešní době. Jenže s takovou recenzí bych u zbytku redakce jen stěží pochodil.

Vezměme to tedy postupně. Sonic Origins je kompilací zásadních titulů modrého ježka na speedu, konkrétně Sonic the Hedgehog, Sonic CD, Sonic 2 a Sonic 3 & Knuckles. K těmto titulům se přes hlavní menu dostanete bez větších problémů, rozcestník je velmi podobný například remasterovanému vydání dobrodružství vačnatce Crashe Bandicoota. Jenže zatímco ten se dočkal kompletního přepracování do nové grafiky, partička ježčích her dostala do vínku jen ty nejnutnější úpravy, aby běžela na velké televizní obrazovce, ke které je připojený PlayStation 5.

Na tomto příkladu je krásně demonstrovaný overkill, který podobné kompilace přinášejí na nejnovější technologické skvosty, kde místo náročných AAA titulů hrajeme z nostalgie staré kousky. Hratelnost zůstává stejná, jako tomu bylo v době vydání jednotlivých titulů, a největší změnou oproti původním verzím je možnost zkusit si tituly procházet za jiné postavičky, třeba červeného Knucklese. Na druhé straně ale chybí například poměrně jednoduchá možnost zvolit si úrovně, které byste si chtěli zkusit znovu.

Věřím, že by nešlo o nijak zásadní technický zásah do kódu, ale tato skutečnost hezky demonstruje fakt, že Sonic Origins jednoduše nebude pro každého a po odeznění nostalgické extáze z několika prvních hodin hraní, během nichž si buď postupně projdete aspoň části her, nebo budete jen tak halabala přeskakovat mezi tituly a postavami, ztratí na své poutavosti.

Tu si Sonic Origins umí udržet hlavně v případě, že jste staré hry kdysi hráli a máte ke značce i žánru pozitivní vztah. Právě onen silný pocit nostalgického nadšení pro věc totiž v případě hraní na moderních konzolích a velkých obrazovkách bude k hráčům promlouvat ze všeho nejvíc.

Retro je všechno

Během hraní se vám dříve či později začne na mysl drát otázka, co vlastně Sonic Origins reálně hráčům nabízí. Jako velká kolekce sonicovských her neobstojí, protože v minulosti vycházely mnohem obsáhlejší sbírky her s modrým ježkem. O úpravě hratelnosti taky nemůže být řeč, protože zůstává v podstatě stejná a například vyšší obtížnost, pokud snad máte pocit, že hru umíte projít se zavřenýma očima a prstem v nose, si můžete pořídit v rámci DLC Premium Fun Pack za penízky, stejně jako nové animace nebo soundtrack. A to se bavíme buď o dalších eurech, nebo rovnou velké Deluxe edici, jejíž cena šplhá na pětačtyřicet euro.

Čtveřice titulů v balíčku tak spoléhá především na to, že samotné hry jsou stále slušně hratelné. Za největší změnu oproti originálům lze považovat pouze Anniversary Mode, v němž se hráči dočkají velmi decentně vylepšené grafické podoby (uhlazenější pixely), nových animací a optimalizace na širokoúhlé displeje. Kromě toho Anniversary Mode nabízí neomezené množství životů pro případ, že nejste pohlceni nostalgií a netoužíte po původních mechanikách nebo nejste na klasické plošinovky psychicky připravení.

Pokud tedy bažíte po poměru stran 4:3, ztrátě sesbíraných kroužků po každém zásahu nepřítelem a podobně, můžete i na nejmodernějších zařízeních snadno spustit základní verze jednotlivých titulů z balíčku a doufat, že vás hra, kterou jste dost možná už několikrát prošli, neomrzí ani tentokrát. Je tu sice třeba i Mirror Mode a podobné drobnosti, ale opět se vám po chvíli hraní zjeví na rameni ten malý ďáblík, který bude šeptat, že jste právě utratili skoro jedenáct stovek, abyste hráli hru v poměru stran 4:3 na PlayStationu 5. K dispozici je ještě Mission Mode, který vám jednotlivé úrovně zkusí zpříjemnit nejrůznějšími výzvami, ale opět, stačí to? A pokud, na jak dlouho?

Za stejnou cenu jako nejnovější Sonicovu kolekci si můžete pořídit krásně zremasterovaného Crashe Bandicoota, který prošel celkovou grafickou úpravou a vypadá dostatečně moderně a hravě na to, aby mohl zaujmout i hráče, kteří si vačnatce nepamatují z PlayStationu 1. Ano, Sonicové jsou 2D plošinovky, ale věřím, že i tak se na nich dalo zapracovat víc, aby si svoji vysokou cenovku dokázali obhájit před skeptickým publikem.

Skepse je namístě, protože pokud toužíte po návratu do minulosti, je v dnešní době skoro lepší sáhnout po některém z emulátorů nebo po retro konzolích, které dokážou autentický zážitek předat líp než supermoderní ovladač DualSense.

Důvěřuj, ale prověřuj

Sonic Origins zkrátka a dobře není moc dobrá kompilace. Argumentovat můžu vysokou cenou, malým množstvím her v balíčku, relativním nedostatkem nového zajímavého obsahu nebo skutečností, že soundtrack a animace si musíte dokoupit za ještě víc peněz, pokud chcete.

Je to zkrátka nešťastný tah nehodný vynikajících her, které samy o sobě za všechny ty roky neztratily nic ze své přitažlivé hratelnosti, která je dělala zajímavými už v době jejich původního vydání. Což ovšem zároveň znamená, že i v takhle nepovedené kolekci se skrývá velká spousta zábavy díky skvělým hrám, které ji tvoří.