Sonic Boom: Fire & Ice

V základu je Sonic Boom: Fire & Ice klasická plošinovka, ve které probíháte úrovní, skáčete nepřátelům po hlavách, trefujete se na okraje propastí, hopsáte po mizejících plošinkách, vyhýbáte se ozubeným kvádrům a vůbec si užíváte všech radovánek, které jsou žánru vlastní. A protože jde o Sonic hru, asi čekáte, že všechno uvedené je třeba provádět v maximální rychlosti, že ano? V tomto případě však rychlost potřeba není.

Základní průchod úrovní se dá bez problémů zvládnout i bez rychlého běhání. S nastavenou laťkou obtížnosti nebude mít problém ani malé dítě. Skill a reflexy jsou totiž částečně nutné jen při sbírání bonusových předmětů a plnění speciálních výzev. Jde o oddělené části úrovní, ve kterých se snažíte získat speciální bonusy. Ani v nich ale nečekejte vysokou obtížnost - s trochou snahy je hravě překonáte.

Stokrát viděné pokusy o inovaci

Obtížností ani rychlostí tedy Sonic Boom: Fire & Ice neoslní. Zaujmout se hra od studia Sanzaru Games snaží hlavně hrátkami s ledem a ohněm, kdy můžete v ledové formě „zamrazit“ vodní kostku a udělat z ní plošinku, nebo v ohnivé formě naopak led rozpustit a vodou proběhnout. V pozdějších fázích hra vyžaduje přepínání mezi oběma formami, kdy musíte vyskočit o plošinku výš a zase ji pod sebou zhmotnit, abyste se nahoře udrželi. Ve více tradičních situacích si zmrazíte cestu, abyste nešlápli na bodce, zapalujete doutnáky, abyste odpálili sud s dynamitem u překážky apod.

Střídání mrazení a propalování je zprvu zábavné, jen je škoda, že jej tvůrci nevyužili kreativněji a ve více variacích. Už po prvních dvou světech totiž víte, co dál čekat, a ani již zmíněné způsoby využití nejsou bůhvíjak zajímavé. To samé v bleděmodrém se dá říct i o přepínání mezi jednotlivými postavami Sonicova týmu, které si postupně odemykáte, a můžete je podle jejich schopností využít v co nejvhodnějších situacích. Sonic umí udělat prudký pohyb v určitém směru, Tails plachtí, Knuckles se na předem určených místech prohrabe, Amy umí zasunout speciální pilíře bouchnutím kladiva a Sticks hází bumerang.

Nejde o nic objevného, ale přesto je nutnost občas vyměnit postavu a využít jinou speciální schopnost pro postup dál, osvěžující. Zároveň je ale zarážející, jak tvůrci v některých chvílích jednu vybranou postavu protežují, aby pro ni pak v dalších třech úrovních neměli jedinou použitelnou situaci. Z charakterů je nicméně nejzábavnější a nejužitečnější rozhodně Sticks, když s naváděným bumerangem trefujete různá tlačítka a otevíráte si tak cestu do nepřístupných částí úrovně.

Klády pod nohama

Základní mechanismy tedy s jistými výhradami fungují, což se nedá říci o designu úrovní: jako celek jsou spíše zmatenou změtí překážek, i když samostatně jsou vlastně funkční. Při průchodu úrovní často netušíte, kudy vede cesta dál, a jak se dostanete k bonusům. Pokud tedy chcete vysbírat opravdu všechno, je třeba každou úroveň několikrát opakovat. Mírně se to zlepší, když se naučíte používat mapu, ale pořád to není ideální. Když totiž nepřilepíte oči na mapu, budete často skákat do neznáma a vracet se po smrti k checkpointu. Nedostatečný výhled vůbec funguje v Sonic Boom: Fire & Ice jako spolehlivý zabiják zábavy.

Týká se to především úvodních úrovní. Ke konci hry se situace zlepšuje i díky tomu, že z minulých úrovní tušíte, co vás přibližně čeká, a hra to zároveň dává jasněji najevo. Kvalita designu úrovní tak sice má vzestupnou tendenci, ale ani na svém vrcholu žádnou díru do světa nedělá.

Ponorka, vznášedlo a nuda

Pokus o změnu nebo nějakou spásnou novinku se nekoná ani v návrhu herních prostředí. Většinou jde o různé variace džungle. V nabídce je tropická, prehistorická, pirátská… račte si vybrat. Situaci se snažili tvůrci zachránit začleněním miniher, jako je třeba potápění v ponorce (navigační minihra), jízda na vznášedle (zjednodušená top-down střílečka se stíhačkou ve stylu Tyrian), běhání na čas a tak dále.

Minihry jsou však vesměs obsahově i designově primitivní a krom závodů, které jsou opodstatněny i příběhově, jsou nezajímavé, nezábavné a působí jako výplň. Z klasického schématu bohužel nevyčnívají ani souboje s bossáky, které jsou jen stokrát ohranou variací na známé téma. Sonic Boom: Fire & Ice tak sice neurazí, ale zároveň ani ničím nenadchne. Čekání ježka Sonica na titul, díky kterému se vrátí zpět na výsluní, tedy pokračuje.