Songs of Conquest Mobile

Nesmírně jsem se těšil, až budu na cestách rozmýšlet tahy hrdinů, budovat města, zabírat doly a bojovat na hexovém bojišti. Maloval jsem si, jak s mobilními Songs of Conquest dostanu nekonečnou porci zábavy, že vlastně i kratičké herní seance v hromadné dopravě budou stát za to. Díky náhodnému generátoru map, kampani, scénářů a výzev teď můžu jednu z nejlepších strategií loňského roku hrát kdykoliv! Jenže natěšení vystřídalo kruté zklamání.

Cestovatelská horečka s písní na rtech

Testování Songs of Conquest se mi výborně trefilo do cestovatelsky nabitého týdne. Absolvoval jsem jednak svou tradiční tříapůlhodinovou cestu vlakem z Ostravy do Prahy, dále pak let na londýnské letiště Heathrow, hodinový přesun do Guildfordu (co jsem tam dělal, prozradím zanedlouho) a zpátky. To znamená spoustu vysedávání v letištních halách, dlouhých přejezdů taxíkem i odpočinku na hotelu. Zkrátka naprosto ideální podmínky na hru, kterou máte pořád v kapse při ruce.

O stavu portu pak docela výmluvně svědčí fakt, že jsem se ve výsledku do hraní Songs of Conquest musel nutit a mnohem raději bych sáhl po knížce nebo seriálu. Se hrou jakou takovou není vůbec nic špatně, do kolen ji ale posílají technické nedostatky.

Na první dobrou jde jasně vidět, že ubylo ambientních efektů, aby objekty na malé obrazovce byly lépe rozeznatelné. Orientaci na i tak poměrně zahlcené mapě si ale můžete zjednodušit skrz zvýrazňovací tlačítko, které každému interaktivnímu předmětu přiřadí popisek.

Vlastně musím říct, že na to, kolik informací vám displej potřebuje předat, se designérům UI daří obrazovku úplně nezahltit a spousta doplňujících funkcí zmizela za tlačítka na okraj displeje. Třeba minimapa nebo seznam měst a úkolů.

I rozhraní výstavby, inventáře hrdinů a správy armády jsou přehledná a intuitivní. Opět na to, že se bavíme o tahové strategii, kde je všelijakých menu a posuvníků habaděj. Songs of Conquest na správných místech využívají přednosti dotykové obrazovky. Třeba když chcete provést obchod mezi dvěma hrdiny, stačí podržet ikonku dotyčného reka. Stejně tak v soubojích se detailnější informace o jednotce dozvíte delším stiskem příšery.

Dá se předpokládat, že časem do mobilního portu přibydou i rozšíření, už teď totiž na bojištích můžete potkat jednotky z prvního dodatečného hradu Vanir. Obsahově nejde o žádný vykuchanou lite verzi a najdete v ní zkrátka skvělou, zábavnou a hutnou strategii, která zvládá přechod na menší displej s grácií.

Tikání nahrávacích hodin

Problém nastává v soubojích, protože bojiště je na displeji zobrazené v celé šíři, což znamená, že hexy jsou poměrně blízko u sebe. Když stojí chumel jednotek, je „udotknutí se“ otázka milimetrů a je skutečně k vzteku, když se místo útoku vaše klíčová postava rozhodne mašírovat skrz ranky nepřátel a schytá u toho tři příležitostné facky.

Chtěl bych mít možnost přiblížení, ostatně na strategické mapě můžete zoomovat klasicky dvěma prsty, jak je ctěná libost. No a co, že by pixelartové jednotky byly pod lupou rozmazané fleky, mnohem raději bych měl možnost se v některých chaotických bitvách zaměřit na konkrétní shluk hexů s jistotou, že se mé ne úplně nejmenší prsty katastrofálně neukliknou bokem a neprohrají mi bitvu.

Stejně tak je překvapivě jednoduché poslat třeba ledový šíp o hex vedle... pokud zrovna sesílání funguje. Stalo se mi několikrát, že kouzla šla během souboje zamířit pouze na jeden konkrétní hex. V takový moment jste efektivně bez magie a opět tak máte pocit, že jde hra aktivně proti vám a souboje jsou stresující.

Jde zjevně o bug, který by se mi ale kousal mnohem jednodušeji, kdyby přechody mezi strategickou mapou a bojovou obrazovkou nebyly neúnosně dlouhé. Myslel jsem si, že potíž bude hra více hráčů, protože budete dlouho čekat na tah protivníků. Tady musím uznale smeknout, umělá inteligence se zpravidla vymáčkne za vteřinu, dvě, žádná zdržovačka. Ale nahrávání bojiště a zpátky do mapy? Obrňte se trpělivostí.

Když na černou nahrávací obrazovku čučíte mnohdy déle, než jak dlouho vlastně bojujete, je něco špatně. A nahrávací časy dosahují klidně dvaceti, třiceti sekund – to máte kolem minuty loadingů na souboj. A souboje jsou obrovskou porcí hry!

Jasně, Songs of Conquest mají poměrně schopné automatické vyhodnocování střetů, občas se natolik předvede, že zvítězíte i bez výrazných ztrát, ale třeba mapy výzev jsou pečlivě navržené tak, abyste mnohdy měli sil tak akorát a při sledu třeba deseti soubojů reálně deset minut hledíte na černou obrazovku.

Pokud se načítací časy zásadně nezlepší, jdou mobilní Songs of Conquest jen těžko doporučit. V recenzní kopii není ani možnost přenosu uložených pozic z jiné platformy, tak se hra nehodí ani jako doprovod k velkému hraní na PC nebo konzoli.

Musím ale smeknout třeba před tím, jak je hra šetrná k baterce. Nemusíte mít strach, že po půlhodině budete muset z batohu lovit powerbanku, stejně je příjemný i fakt, že vám seanci nezruší příchozí hovor nebo omylem zamknutá obrazovka.

Falešná píseň

Přál jsem si, aby se jedna z mých nejoblíbenějších moderních strategií povedla i ve verzi do kapsy. Snaha i přemýšlení nad designem hry pro telefony naznačovala, že převod na menší displeje nebude problém. Až se budete postopadesáté dívat na vlastní odraz v černotě nahrávací obrazovky, dojdete k uvědomění, že se dá volný čas na cestách trávit jinak. Lépe.

Doporučit mobilní Songs of Conquest lze pouze v případě, že nikam nespěcháte a opravdu nemáte jiné zařízení, na kterém si jinak brilantní tahovku zahrát. Než se technický stav zlepší, my ostatní můžeme raději na mobilech mastit karty v Balatru.