Songs of Conquest

Rozložení sil ale mění Songs of Conquest od švédského studia Lavapotion, kterému se nejenže povedlo stvořit fantastickou a zábavnou tahovku, ale ještě navíc celý žánr rozumně modernizovat a očesat jej od frustrujících reliktů, které podobné tituly často provázejí. Songs of Conquest jsou zkrátka jednou z nejlepších tahových strategií vůbec, a i když vám nesedne třeba její pixelartová stylizace, pořád se v jejím jádru skrývá špičková hra, od které se nebudete chtít odtrhnout. 

Smyslupná modernizace 

Hratelností je přitom stále podobná legendárním Heroesům – hrdinové v čele vašich armád se na tahy přetahují o doly a města na herní mapě. Získávají zkušenosti, učí se novým schopnostem, najímají v líhních nové jednotky a na hexy rozdělených bojištích se utkávají s neutrálními a nepřátelskými potvorami. Do toho stavíte ve městech budovy, které vám odemykají či zlepšují vojáky, nebo můžete zkoumat mocné technologie, které posílí vaši armádu. 

Jenže na rozdíl od stařičkých předchůdců, kteří stáli Songs of Conquest vzorem, musíte mnohem více taktizovat. Téměř v každém momentě na vás čeká nějaké strategické rozhodnutí, a stejně tak na každou vzniklou situaci můžete adekvátně reagovat. Šance, že vás znevýhodní dílo náhody, je minimální. 

Nedostává se vám třeba vzácných surovin a stále jste nenašli důl? Můžete v hradu vyzkoumat pasivní příjem konkrétních materiálů nebo vedlejšího hrdinu naučit, aby zdroje sám generoval. Máte málo jednotek? Není problém v jednom městě postavit i více líhní stejného druhu a pořádně tím nakopnout produkci armády. Je nějaké město často pod nepřátelským útokem? Můžete v něm postavit věže, hradby a udělat z něj pohraniční pevnost, na které si protivník vyláme zuby. 

Stejně tak přibývají možnosti, které příjemně zrychlují tempo hry a odpadá díky nim nutnost nahánět po mapě slabé hrdiny, kteří vám zabírají doly a města. Už jen proto, že se každé město po dobytí alespoň dva tahy „přebarvuje“, což vám dává čas pevnost získat zpátky. Nebo možnost stavět i v malých vesničkách speciální budovu, ve které můžete najímat všechny potvory i z jiných měst. Nemusíte tak s hrdinou zbytečně pendlovat od hradu k hradu, abyste doplnili řady jednotek a posílili. 

Může se to v jistých případech zdát jako přílišné zjednodušení, ale věřte mi, dosáhnout ve hře mistrovství je cesta na desítky hodin. Hra osekává nudné a zbytečné prvky, aby nabobtnala a prohloubila komplexitu tam, kde to je potřeba. 

Čtyři odlišné frakce 

Songs of Conquest mají v této chvíli čtyři parádně zpracované hrady. Ve městech království Arleon najdete lidské šermíře, lučištníky a rytíře na koních, ale i „vílí“ válečníky a mocné druidy, kteří zasypávají protivníky kouzly. 

Baronství Loth je zase nemrtvou frakcí, která má krom kostlivců a přízraků i smrtící střelecké toxikology a kultisty. Mezi močálovými jednotkami Rana najdete šamany, žabí nájezdníky, želví bojovníky, ale i mocné draky. No a mezi žoldáky Barye si zase zahrajete za mušketýry, bombardéry, nebezpečné hyeny nebo kopiníky.

Nejenže jednotky fantasticky vypadají, ale takřka každá má unikátní vlastnosti. Například výše zmíněné hyeny v soubojích provádí protiútok ještě před zásahem protivníka, přízraky zase dokáží prolétat kolem nepřátelských jednotek, aniž by vyvolaly příležitostný útok, lučištníci zase umí nachystat přepadení, takže zaútočí na první jednotku, která se jim neuváženě přiblíží na dostřel. 

Kromě toho, že monstra a vojáci dovedou soupeřům na bojišti zatopit ohněm a mečem, pokaždé, když se dostanou na tah, generují esenci – Energii, za kterou sesíláte kouzla. A tady Songs of Conquest přidávají další fantastickou úroveň hratelnosti. 

Hrdinové totiž v základu znají úplně všechna kouzla, jde jen o to, jestli na ně zvládnete nasbírat dostatek esence (a ještě ve správné barevné kombinaci). Pokud chcete sesílat ničivá kouzla destrukce, je dobré upřednostňovat jednotky, které vám dávají potřebný druh many. A klidně je rozdělit do více slabších skupinek, protože vám takto umožní sesílat i několik kouzel za kolo.

Na první pohled se může zdát, že kouzel není mnoho, ale téměř každé má nějaké využití. Od teleportů přes vícenásobné útoky, řetezové blesky, posilováky, debuffy, až po léčivou magii. Songs of Conquest jsou o silných kouzelnících stejnou měrou jako o síle jednotek v armádě. 

A je zkrátka radost, když se povede na protivníka seslat na trojici hexů výbušné miny, a pak nebožáka odšťouchnout kouzlem odpuzení, takže neřád nejenže dostane pecku od vaší poblíž stojící jednotky, protože opustil její oblast účinku, ale navíc se „sveze“ po výbušninách a vy můžete mít radost z vlastní strategické geniality. 

Omezením k vítězství 

Několikrát jsem zmínil nutnost se rozhodovat, taktizovat a plánovat. To platí i v případě mocných hrdinů, protože do začátku u sebe může každý mít jen tři skupinky jednotek. Nemůžete tak vytvořit vláček ze slabých vojevůdců a jen mezi nimi přelévat extrémně silnou armádu, musíte je nejprve vylevelovat a postupně odemykat nové sloty pro vojáky.

Stejně tak jsou omezené i maximální počty jednotek v jedné skupině. Zpočátku se do jednoho batalionu vejde například jenom trojice draků. Tato na první pohled možná arbitrární omezení mají ale jasnou funkci: Mnohem méně se dá systém hry zneužívat, a navíc to trochu brzdí rozjezd hráčům, kteří mohou mít zkrátka do začátku štěstí na slabší neutrální armády nebo jim hraje do karet rozložení mapy. 

Jak už jsem ale psal výše, všechny limity mají svojí taktickou odpověď a najdete ji i v zastropování počtu jednotek. 

Prostřednictvím drahého výzkumu (pro který musíte navíc postavit i drahou budovu) můžete navyšovat velikost batalionů, odemykat bonusy k atributům jednotek, ale i navyšovat množství generované esence, a nakonec i získávat další pasivní schopnosti. Songs of Conquest jdou zkrátka v možnostech zlepšování vaší frakce a úprav přesně podle vašeho stylu hraní mnohem dál, než bývá zvykem. 

Nuda nehrozí 

A vlastně bych mohl pokračovat dál jen výpisem toho, co hra dělá jinak a co dělá skvěle. Od bojů, ve kterých záleží třeba i na převýšení a každý střet tak před vás staví malé soubojové puzzle, až po obrovskou nálož modovacích nástrojů, komunitních map a kampaní (už se mimochodem konvertují mapy a templaty z HoMaM 3). Se Songs of Conquest se zkrátka zákonitě nebudete nudit. 

Ale krom generátoru map a desítek scénářů na vás čeká ještě čtveřice hodně povedených kampaní se zajímavým propleteným příběhem a variabilními mapami. Jasně, občas člověk musí sáhnout k předchozí uložené pozici, protože můžete velmi jednoduše ukončit tah v místě, kde na vás z neodhalené mapy naběhne extrémně silný hrdina a brutálně vás smázne z mapy, ale to je spíš obecně problém tahovek jako takových než přímo Songs of Conquest.

Objekty na mapě dobrodružství mají skvěle napsané doprovodné texty. Byť bych si hlavně ze začátku přál, aby bylo zřetelnější, co jednotlivá stavení na mapě dělají, za pár hodin už budete znát systémy, artefakty a objekty nazpaměť. Jen se ale připravte, že minimálně v úvodu budete lavírovat, jestli vám bonusy k pohybu dává patník, mohyla, nebo rozcestník. 

V momentu, kdy vám všechny tyto dílky skládačky zapadnou do sebe, dostávají Songs of Conquest parádní spád a nastává důvěrně známé návykové odklikávání tahů dlouho do noci i povědomá radost z vyhraných soubojů beze ztrát. Odhalovat mapu, zabarvovat doly, stavět města i bojovat ve velkolepých bitvách vás přikove k monitoru a nepustí, protože každý tah je plný událostí a voleb, kterou cestou se ubírat k vítězství. 

Kouzelný pixel art 

Asi nejrozporuplnější bude na Songs of Conquest grafická stránka, protože po té hratelnostní takřka není co vytknout. Já jsem líbivému pixelartu okamžitě propadl, protože je stylový, krásně detailní a na první pohled jasně rozeznatelný. Každou jednotku okamžitě poznáte a zařadíte, do jakého hradu patří. Úplně každý hrdina má svůj unikátní model, stavby jsou plné detailů a roztomilých animací.

Kombinace spritů a 3D prostředí má ještě tu výhodu, že Songs of Conquest budou parádně stárnout. Na rozdíl od pokusů dělat animace a postavy trojrozměrné je tady potenciál dlouhé životnosti podobný jako u stařičkých Heroes 2 nebo 3. Výhodou jsou taky směšné hardwarové nároky či fakt, že tahy protivníků netrvají nijak dlouho (jen možná pozor na hraní se spojenci, tam povětšinou trvá, než si spoluhráč odjede tah). 

Stejně tak se vám do uší zapíše i hudba. Nejsou to sice památné tóny HoMaM 3, ale Songs of Conquest k nim má zatraceně blízko, přestože spíše než na epické orchestrální serenády sází na komornější akustické aranže. 

Král je mrtev, ať žije král 

Songs of Conquest opravdu nemám co vytknout. Možná by přece jen bylo fajn mít více hradů, protože úvodní čtveřice se docela rychle okouká (s dalšími národy se do budoucna počítá). Ale variabilita scénářů, postupné vylepšování vaší frakce a hlavně samotná hratelnost je fantastická.

Po mnoha letech u mě došlo k výměně vládce na tahovkovém trůnu. Heroesy budou pořád nesmrtelná klasika a srdcová záležitost, ale na nějakou dobu je teď odložím stranou, protože Songs of Conquest dělají téměř vše lépe.